Papež při Anděl Páně: Evangelium vstupuje do života dnešního dne

Promluva papeže Františka před polední modlitbou 22.ledna 2022.

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

V evangeliu dnešní liturgie vidíme, jak Ježíš zahajuje své kázání (srov. Lk 4,14-21). Vrací se do Nazaretu, kde vyrůstal, a účastní se modlitby v synagoze. Vstane, aby četl, a ve svitku proroka Izaiáše najde pasáž o Mesiáši, který hlásá poselství útěchy a osvobození pro chudé a utlačované (srov. Iz 61,1-2). Na konci čtení se "oči všech upřely na něj" (v. 20). A Ježíš začíná slovy: "Dnes se naplnilo toto Písmo" (v. 21). Zamysleme se nad tím "dnes". Je to první slovo Ježíšova kázání zaznamenané v Lukášově evangeliu. Je vysloveno Pánem a označuje "dnes", které jde napříč všemi věky a zůstává vždy platné. Boží slovo je vždy "dnes". Začíná "dnešek": Když čtete Boží slovo, začíná ve vaší duši "dnešek", pokud mu dobře rozumíte. Dnes. Izaiášovo proroctví vzniklo před staletími, ale Ježíš ho "mocí Ducha" (v. 14) činí aktuálním, a především ho uvádí v život a ukazuje cestu, jak přijmout Boží slovo: dnes. Ne jako dávný příběh, ne: dnes. Dnešek promlouvá k vašemu srdci.

Ježíšovi posluchači jsou ohromeni jeho slovem. I když mu kvůli předsudkům nevěří, uvědomují si, že jeho učení je jiné než učení ostatních učitelů (srov. v. 22): cítí, že Ježíš je něco víc. Co se zde skrývá? Je tu pomazání Duchem svatým. Někdy se stává, že naše kázání a učení zůstávají obecná, abstraktní, nedotýkají se duše a života lidí. A proč tomu tak je? Protože jim chybí tato moc dneška, to, co Ježíše "naplňuje smyslem" mocí Ducha, je dnešek. Dnes k vám promlouvá. Ano, někdy slyšíme bezvadné přednášky, dobře sestavené projevy, ale srdcem nepohnou, a tak vše zůstává při starém. Dokonce i mnohé homilie – říkám to s úctou, ale i s bolestí – jsou abstraktní, a místo aby duši probudily, uspávají ji. Když se věřící začnou dívat na hodinky - "Kdy už to skončí?" - uspávají duši. Kázání se vystavuje tomuto riziku: bez pomazání Duchem ochuzuje Boží slovo, upadá do moralismu nebo abstraktních pojmů; předkládá evangelium s odstupem, jako by bylo mimo čas, daleko od reality. A tudy cesta nevede. Ale slovo, v němž nepulsuje síla dneška, není hodno Ježíše a nepomáhá lidem v životě. Proto ti, kdo kážou, musí, prosím, jako první zakusit Ježíšův "dnešek", aby ho mohli předávat druhým. A pokud chce přednášet, pořádat konference, ať to dělá, ale jinde, ne v době homilie, kde musí přednášet slovo tak, aby rozechvívalo srdce.

Drazí bratři a sestry, v tuto neděli Božího Slova bych chtěl poděkovat kazatelům a hlasatelům evangelia, kteří zůstávají věrní slovu, jež rozbuší srdce, kteří zůstávají věrní "dnešku". Modleme se za ně, aby prožívali Ježíšův dnešek, sladkou sílu jeho Ducha, která oživuje Písmo. Boží slovo je totiž živé a účinné (srov. Žid 4,12), mění nás, vstupuje do našich záležitostí, osvětluje náš každodenní život, utěšuje a vnáší řád. Pamatujme: Boží slovo proměňuje obyčejný den v dnešek, v němž k nám promlouvá Bůh. Vezměme si tedy do ruky evangelium a každý den si přečtěme malý úryvek. Noste evangelium v kapse nebo v tašce, abyste si ho mohli kdykoli přečíst na cestách a v klidu. Časem zjistíme, že tato slova jsou určena pro nás, pro náš život. Pomohou nám přivítat každý den s lepším, klidnějším pohledem, protože když do dnešního dne vstoupí evangelium, naplní ho Bohem. Rád bych vám předložil návrh. O nedělích tohoto liturgického roku se hlásá Lukášovo evangelium, evangelium milosrdenství. Proč si ho také nepřečíst osobně, celé, každý den jeden malý krok? Jeden malý krok. Seznamme se s evangeliem, to nám přinese Boží novost a radost!

Boží slovo je také majákem, který vede synodální cestu, jež začala v celé církvi. Když se snažíme naslouchat jeden druhému, pozorně a s rozlišováním – protože nejde o názor, ne, ale o rozlišování Slova – naslouchejme společně Božímu slovu a Duchu svatému. A kéž nám Panna Maria vyprosí vytrvalost, abychom se každý den živili evangeliem.