Papež při setkání s belgickým klérem: Synodální proces musí být návratem k evangeliu

Budovat církev, která nikdy nezavírá své dveře, nabízí každému otevření se nekonečnu a je schopna hledět dál, k tomu Svatý otec vybízel dnes 28. září dopoledne při při setkání s belgickými biskupy, kněžími, řeholníky, řeholnicemi, seminaristy a pastoračními pracovníky. Poté navštívil kryptu kostela Naší Paní z Laeken, která je místem posledního odpočinku mnoha členů belgické královské dynastie, které vybídl k následování odvážného příkladu krále Baudouina.

Fotogalerie

4

Papež František ve své promluvě poukázal na výzvy, kterým čelí církev v Belgii. Připomněl její úsilí o změnu struktury farností, ve smyslu větší angažovanosti laiků. „Především se snažíte být společenstvím blízkým lidem, společenstvím, které je doprovází a svědčí skrze gesta milosrdenství,” řekl papež a navrhl tři ukazatele na této cestě: evangelizaci, radost a milosrdenství.

Krize víry by měla být návratem k evangeliu

Svatý otec poznamenal, že proměny naší doby a krize víry, kterou na Západě prožíváme, nás podněcují k návratu k tomu nejdůležitějšímu, k evangeliu, aby radostná zpráva, kterou Ježíš přinesl světu, mohla být znovu hlásána všem. Povzbudil přítomné, aby se zamysleli nad tím, jaké poselství chce Bůh prostřednictvím současné krize předat belgické církvi. „Přešli jsme od křesťanství zasazeného do příznivého sociálního kontextu ke křesťanství 'menšinovému', či spíše ke křesťanství založeném na svědectví,“ řekl papež a zdůraznil, že to vyžaduje „odvahu k církevní konverzi, která by iniciovala takové pastorační proměny, jež se týkají také zvyků, vzorců a jazyka víry, aby skutečně sloužily evangelizaci“. Poznamenal, že to vyžaduje také odvahu kněží. S odkazem na vyslechnutá svědectví zdůraznil, že „když přinášíme evangelium, Pán otevírá naše srdce pro setkání s těmi, kdo jsou jiní než my“. Svatý otec připomněl, že „v církvi je místo pro každého a nikdo nemůže být kopií druhého. Jednota v církvi neznamená uniformitu, ale nalézání harmonie v rozmanitosti!“.

Papež poznamenal, že synodální proces musí být návratem k evangeliu; nesmí mít mezi svými prioritami nějakou „módní“ reformu, ale musí si klást otázku: jak dosáhnout toho, aby evangelium oslovilo společnost, která mu již nenaslouchá nebo se od víry odvrátila. „Tuto otázku si položme všichni,“ dodal František. Papež také hovořil o radosti ze svědectví, kterou evangelium vzbuzuje. „Je to vědomí, že na cestě nejsme sami a že i v situacích chudoby, hříchu, utrpení je nám Bůh nablízku, stará se o nás a nedovolí smrti, aby měla poslední slovo,“ zdůraznil František. Hovořil také o cestě milosrdenství v církvi, která vychází z přesvědčení, že navzdory našim nevěrnostem a pádům Bůh nikdy neodstupuje od své lásky k nám.

Zneužívání plodí utrpení a podkopává cestu víry

Svatý otec se rovněž zmínil o práci církve v Belgii ve prospěch těch, kdo se stali oběťmi zneužívání ze strany duchovních. „Děkuji vám za úžasnou práci, kterou děláte, abyste hněv a utrpení proměnili v pomoc, blízkost a soucit. Zneužívání plodí strašlivé utrpení a rány a také podkopává cestu víry. Je zapotřebí také velké míry milosrdenství, abychom tváří v tvář utrpení obětí nezůstali chladní, abychom jim dali pocítit naši blízkost a ukázali jim veškerou pomoc, kterou můžeme, abychom se od nich naučili být církví, která se stává služebnicí všech, aniž by si někoho podmaňovala. Ano, protože jedním z kořenů násilí je zneužívání moci, kdy využíváme rolí, které máme, k tomu, abychom druhé utiskovali nebo jimi manipulovali,“ zdůraznil František, který den předtím absolvoval dvouhodinové setkání s oběťmi zneužívání v belgické církvi.

Na závěr setkání František odkázal na dílo významného malíře Magritta s názvem „Akt víry“. Zobrazuje dveře zavřené zevnitř, ale uprostřed prolomené a otevřené k nebi. „Je to průlom, který nás vybízí jít dál, dívat se dopředu a vzhůru, nikdy se neuzavírat do sebe. To je obraz, s nímž vás zanechávám, jako symbol církve, která nikdy nezavírá své dveře, která každému nabízí otevření se nekonečnu, která je schopna pohlédnout dál. Je to církev, která evangelizuje, která žije radostí z evangelia, která koná milosrdenství,” zdůraznil Svatý otec.

Návštěva krypty a hrobu krále Baudouina

Po setkání s klérem sestoupil Svatý otec v doprovodu belgického královského páru do krypty kostela Naší paní z Laeken a v tiché modlitbě setrval před hrobem krále Baudouina. Podle vatikánského tiskového sdělení se následně obrátil k přítomným a vyjádřil uznání za jeho odvahu, s níž v roce 1990 abdikoval na jeden den, “aby nemusel podepsat zločinný zákon o potratech”. Poukázal na něho jako na vzor, na nějž mají hledět Belgičané v dnešní době, kdy jsou prosazovány jiné zločinné zákony. Vyjádřil dále naději, že beatifikační proces tohoto panovníka bude zdárně pokračovat.

Zdroj: Vatican.va, Telegram Tiskového střediska Svatého stolce