Papež při polední modlitbě: Jak vejít těsnou branou

Promluva papeže Františka před polední modlitbou v neděli 21. srpna

Milí bratři a sestry, hezkou neděli!

V úryvku z Lukášova evangelia v liturgii této neděle se jeden člověk ptá Ježíše: "Je málo těch, kdo jsou spaseni?" A Pán odpovídá: "Snažte se vejít těsnou branou" (Lk 13,24). Těsná brána je obraz, který nás může vyděsit, jako by spása byla určena jen několika vyvoleným nebo dokonalým. To je však v rozporu s tím, co nás Ježíš učil při mnoha příležitostech; o něco dále totiž říká: "Přijdou od východu i od západu, od severu i od jihu a zasednou ke stolu v Božím království" (v. 29). Tyto dveře jsou tedy úzké, ale jsou otevřené všem! Nezapomeňte na to: všem! Tyto dveře jsou otevřené pro všechny!

Abychom však lépe pochopili, co jsou to ty úzké dveře, musíme se nejdříve ptát, co to vlastně je. Ježíš čerpá obraz z tehdejšího života a pravděpodobně naráží na skutečnost, že když nastal večer, brány města se zavřely a jen jedna, menší a užší, zůstala otevřená: domů se dalo vrátit jen tudy.

Vzpomeňme si tedy na Ježíšova slova: "Já jsem dveře; kdo vejde skrze mne, bude spasen" (J 10,9). Chce nám říci, že chceme-li vstoupit do Božího života, do spásy, musíme projít skrze něj, ne skrze někoho jiného, skrze něj; přijmout jeho a jeho slovo. Stejně jako se při vstupu do města musí "přizpůsobit" jediným úzkým dveřím, které zůstaly otevřené, tak i život křesťana je životem "na míru Kristovu", založeným na něm a podle jeho vzoru. To znamená, že měřítkem je Ježíš a jeho evangelium: ne to, co si myslíme, ale to, co nám říká on. A tak jsou to úzké dveře ne proto, že by byly určeny jen pro pár vyvolených, to ne, ale proto, že být Ježíšovi znamená následovat ho, zasvětit svůj život lásce, službě a sebedarování, jako to udělal on, který prošel úzkými dveřmi kříže. Vstoupit do životního projektu, který nám Bůh nabízí, od nás vyžaduje, abychom zúžili prostor sobectví, snížili domýšlivost soběstačnosti, snížili výšku pýchy a arogance a překonali lenost, abychom překročili riziko lásky, i když to zahrnuje kříž.

Mysleme konkrétně na každodenní gesta lásky, která s námahou konáme: mysleme na rodiče, kteří se věnují svým dětem tím, že se obětují a zříkají se času pro sebe: toto jsou ty od něho otevřené dveře, úzké, otevřené dveře; na ty, kteří se starají o druhé a ne jen o své zájmy: kolik lidí je takových, dobrých; mysleme na ty, kteří se věnují službě starým, nejchudším a nejslabším; mysleme na ty, kteří se věnují své práci s nasazením, snášejí těžkosti a možná i nepochopení; mysleme na ty, kteří pro svou víru trpí, ale dál se modlí a milují; mysleme na ty, kteří místo aby se řídili svými instinkty, odpovídají na zlo dobrem, nacházejí sílu odpustit a odvahu začít znovu. To je jen několik příkladů lidí, kteří si nevybrali široké dveře vlastního pohodlí, ale úzké dveře Ježíše, život strávený v lásce. Ti, říká dnes Pán, budou Otcem uznáni mnohem více než ti, kteří se domnívají, že jsou již spaseni, a ve skutečnosti v životě "konají nepravost" (Lk 13,27).

Bratři a sestry, na které straně chceme být? Dáme přednost snadné cestě, kdy myslíme jen na sebe, nebo si zvolíme úzké dveře evangelia, které zpochybňují naše sobectví, ale činí nás schopnými přijmout pravý život, který pochází od Boha a činí nás šťastnými? Na které straně stojíme?

Kéž nám Panna Maria, která následovala Ježíše až ke kříži, pomůže, abychom podle něj měřili svůj život a vstoupili do plného a věčného života.

Přeložil: Petr Vacík