Na sobotu 2. dubna připadá Světový den porozumění autismu, který před patnácti lety vyhlásila OSN. Papež František dnes proto přijal italskou Nadaci pro autismus, která sdružuje vědce, lékaře, psychology a rodinná sdružení, jejichž společným cílem je podpora lidí s poruchou autistického spektra a mentálním postižením. Takto potírají všeobecně rozšířenou „kulturu odpisu“ (Evangelii gaudium, 53), jejíž obětí jsme všichni, podotkl papež.
Protikladem této „skartační kultury“, založené na soutěživosti a zisku, je kultura inkluze a přináležitosti, plynoucí z lidské důstojnosti, vyzdvihl papež František. „Oné důstojnosti nejkřehčích a nejzranitelnějších mužů a žen, kteří jsou příliš často vytěsňováni na okraj společnosti vzhledem ke své zdánlivé odlišnosti či dokonce neužitečnosti, zatímco ve skutečnosti jsou pro společnost nesmírným obohacením. (…) A to nejenom v pracovní oblasti, ale veškerým svým lidstvím, takříkajíc svým „povoláním“, řekl papež s poukazem na loňskou jedinou svatořečenou ženu, sv. Markétu z Città di Castello, která navzdory svému postižením vložila život do Pánových rukou a plně se věnovala modlitbě i službě chudým.
Pokud má společnost dospět k většímu bratrství, měla by se vydat cestou podobenství o milosrdném Samaritánovi, v němž nositelé zdravotního postižení nejsou pouze objektem péče, nýbrž také jejím subjektem. „Samaritánem může být postižený, autistický člověk, který svými vlohami slouží společenství“, zdůraznil František a podtrhl aktivní, tvořivou účast postižených osob na zmíněné inkluzivní kultuře, což předpokládá zásadní změnu mentality v občanském i církevním prostředí. Ačkoli již byla učiněna řada kroků v tomto smyslu, přetrvávají předsudky, nerovnost i diskriminace, připustil papež a požádal samotné nositele zdravotního postižení, aby se stali protagonisty této změny.
V závěru papež vyzval italskou Nadaci pro autismus k co nejširší solidaritě a spolupráci v rámci společnosti, oslabené pandemií Covidu-19 a válkou na Ukrajině. „Nepromarněme tuto příležitost ke vzájemné podpoře, opusťme konkurenční postoje, ujímejme se lidského utrpení v rámci projektů a návrhů, zaměřených na ty nejposlednější, abychom dospěli k efektivní součinnosti, schopné skutečně prorazit ve společnosti“. V tomto ohledu papež apeloval rovněž na solidární hospodářství, jehož středem, po vzoru prvních křesťanských společenství v Jeruzalémě, není osobní zisk a sobectví, nýbrž bratrství. A konečně František ocenil iniciativu, která následovala po audienci: na Svatopetrském náměstí lidé s autismem uvařili a podávali oběd pro místní chudé. „Právě tato činnost dosvědčuje styl milosrdného Samaritána, Boží styl, jehož stopou je blízkost, soucit a něha“.
„Lidé s autismem, kteří dnes uvařili oběd pro chudé od sv. Petra“, komentoval Vittorio Scelzo, pověřený vedením Úřadu pro seniory, děti a osoby se zdravotním postižením Dikasteria pro laiky, rodinu a život, „jsou krásným příkladem toho, že Samaritánem - jak řekl papež - může být i člověk s autismem“. Je to gesto ve stylu a duchu naší kampaně #IamChurch a připomínka toho, že aktivní účast lidí s postižením na životě církve je přínosem pro všechny“.