Papež před rokem v Iráku: Posel míru, který je třeba teprve vybudovat

Během své pouti do Bagdádu, Uru, Mosulu a dalších symbolických míst na křižovatce Blízkého východu František povzbudil ducha obyvatelstva, které je stále otřeseno válkou a terorismem. Kardinál Sako: „Hlas Svatého otce přítomný mezi námi“. O Ukrajině říká: „Dnes trpíme před obrazy zkázy. Zažili jsme to... Kromě války je tu i naděje.“

"أهلا بك في الموصل يا قداسة البابا فرنسيس ، Welcome Pope Francis"

Plakáty, které před rokem 7. března v iráckém Mosulu, městě, jež bylo v srpnu 2014 vyhlášeno baštou Islámského státu, vypadaly jako obvazy, když vítaly příjezd papeže Františka. Obvazy, které si obyvatelstvo přikládá na rány, které jsou stále patrné: zničené budovy, stěny se skvrnami od krve, dveře poseté kulkami, hromady trosek, modlitebny, které nesou stopy nedobrého využití jako vězení nebo soudy. Do tohoto centra iráckého Kurdistánu přijel v obrněném voze papež a díval se na panorama totální devastace, ale také na usměvavé tváře dětí, starých lidí, mužů a žen - křesťanů i muslimů -, kteří vyšli ze svých domovů bez masek, aby papeži ukázali, že se po letech bolesti a teroru mohou konečně usmívat.

Holubice míru

"Alalà, alalà," křičely ženy, které se od rozbřesku hrnuly do ulic. Výkřiky jásotu, které papeže provázely po celou dobu jeho historické cesty do tohoto blízkovýchodního regionu sužovaného konflikty a džihádistickým terorem. Kardinál Rafael Sako, bagdádský patriarcha chaldejské církve, na tyto chvíle vzpomíná o rok později. Po celou dobu byl s římským biskupem a prožíval s ním tuto pouť, která zatím zůstává v dějinách papežství ojedinělá. Od setkání s ajatolláhem šíitů al-Sistáním po výpravu vrtulníkem na Ninivskou planinu, jednu z nejhůře postižených terorismem, od návštěvy míst pronásledování v Karakóši po modlitbu v ruinách Mosulu uprostřed darů i odstřelovačů nebo mezináboženské setkání v poušti Uru Chaldejů. "Když přijel na letiště, oblečený v bílém," řekl kardinál pro Vatican News, "vypadal jako holubice, která se snáší na naši zemi, aby řekla: 'Mír s vámi, žijte v míru'."

Papež v Mosulu při modlitbě za oběti války

Zármutek nad všemi válkami

Mír... Slovo, které se objevovalo v každém Františkově projevu během jeho návštěvy Iráku. Slovo, které se stává naléhavým v těchto dnech, kdy z Ukrajiny znějí výstřely války, které způsobují zkázu a smrt v srdci Evropy. Obrázky a zprávy, které nenechávají lhostejnými lidi v Iráku, léta zraňované útoky, bombardováním, vyhlazováním nevinných. "Kolik bolesti, kolik smutku," říká Sako, "tento scénář jsme už zažili. Je to hrozné, je to situace, která způsobila bídu, chudobu, migraci a mnoho katastrof."

Papežova návštěva a jeho "otcovská" gesta byla "velmi silným poselstvím, které říká ne válce, že se musíme navzájem uznávat jako bratři, vést dialog jako zralí lidé, budovat společnost lepším způsobem a vyhnout se každému střetu, který je vždy katastrofický". Ve světle dnešních dramat na Ukrajině se zdá, že toto poselství zůstalo nevyslyšeno, poznamenává kardinál: "Lidé tomuto prorockému hlasu nenaslouchají... K hledání míru je zapotřebí konstruktivního dialogu. Vše musí být založeno na hodnotách důstojnosti, svobody, spravedlnosti a suverenity zemí."

Poselství pro křesťany i muslimy

V Iráku, kde v současné době probíhají iniciativy k připomenutí události z roku 2021, papežovo poselství navyznělo do ztracena, ale zůstalo zapsáno v myslích křesťanů i muslimů, kterým papež František ukázal "tvář otce: ne prince nebo hlavy státu, ale Božího muže". "Papežův hlas je mezi námi velmi přítomný," ujišťuje Sako.

Je však těžké zapomenout na slova, která papež šeptal z pódia uprostřed rudého písku v Chaldejském Uru, zatímco prach zvedaný větrem zakrýval obzor, na němž se tyčil zikkurat Ur-Nammu. V doprovodu představitelů různých náboženství papež připomněl Izaiášovo proroctví: "zlámou své meče a udělají z nich pluhy, ze svých kopí udělají kosy", aby konstatoval, že se z "mečů a kopí staly střely a bomby". O rok později tuto úvahu potvrzuje devastace Kyjeva a dalších ukrajinských měst, jaderné hrozby, závody ve zbrojení namísto dialogu.

František ve svatyni Qaraqosh

"Žádné další zbraně"

"Přestaňte vyrábět zbraně!" vyzývá kardinál Sako. "Zbraně jsou hrozbou pro celé lidstvo. A to ani nemluvíme o normálních zbraních, ale o jaderných zbraních, které mohou lidstvo zcela zničit. Jaká odpovědnost...!" "Svět, především Západ, ztratil náboženské a lidské hodnoty: je tu tolik lhostejnosti, tolik sobectví, vše je založeno na konzumu, na osobních zájmech. Kam ten svět spěje? Kdo za to všechno platí? Chudí lidé, kteří nemají nic, na Ukrajině, stejně jako v Sýrii, Iráku, Jemenu, Libyi, v celé Africe... Ti, kteří vyrábějí zbraně, kteří spěchají prodávat zbraně a vytvářet nové, jaké mají svědomí?".

Odpuštění proti pokušení pomsty

Úvaha bagdádského patriarchy je prodchnuta hořkostí. Hořkost, která však neztrácí naději v mírovou budoucnost. O téže hořkosti, o níž František hovořil při poslední, přeplněné mši svaté 8. března na stadionu Franse Harírího v Erbílu, kde z pódia, na němž se vyjímala socha Panny Marie poškozená bojovníky Islámského státu, poděkoval irácké církvi za projevené "odpuštění", které posiluje "pokušení hledat pomstu, jež člověka utápí v nekonečné spirále odplaty". Kristus, "dobrý Samaritán lidstva, si přeje pomazat každou ránu, zahojit každou bolestnou vzpomínku a inspirovat budoucnost míru a bratrství v této zemi," řekl papež. To je skutečný odkaz pro Irák, o který se kardinál Sako chce podělit se "svými ukrajinskými bratry a sestrami".

Budoucnost mimo válku

"Lidé mají z války velké obavy, je tu velká solidarita, protože jsme ji zažili. Je to země od nás vzdálená, ale lidská blízkost je silná. V Iráku skončily války, "i když tam nadále probíhají boje o moc a korupce", a zrodila se jistota, že ze zkázy a destrukce se znovu povstává, že je to Pán, a ne lidé, kdo drží osud světa ve svých rukou, a že, jak říká Sako, " po každé válce je tu budoucnost".

Papežská mše v Erbílu: socha Panny Marie zohavená bojovníky Islámského státu

Přeložil: Petr Vacík