Papež pro televizi Telemundo: Mír nastane, až spolu Rusko a Ukrajina dokáží promluvit

Papež František se v rozhovoru pro Telemundo, který poskytl ve čtvrtek 25. května, před akcí nadace Scholas Occurrentes, věnuje otázce migrantů, či problematice potratů a celibátu, který podle něj nemá žádnou souvislost se zneužíváním. Vysvětluje, že vždy prosí o modlitby za svou službu, protože když se věřící modlí za pastýře, je to, jako by jej zaštiťovali pancířem.

„Míru bude dosaženo v den, kdy spolu budou (Ukrajina a Rusko) moci mluvit, buď samy tyto země, nebo prostřednictvím jiných“ – takto se papež dívá na drama, které se už více než rok odehrává na Ukrajině v rozhovoru pro americkou španělskojazyčnou televizi Telemundo, který poskytl 25. května. Poukazuje na to, co by mohlo být řešením konfliktu: dialog. Rozhovor s novinářem Juliem Vaqueirem se uskutečnil v jedné místnosti římského institutu Augustinianum, jen několik metrů od Vatikánu, kde se poté František setkal se starosty latinskoamerických a evropských měst, kteří se účastnili konference Scholas Occurrentes. Setkání nadace Scholas moderoval sám Vaqueiro. Nejprve však vedl rozhovor s papežem o otázkách války, potratů a celibátu, jeho zdraví, migrantech opouštějících svou vlast z nutnosti, a modlitbě věřících, která je jako brnění.

Jedna z otázek se týkala papežova nedávného setkání s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským a slov ukrajinského prezidenta o tom, že nepotřebuje prostředníky. „To nebyl tón rozhovoru“, upřesňuje František a poukazuje na to, že ho Zelenskyj požádal o velkou laskavost, a to postarat se o děti, které byly odvezeny do Ruska. „O zprostředkování tolik nesní, protože ve skutečnosti je blok podporující Ukrajinu velmi silný, celá Evropa a Spojené státy. Takže mají velmi velkou vlastní sílu. To, co jim působí velkou bolest - a žádají o pomoc - je snaha přivést děti zpět na Ukrajinu“, vysvětluje papež. Aby se dosáhlo míru, mělo by podle vás Rusko vrátit tato území? ptá se tazatel. „Je to politický problém“, odpovídá Jorge Mario Bergoglio. 

Dalším a pro papeže rovněž vážným problémem je otázka migrace, u níž znovu zdůrazňuje potřebu strategie, která může upřednostnit rozvoj a udržitelnost zemí, z nichž lidé utíkají. Především Afrika: „Kdysi jedna žena, velká státnice, řekla, že problém africké migrace se musí řešit v Africe, tím, že se Africe pomůže. Afrika je však bohužel otrokem kolektivního nevědomí, podle něhož je třeba Afriku vykořisťovat“, poukazuje papež. „Pomoc by naopak měla sloužit k jejímu pozvednutí a osamostatnění“, dodává a jeho myšlenky směřují k Jižnímu Súdánu, který navštívil letos v únoru, a k jeho nádhernému lidu, který se v poslední době bohužel znovu vyzbrojuje: „Cizí mocnosti tam okamžitě umisťují svůj průmysl, ne aby země rostla, ale aby ji vytěžily“, odsuzuje papež. „Neříkám všechny, nechci jmenovat země, ale problém Afriky spočívá v tom, že nepoctivé politické podvědomí říká, že Afrika má být vykořisťována, což se nezměnilo, a odsud plyne migrace“.

Papež František cituje z knihy „Bratříček“, kterou v pondělí ve Vatikánu předal biskupům Italské biskupské konference. Vypráví o životě chlapce, který odešel z Guineje hledat svého bratra a trvá mu tři roky, než se dostane do Španělska, přičemž trpí otroctvím, vězněním a mučením. „Přečtěte si ji, uvidíte to drama, drama migranta na březích Libye“. 

Emigrovat znamená tak trochu zemřít, poznamenává novinář a cituje mexického režiséra Alejandra Gonzáleze Iñárritu. František to potvrzuje: „Vždycky, protože opouštíte svou vlastní zemi“. Zažil to na vlastní kůži se svou rodinou: „Narodil jsem se v Buenos Aires, ale můj otec byl emigrant, už když tam odešel, byl účetním v Italské bance“. Dokonce i nyní, jako papež, který pochází z Argentiny a žije v Římě už deset let, zůstává tak trochu migrantem: „Vždycky tam něco necháte. Maté, které si uděláte sami z termosky, není stejné jako maté, které vám dá vaše maminka, teta nebo babička, čerstvě udělané. Není to totéž. Chybí ovzduší místa, kde jste se narodili“, říká papež Bergoglio a cituje velmi krásnou báseň Nina Costy v piemontštině Rassa nostrana (Naše plémě), která vypráví o osudu migranta, jenž se vydá do Ameriky, kde vydělá spoustu peněz, ale nakonec zemře na neznámém místě: „Migrant může zbohatnout a mít se dobře, nebo může skončit špatně, pokud ho nepřijmou“.

V rozhovoru dále padne zmínka o problematice potratů a celibátu. V první otázce papež cituje embryologické studie, podle nichž je již měsíc po početí v děloze živá bytost. Poté klade otázku: Je oprávněné odstranit živou bytost, aby se vyřešil nějaký problém? Je dovoleno najmout si nájemného vraha, aby se problém vyřešil?

Na kněžský celibát a údajnou souvislost se zneužíváním dětí v církvi papež František reagoval citací statistik: „32 %, v jiných zemích 36 % případů zneužívání se odehrává v rodině, ze strany strýce, dědečka, sousedů, kteří jsou všichni ženatí. Potom na sportovištích, ve školách...“. Pro papeže „zde tedy není nic společného“ s otázkou celibátu.

 V rozhovoru nechybí ani otázka o Františkových zdravotních problémech s koleny: „Dříve jsem nemohl chodit. Teď už zase chodit mohu“, usmívá se papež. S klidem také vzpomíná na svou hospitalizaci na klinice Gemelli, letos na konci března, kvůli infekčnímu zánětu průdušek: „Bylo to opravdu nečekané. Ale podchytili jsme to včas, řekli mi, že kdybychom čekali ještě pár hodin, bylo by to vážnější. Ale za čtyři dny jsem byl venku“.

Následně vysvětluje, proč každý svůj veřejný projev končí prosbou o modlitbu: „Někdy si lidé neuvědomují, jakou moc mají modlitby za jejich pastýře. A modlitba věřících dělá zázraky, opravdu, dělá zázraky. Pečujte o své pastýře. Pastýř, a to jakýkoli, ať už farář, biskup nebo kdokoli jiný, je pak jakoby obrněn, obrněn pancířem, modlitbou věřících“.

Na závěr ještě krátký přehled reforem provedených během těchto deseti let jeho pontifikátu. Ve skutečnosti, vysvětluje papež, nejde o nic jiného než o to, co požadovali kardinálové na setkáních před konkláve: „ekonomický systém, nové zákony vatikánského státu, pastorační péče při službě ve Vatikánu“. A role žen. Do budoucna však má pocit, že ještě musí všechno udělat: „Je to zvláštní, když jdete dopředu, uvědomíte si, že ještě všechno chybí“. Jedním z cílů je jistě „deklerikalizace“: „Klerikalismus je zvrácenost... Pokud jste klerik, nejste pastýř. Vždycky říkám biskupům, kněžím i sobě, abychom byli pastýři“.