Papež při Anděl Páně: Radost z oproštění se od egocentrismu a přísnosti

V "neděli blahoslavenství" nás František vyzývá, abychom objevovali dary života, které přesahují hmotné statky, ale také abychom se osvobodili od jistoty, že už všechno víme. Cílem je být "pokorným, otevřeným člověkem bez předsudků a rigidity".

Promluva papeže Františka před polední modlitbou v neděli 13. února

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

V srdci evangelia dnešní liturgie jsou blahoslavenství (srov. Lk 6,20-23). Je pozoruhodné, že Ježíš, přestože je obklopen velkým zástupem, je vyhlašuje tak, že se obrací "ke svým učedníkům" (v. 20). Promlouvá k učedníkům. Blahoslavenství vlastně definují identitu Ježíšova učedníka. Pro ty, kdo nejsou učedníky, mohou znít zvláštně, téměř nepochopitelně, ale pokud se ptáme, jak vypadá Ježíšův učedník, odpovědí jsou blahoslavenství. Je to tak. Podívejme se na první z nich, které je základem pro všechny ostatní: "Blahoslavení jste, chudí, neboť vaše je království Boží" (v. 20). Blahoslavení vy, chudí. Ježíš říká o těch svých dvě věci: že jsou blahoslavení a že jsou chudí; ba dokonce, že jsou blahoslavení, protože jsou chudí.

V jakém smyslu? V tom smyslu, že Ježíšův učedník nenachází radost v penězích, moci nebo jiných hmotných statcích, ale v darech, které každý den dostává od Boha: život, stvoření, bratři a sestry atd.: jsou to dary života. Dokonce i o statky, které má, se rád dělí, protože žije v Boží logice, a Boží logika, to je bezplatnost. Učedník se naučil žít v bezplatnosti. Tato chudoba je také postojem ke smyslu života, protože Ježíšův učedník si nemyslí, že ho má, že už všechno ví, ale ví, že se to musí každý den učit. A to je chudoba: vědomí, že se musíte učit každý den. Ježíšův učedník je díky tomuto postoji pokorný, otevřený člověk, jemuž jsou cizí předsudky a rigidita.

V evangeliu minulé neděle je krásný příklad: Šimon Petr, zkušený rybář, přijímá Ježíšovo pozvání, aby v neobvyklou hodinu nahodil sítě, a pak, plný úžasu nad velkým úlovkem, opouští loď i všechen svůj majetek a následuje Pána. Petr prokáže svou ochotu všeho se vzdát, a tak se stane učedníkem. Na druhou stranu ti, kdo jsou příliš připoutáni ke svým vlastním představám a jistotám, sotva kdy skutečně následují Ježíše. Trochu ho následují, jen v tom, s čím "souhlasí a On s nimi souhlasí", ale dál pak nejdou. To není učedník. A tak propadá smutku. Je smutný, protože se mu účty rozcházejí, protože realita uniká jeho myšlenkovým schématům a on je nespokojený. Učedník se naopak umí zpochybnit, umí pokorně hledat Boha každý den, a to mu umožňuje proniknout do skutečnosti a pochopit její bohatství a složitost.

Jinými slovy, učedník přijímá paradox blahoslavenství: prohlašují, že ti, kdo jsou chudí, kdo mají nedostatek mnoha věcí a uznávají to, jsou blahoslavení, tedy šťastní. Lidsky jsme vedeni k jinému myšlení: šťastný je ten, kdo je bohatý, kdo je plný statků, kdo sklízí potlesk a mnozí mu závidí, kdo má všechny jistoty: a to je světské myšlení, to není myšlení blahoslavenství. Ježíš naopak prohlašuje, že světský úspěch je neúspěch, protože je založen na egoismu, který se nadýmá a pak nechá srdce prázdné. Tváří v tvář paradoxu blahoslavenství se učedník nechá zpochybnit a uvědomuje si, že to není Bůh, kdo musí vstoupit do naší logiky, ale my do jeho. A to vyžaduje cestu, někdy únavnou, ale vždy provázenou radostí. Protože Ježíšův učedník se raduje z radosti, kterou mu přináší Ježíš. Pamatujme si, že první slovo, které Ježíš říká, je "blahoslavený" a odtud název blahoslavenství. To je synonymum Ježíšova učedníka. Pán nás osvobozuje z otroctví sebestřednosti, uvolňuje naši uzavřenost, rozpouští naši zatvrzelost a otevírá nám pravé štěstí, které často nacházíme tam, kde si to nemyslíme. Je to On, kdo vede náš život, ne my se svými předsudky nebo požadavky. A konečně učedník je ten, kdo se nechá vést Ježíšem, kdo mu otevře své srdce, naslouchá mu a následuje jeho cestu.

Pak se můžeme ptát sami sebe – já, každý z nás: Jsem k dispozici jako učedník? Nebo se budu chovat rigidně jako ti, kteří mají pocit, že mají všechno splněno, kteří mají pocit, že už toho dosáhli? Nechám se paradoxem blahoslavenství "vnitřně rozvázat", nebo zůstanu v rámci svých vlastních představ? A pak, s logikou blahoslavenství, kromě námahy a těžkostí, pociťuji radost z následování Ježíše? To je hlavní rys učedníka: radost srdce. Nezapomínejme na radost srdce. Toto je měřítko, podle kterého poznáme, zda je někdo učedníkem: Má radost ve svém srdci? Mám ve svém srdci já radost? O to jde.

Kéž nám Panna Maria, první Pánova učednice, pomůže žít jako otevření a radostní učedníci.