Papež při generální audienci: Církev nemůže zůstat eurocentrická

Během své první katecheze po návratu z Asie a Oceánie se papež František podělil s věřícími o své úvahy o roli křesťanů v současném světě, inspirované setkáním s místní církví, o níž snil od mládí a kterou mu Pán Bůh dovolil uskutečnit jako „starému papeži“.

První myšlenkou, o kterou se Svatý otec podělil se shromážděnými na Svatopetrském náměstí, byla potřeba vystoupit ze „západních“ vzorců uvažování o církvi. „Jsme stále příliš eurocentričtí,“ řekl, “přitom církev je ve skutečnosti mnohem větší než Řím a Evropa a – dovolte mi říci – živější!” Dodal, že když slyšel svědectví věřících v Asii a Oceánii, viděl, že místní společenství nepraktikují proselytismus, ale „rostou díky přitažlivosti, jak moudře řekl Benedikt XVI.

S odkazem na setkání, která absolvoval v Indonésii, zemi s největším počtem muslimů na světě, která je zároveň obrazem harmonie v rozmanitosti kultur, Svatý otec poukázal na soucit jako na způsob, jak vydávat svědectví o Kristu. Připomněl, že skrze víru, bratrství a soucit „evangelium každý den konkrétně vstupuje do života těchto lidí, přijímá je a nabízí jim milost Ježíše, který zemřel a vstal z mrtvých. [...] Tam jsem viděl, že bratrství je budoucnost, bratrství je odpověď na anticivilizaci, na ďábelské intriky nenávisti a války,“ dodal.

Misionářskou Papuu-Novou Guineu, jejíž obyvatelé hovoří přibližně 800 jazyky, papež označil za „ideální prostředí pro Ducha svatého, který rád nechává zaznít poselství Lásky v symfonii jazyků“. Zdůraznil, že pro něj bylo velkou radostí setkat se s misionáři, kteří zde stále hrají důležitou roli při přinášení evangelia, a s mladými lidmi, v nichž vidí budoucnost národa zbaveného „kmenového násilí, závislosti, ekonomického nebo ideologického kolonialismu“. Přirovnal zemi k laboratoři pro integrální rozvoj společnosti, který se nemůže uskutečnit „bez nových mužů a žen, a ty tvoří pouze Pán Bůh“.

Při vzpomínce na timorskou etapu své cesty papež zdůraznil, že víra tam není předkládána jako ideologie, ale že je inkulturována, očišťuje a povznáší místní kulturu a že je podporována prostřednictvím evangelizace. „Především mě zasáhla krása tohoto lidu: lidu zkoušeného, ale radostného, lidu moudrého v utrpení. Lid, který nejen rodí spoustu dětí, ale učí je také úsměvu. A to je záruka budoucnosti,“ připomněl František s tím, že nikdy nezapomene na všudypřítomné úsměvy tamních dětí. Dodal, že ve Východním Timoru viděl mládí církve: rodiny, děti, mladé lidi, mnoho bohoslovců a kandidátů zasvěceného života.

Při vzpomínce na svůj pobyt v Singapuru Svatý otec vyzdvihl modernost tohoto městského státu, který je v popředí světové ekonomiky i financí, a zdůraznil roli křesťanů, kteří, ač jsou tam menšinou, „stávají se solí a světlem, svědky větší naděje, než jakou mohou poskytnout ekonomické zisky“.

Zdroj: vatican.va