Papež při setkání s oběťmi násilí v Kongu: Již žádné obohacování krvavými surovinami a penězi!

Středeční podvečerní program apoštolské cesty hostila nunciatura v Kinshase, kde papež František přijal oběti násilí z východních oblastí Konžské demokratické republiky (Butembo-Beni, Goma, Bunia, Bukavu a Uviry). Po velice silné čtveřici svědectví papež František pronesl rovněž tak důrazný proslov, v němž apeloval na svět, aby se přestal obohacovat nerostnými surovinami, ze kterých kape krev.

Fotogalerie

5

Na násilí ve východních oblastech Konžské demokratické republiky naposledy upozornil známý konžský gynekolog Denis Mukwege, kterého během jeho prosincového pobytu v Evropě přijal rovněž papež František. Ve své přednášce k udělení čestného doktorátu, který mu 6. prosince 2022 udělila Neapolská univerzita, odsoudil tento nositel Nobelovy ceny míru "proměnlivý humanismus" Západu. Srovnával přitom děsivou válku, která krvácí v Kongu a která nemobilizuje svědomí bohatých zemí, s jinými válečnými konflikty, kde došlo k "nebývalému výbuchu lidskosti a solidarity".

Válka v Kongu trvá už šedesát let a vyžádala si již dvanáct milionů životů. A to vše kvůli obrovskému nerostnému bohatství Konga, které se stalo jeho prokletím. V této zemi se totiž nacházejí základní nerosty pro špičkové technologie, jako je koltan (80 % světové produkce), kobalt, lithium (a mnoho dalších), které jsou základními prvky pro naše mobilní telefony či elektrické baterie v našich autech.... Všechny tyto nerostné suroviny, které jsou často plodem dětské práce, neprocházejí Kinshasou (hlavním městem Konga), ale jsou nelegálně převáženy do Ugandy a Rwandy a poté se dostávají do mezinárodního oběhu. Získává na tom především Západ a nadnárodní společnosti, ale nikoli samotné Kongo, které je třetí nejchudší zemí světa.

Prokletím afrického "obra" je tedy jeho nerostné bohatství. Proto Rwanda vede válku proti Kongu, aby si připojila sousední provincie Ituri a Severní Kivu, které jsou bohaté na tyto nerostné suroviny. Dnes tak činí prostřednictvím Hnutí 23. března (M23), které postupuje směrem ke Gomě, hlavnímu městu severovýchodní části země. (Kromě M23 existují i další teroristické skupiny, například Maj-Maj a Spojenecké demokratické síly). Hnutí M23, tvořené převážně tutsijskými ozbrojenci, za sebou zanechává stopy krve a hrůz: znásilňování jako válečná zbraň, novorozenci ubití v dřevěných hmoždířích, vykuchané těhotné ženy a další, ještě hrůznější činy, včetně kanibalismu. To vše vedlo k tomu, že půl milionu Konžanů uprchlo do sousedních zemí a šest milionů jich hledalo útočiště v jiných částech Konga.

Této otřesné situaci čelí konžská armáda a mise OSN pro stabilizaci Konga, známá jako Monusco, která má 15 000 mužů, ale není schopna zajistit ochranu obyvatelstva. Na severovýchodě Konga jsou však nyní také vojáci z Ugandy, Burundi, Jižního Súdánu a Keni. „Správným slovem, které by definovalo to, co se děje v Kivu“, prohlásil biskup z Butemba, mons. Melchisedek Sikul, „je genocida“. Totéž slovo použil papež František při svém prvním veřejném proslovu ke státním představitelům Konžské demokratické republiky, když hovořil o „zapomenuté genocidě“. A ve středu odpoledne při setkání s oběťmi tohoto násilí pokračoval v důrazném odsouzení této války.

„Neexistují slova, jen pláč a mlčení. Bunia, Beni-Butembo, Goma, Masisi, Rutshuru, Bukavu, Uvira, jsou místa, o kterých se mezinárodní média téměř nezmiňují, avšak zde i jinde je tolik našich bratrů a sester, synů téhož lidstva, rukojmími svévole nejsilnějších, těch, kteří mají v rukou nejmocnější zbraně, zbraně, které jsou stále v oběhu. Mé srdce je dnes na východě této obrovské země, která nezažije mír, dokud ho nedosáhne tam, ve své východní části“.

Papež se chtěl původě během své cesty vypravit do východokonžského města Goma, avšak z bezpečnostních důvodů to nebylo možné. S pohnutím proto vyslechl svědectví tamních obyvatel, kteří na znamení odpuštění kladli pod kříž nástroje svých mučitelů: mačety, kladiva, nože, kopí, či rohožku, která se stala místem opakovaného znásilnění.

„Bratři a sestry, církev je a vždy bude na vaší straně. Bůh vás miluje a nezapomněl na vás, ale ať na vás pamatují i lidé! V jeho jménu spolu s oběťmi a těmi, kdo se zasazují o mír, spravedlnost a bratrství, odsuzuji ozbrojené násilí, masakry, znásilňování, ničení a obsazování vesnic, drancování polí a dobytka, k nimž v Konžské demokratické republice stále dochází. A také krvavé, nezákonné vykořisťování bohatství této země a pokusy o její rozdrobení za účelem její správy. Člověka naplňuje rozhořčením vědomí, že nejistota, násilí a válka, které tragicky postihují tolik lidí, jsou hanebně podněcovány nejen vnějšími silami, ale také zevnitř, aby se dosáhlo zájmů a výhod“.

Je to však především válka rozpoutaná nenasytnou chtivostí po surovinách a penězích, která pohání ozbrojenou ekonomiku vyžadující nestabilitu a korupci, zdůraznil papež a poukázal na skandální pokrytectví: Lidé jsou znásilňováni a zabíjeni, zatímco obchod, který způsobuje násilí a smrt, nadále prosperuje!

Obracím se na všechny lidi, všechny vnitřní i vnější subjekty, které tahají za nitky války v Konžské demokratické republice, drancují ji, bičují a destabilizují. Obohacujete se nezákonným zneužíváním majetku této země a přinášíte krvavé obětiny nevinných obětí. Naslouchejte hlasu jejich krve (srov. Gn 4,10), naslouchejte hlasu Boha, který vás vyzývá k obrácení, a hlasu svého svědomí: umlčte zbraně, ukončete válku. Dost! Už žádné obohacování na úkor těch nejslabších, už žádné obohacování krvavými surovinami a penězi!

Oběti násilí, mezi nimiž byl šestnáctiletý chlapec, který před lety viděl vraždu svých rodičů a od té doby s dalšími dětmi bydlel v pralese, dvě sexuální otrokyně ozbrojenců, nucené chodit nahé a jíst lidské maso, a muž přeživší útok na tábor pro běžence, papež povzbudil k novému životu na základě dvojího odmítnutí a dvojího přitakání. Nejprve rozhodně vyzval k odmítání násilí:

„Nenávist plodí další nenávist a z násilí se rodí jiné násilí. Je třeba jasně a silně odmítnout propagaci násilí v Božím jménu. Drazí Konžané, nedejte se zlákat lidmi, kteří podněcují k násilí v Božím jménu. Bůh je Bohem pokoje, nikoli války. Hlásat nenávist je rouháním – a nenávist vždy rozleptává lidské srdce“.

Svatý otec naopak vybídl k odzbrojení srdce, jeho „demilitarizaci“. Dále naléhal na odmítnutí rezignace, neboť „zlo, které každý člověk zakusil, je nutno přeměnit v dobro“, a doporučil přitakání naději a smíření. Použil přitom dvě africká přísloví:

„V životě se chovejte jako palma, která přijímá kamení a navrací datle. To je křesťanské proroctví: na zlo odpovídejte dobrem, na nenávist láskou, na rozdělení smířením. Víra s sebou přináší novou představu spravedlnosti, která se nespokojuje s trestem a zříká se pomsty, ale chce usmiřovat, rozptylovat nové konflikty, hasit zášť, odpouštět. A to vše je mocnější než zlo. Víte proč? Protože proměňuje realitu zevnitř, místo aby ji ničila zvenčí“.

Naději papež označil za právo, které je třeba získat každodenním trpělivým setím.

„Vracím se k obrazu palmy. Jedno přísloví říká: "Když jíš ořech, vidíš palmu, ale ten, kdo ji zasadil, se už dávno vrátil do země. Jinými slovy, abychom dosáhli kýžených plodů, musíme pracovat ve stejném duchu jako sázeči palem a myslet na budoucí generace, nikoli na okamžité výsledky. Zasévat dobro prospívá: osvobozuje nás to od úzké logiky osobního prospěchu a dává to každému dni svůj důvod: vnáší to do našich životů přídech bezplatnosti a činí nás to podobnějšími Bohu, trpělivému rozsévači, který rozsévá naději, aniž by se unavil“.