Papež: Pochopme příčiny této světové války a zbavme srdce nenávisti

„Prožíváme třetí světovou válku, je omyl myslet si, že jde o válku mezi Ruskem a Ukrajinou nebo mezi dobrem a zlem. Musíme osvobodit srdce od nenávisti“ – to jsou některé z úvah, které papež František pronesl 15. září v Kazachstánu při hovoru s jezuity z takzvané ruské oblasti Tovaryšstva Ježíšova. Ukrajina je podle papeže první obětí nepřijatelné a svatokrádežné agrese. Celý rozhovor najdete na webových stránkách jezuitského obtýdeníku La Civiltà Cattolica.

Vysvobodit srdce z nenávisti. Důležitost tohoto postoje při pohledu na současný konflikt vyzdvihl papež František při debatě s devatenácti jezuity, s nimiž se setkal na apoštolské nunciatuře v Nur-Sultanu (dnešní Almaty) během své nedávné apoštolské cesty do Kazachstánu. „Ve válkách trpí lidé. To vyvolává nenávist a ti, kdo válčí, zapomínají na lidskost“, říká papež v rozhovoru, který byl dnes v plném znění zveřejněn na internetových stránkách časopisu La Civiltà Cattolica v článku podepsaném ředitelem tohoto periodika, otcem Antoniem Spadarem.

Prožíváme světovou válku

„Myslím, že je omyl myslet si, že se jedná o kovbojku, kde proti sobě stojí hodní a zlí“. Papež nepochybuje, že jde o světovou válku a dodává: „Musíme prozkoumat dynamiku, která tento konflikt vyvolala“. A pouzkazuje především na mezinárodní faktory, které přispěly k vyprovokování války.

Imperialismy v konfliktu

Římský biskup připomíná návštěvu jedné hlavy státu ve Vatikánu v předvečer vypuknutí konfliktu v prosinci loňského roku. Jak tento státník uvedl, je velmi znepokojen, protože NATO štěká u prahu Ruska, aniž by pochopilo, že Rusové jsou imperialisté a obávají se nejistoty na svých hranicích. Příčiny této války, uvažuje papež František, nelze zjednodušovat: „Vidím zde konflikt imperialismů. A když se imperialismus cítí ohrožen a v úpadku, reaguje tak, že si myslí, že řešením je rozpoutat válku, aby se zotavil a také aby mohl prodávat a testovat zbraně.

Návštěva Ukrajiny nikoli v této době

„Od prvního dne až do včerejška jsem neustále hovořil o tomto konfliktu a zmiňoval utrpení Ukrajiny“, připomněl papež jezuitům z ruského regionu a uvedl jako příklad svou návštěvu ruského velvyslanectví, pro papeže neobvyklou, ale podnícenou touhou mít možnost hovořit s prezidentem Putinem a otevřít malou skulinu k dialogu; dále telefonické rozhovory s prezidentem Zelenským; mise kardinálů Czerného a Krajewského či monsignora Gallaghera na Ukrajinu; své angažmá ve prospěch ukrajinských vězňů. „Měl v plánu jet na Ukrajinu“, vysvětluje znovu. „Zdá se mi, že Boží vůlí není, abych se tam vydal právě teď, ale uvidíme později“.

Obyčejní lidé jsou oběťmi války

„Invazi na Ukrajinu jsem označil za nepřijatelnou, odpornou, nesmyslnou, barbarskou a svatokrádežnou agresi“, zdůrazňuje poté František.  „Obyčejní lidé jsou skutečnými oběťmi, které na vlastní kůži platí za válečné šílenství. Měl jsem na mysli tu dívku, kterou vyhodili do vzduchu“, dodává v souvislosti se slovy pronesenými po útoku na Darju Duginovou, dceru Putinova ideologa.

Papež se nerozčiluje, když je špatně pochopen

„V tu chvíli lidé zapomněli na všechno, co jsem do té chvíle řekl, a věnovali pozornost jen této zmínce. Ale chápu reakce lidí, protože hodně trpí. Papež se nerozčiluje, když je špatně pochopen, protože dobře vím, jaké utrpení se za tím skrývá“. Členům Tovaryšstva Ježíšova František doporučuje: „Nejde mi o to, abyste bránili papeže, ale aby lidé cítili pohlazení od vás, papežových spolubratrů“.

Boží styl je blízkost

„To, co je třeba udělat, je totiž ukázat blízkost: lidé musí cítit, že církev je jim blízká. Boží styl je blízkost“, vyzdvihuje papež.

Všechny hlasy církve

Jezuité, kteří jsou přítomni i v nepatrné kyrgyzské církvi, však na dotaz papeže Františka přiznávají, že blízkost Vatikánu není na této perifii vždy cítit. Papež je proto vyzývá, aby se jí dožadovali: „Dejte o sobě vědět! Pokud dítě pláče, matka ho nakonec nakojí! Církev potřebuje, aby všechny hlasy byly slyšet, aby se projevovaly, a to také... v nářečí!“

Sbližování katolíků a pravoslavných

Římský biskup vyjádřil spokojenost se spoluprací jezuitů a pravoslavných v oblasti péče o zdravotně postiženě: „Věřím, že dochází k postupnému sbližování katolíků a pravoslavných, velmi důležitému. Uniatismus stále vyvolává obavy, ačkoli podle mého soudu je toto slovo již zapomenuto. Musíme je uklidnit, a to pomáhá. Máme spolupracovat, modlit se za sebe navzájem a překonávat podezření“.

Střetnout se s Bohem v modlitbě

Modlitba musí být středem života každého jezuity. „Těší mě, když se jezuita modlí a důvěřuje Pánu. Na druhou stranu“, upřesňuje Svatý otec, „prožívám neútěchu, když vidím, že jezuita je spíše "odborníkem" na ten či onen obor, než aby byl jezuitou“. Seminaristům František doporučil „normálnost“, včetně modlitby. „Modlitba, která je pro mě přirozená“, svěřuje se, „je zvolání: 'Pohleď na svůj lid, Pane! Přímluvná modlitba“. Přimlouvat se znamená klepat na Pánovo srdce s parrhésií, odvahou a jasností. Je to naléhavá modlitba: střetáváme se v ní s Bohem tváří v tvář, žádáme a prosíme.

Odvaha argentinských matek

Argentinský papež pak připomíná krutost diktatury, kterou zažil ve své vlasti, „situace, v nichž se ztrácejí práva, ale také lidská citlivost“. „Tolikrát jsem slyšel dobré katolíky říkat: 'Zasloužili si to, ti komunisté! To si zasloužili!“ Je to hrozné, přiznává, „když politická myšlenka překoná náboženské hodnoty“. Poté připomíná odvahu argentinských matek v jejich boji proti diktatuře a při hledání dětí.

Uchovat si chudobu

Jezuité shromáždění v Kazachstánu se Františka rovněž zeptali, co cítil, když byl zvolen papežem: „Tím, že jsem to přijal, jsem splnil čtvrtý slib poslušnosti“, odpověděl a vyzval své spolubratry, aby zachovávali chudobu. „Kde není chudoba, vchází veškeré zlo“, podotkl. Na závěr setkání římský biskup požehnal základní kámen nové katedrály, která má být postavena v Kyrgyzstánu.