Duch Svatý je především tím, kdo „dává život, oživuje”, zdůraznil papež František ve své katechezi při generální audienci 16. října. On „je ten, kdo věřícím dává nový život, život Kristův, nadpřirozený život jako Božím dětem,“ vyzdvihl papež v další středeční katechezi věnované třetí osobě Trojice.
Papež František zdůraznil, že útěchou nám je především to, že život, který dává Duch Svatý, je životem věčným. „Víra,“ řekl Svatý otec, “nás osvobozuje od hrůzy, v níž jsme nuceni připustit, že zde všechno končí, že neexistuje žádné vykoupení z utrpení a nespravedlností, které panují na zemi. (...) Pěstujme tuto víru také kvůli těm, kteří o ni často ne vlastní vinou přicházejí a nemohou najít smysl života“.
Papež připomněl, že v prvních třech stoletích církev necítila potřebu výslovně formulovat svou víru v Ducha Svatého. V apoštolském vyznání víry se objevují pouze slova: „[Věřím] v Ducha Svatého“, bez dalšího upřesnění. K upřesnění této víry byla církev donucena herezí. To, co vedlo církev k jistotě o plném božství Ducha Svatého, byla zkušenost s jeho posvěcujícím a zbožšťujícím působením. Stalo se tak na ekumenickém koncilu v Konstantinopoli v roce 381, který definoval božství Ducha Svatého známými slovy, která opakujeme dodnes: „Věřím v Ducha svatého, Pána a Dárce života, který z Otce i Syna vychází, s Otcem i Synem je zároveň uctíván a oslavován a který mluvil ústy proroků.“
Svatý otec vysvětlil, že nazývat Ducha Svatého Pánem znamená uznat, „že má podíl na ‚Svrchovanosti‘ Boží, že patří do světa Stvořitele, nikoli tvorů. Nejsilnějším potvrzením je, že mu náleží stejná sláva a úcta jako Otci a Synu“. Od té chvíle bude víra v božství Ducha Svatého hlásána v bohoslužbě a teologii církve.
Papež také připomněl historické rozdíly mezi církví Východu a Západu ohledně původu Ducha Svatého. Zdůraznil však, že v atmosféře dialogu, který se mezi oběma církvemi vytvořil, tato otázka „ztratila vyhrocenost jakou měla v minulosti a umožňuje doufat v plné vzájemné přijetí“.
Zdroj: Vatican News, redakčně upraveno