Papež: Proste o mír pro ty, kdo jsou v čele národů

Nemůžeš dát pokoj, když ho sám nemáš: František to opakoval při dnešní modlitbě Regina coeli, když komentoval Ježíšova slova při Poslední večeři, která jsou výrazem pokorné duše, i když zasažené strachem.

Milí bratři a sestry, šťastnou neděli!

V evangeliu dnešní liturgie Ježíš při loučení se svými učedníky při poslední večeři říká téměř jako v závěti: "Zanechávám vám pokoj". A hned dodává: " Svůj pokoj vám dávám" (J 14,27). Zastavme se u těchto krátkých vět.

Především: Zanechávám vám pokoj. Ježíš se loučí se slovy, která vyjadřují lásku a vyrovnanost, ale činí tak v době, která není vyrovnaná. Jidáš vyšel, aby ho zradil, Petr se ho chystá zapřít a téměř všichni se ho chystají opustit: Pán to ví, a přesto nekárá, nepoužívá tvrdá slova, nepronáší ostré řeči. Místo toho, aby se rozčiloval, zůstává až do konce laskavý. Jedno přísloví říká, že člověk umírá tak, jak žil. Ježíšovy poslední hodiny jsou vlastně jakoby esencí celého jeho života. Cítí strach a bolest, ale nedává průchod odporu nebo protestu. Nenechá se zatrpknout, nevylévá si vztek, není netrpělivý. Je v pokoji, v pokoji, který vychází z jeho tichého srdce, v němž žije důvěra. A odtud plyne pokoj, který nám Ježíš zanechává. Člověk totiž nemůže dávat pokoj druhým, pokud ho nemá sám v sobě. Nemůžete dávat pokoj, pokud nejste v pokoji.

Zanechávám vám pokoj: Ježíš ukazuje, že mírnost je možná. Ztělesnil ji právě v nejtěžších chvílích a chce, abychom se tak chovali i my, abychom byli dědici jeho pokoje. Chce, abychom byli pokorní, otevření, ochotní naslouchat, schopni rozptýlit spory a dosáhnout shody. To je svědectví o Ježíši a má větší cenu než tisíc slov a mnoho kázání. Svědectví pokoje. Položme si otázku, zda se takto v místech, kde žijeme, chováme my, Ježíšovi učedníci. Zmírňujeme napětí a hasíme konflikty? Jsme také s někým v konfliktu, vždy připraveni reagovat, vybuchnout, nebo reagujeme nenásilně, reagujeme činy a slovy pokoje? Jak mám reagovat? Každý ať se ptá sám sebe.

Tato mírnost ovšem není snadná: jak těžké je na všech úrovních zažehnávat konflikty! Zde nám přichází na pomoc Ježíšova druhá věta: Dávám vám svůj pokoj. Ježíš ví, že sami nejsme schopni udržet pokoj, že potřebujeme pomoc, že potřebujeme dar. Pokoj, který je naším úkolem, je především Božím darem. Ježíš totiž říká: "Dávám vám svůj pokoj. Ne jako dává svět, já vám dávám" (v. 27). Co je to ten pokoj, který svět nezná a který nám dává Pán? Tímto pokojem je Duch svatý, samotný Ježíšův Duch. Je to Boží přítomnost v nás, je to Boží "moc pokoje". Je to On, Duch svatý, kdo odzbrojuje srdce a naplňuje je klidem. Je to On, Duch svatý, kdo rozpouští zatvrzelost a hasí pokušení útočit na druhé. Je to On, Duch svatý, kdo nám připomíná, že vedle nás jsou bratři a sestry, nikoli překážky a protivníci. Je to On, Duch svatý, kdo nám dává sílu odpustit, začít znovu, protože vlastními silami to nedokážeme. A právě s ním, s Duchem svatým, se stáváme muži a ženami pokoje.

Drazí bratři a sestry, žádný hřích, žádné selhání ani zášť by nás neměly odradit od toho, abychom vytrvale prosili o dar Ducha svatého, který nám dává pokoj. Čím neklidnější je naše srdce, čím více v sobě cítíme nervozitu, netrpělivost, hněv, tím více musíme prosit Pána o Ducha pokoje. Učme se každý den říkat: "Pane, dej mi svůj pokoj, dej mi Ducha svatého". Je to krásná modlitba.

Prosme o to také za ty, kdo žijí vedle nás, za ty, které denně potkáváme, a za vůdce národů.

Kéž nám Panna Maria pomůže přijmout Ducha svatého, abychom byli tvůrci pokoje.

Přeložil: Petr Vacík