Papež: Omezování prostředků na zdravotní péči je urážkou lidskosti

Papež František dnes přijal italskou konfederaci, která v rámci státního zdravotnického systému sdružuje místní zdravotnické úřady, nemocnice a vědecké ústavy pro hospitalizaci a léčbu, spolu se zástupci Sdružení italských obcí. Tímto silným teritoriálním propojením přispívá k udržení vztahu mezi centrem a periferií a podporuje sociálně-zdravotní integraci.

Fotogalerie

4

V promluvě k této zdravotnické instituci papež symbolicky hovořil o třech „protilátkách“ či lécích, které mohou do zdravotní péče vnést ještě větší účast a polidštění. Jako první jmenoval blízkost, protilátku na sebestřednost:

„Vidět v pacientovi druhé já přetrhává okovy sobectví, sráží piedestal, na který jsme někdy v pokušení vystoupit, a podněcuje nás k tomu, abychom v sobě rozpoznali bratry bez ohledu na jazyk, zeměpisný původ, sociální postavení nebo zdravotní stav. Pokud v lidech, které potkáváme na nemocničních odděleních, v seniorských domovech a lékařských ordinacích dokážeme vidět především bratry a sestry, vše se mění. Péče přestává být byrokratickou záležitostí a stává se setkáním, doprovázením, sdílením. Náš Bůh je Bůh blízkosti, sám se tak představil v knize Deuteronomium, když řekl: “Neboť kde je tak velký národ, jemuž by byli bohové tak blízko, jako je Hospodin”. Náš Bůh, který je Bohem blízkosti, se rozhodl vzít na sebe naše tělo, není to vzdálený, nedosažitelný Bůh. Kráčí s námi po hrbolatých cestách tohoto světa, jako kráčel s učedníky z Emauz (srov. Lk 24,13-32), naslouchá zmatku, úzkosti a bolestnému volání každého člověka. Žádá nás, abychom činili totéž, což je ještě důležitější, když se ocitneme v nemoci a utrpení. Přistoupit blíže rovněž znamená překonat vzdálenosti, zajistit, aby neexistovali pacienti první a druhé třídy, dát do oběhu energii a zdroje, aby nikdo nebyl vyřazován ze sociální a zdravotní péče“.

František v této souvislosti vyzdvihl bohatství, jímž je veřejná a bezplatná zdravotní péče, a vyzval italské zdravotnictví, aby si tuto vlastnost provždy uchovalo. Dále papež poukázal na celistvost zdravotnické péče, která je protikladem její roztříštěnosti a jednostranné zaujatosti. Pokud je vše propojeno, musíme také přehodnotit pojetí zdraví z integrální perspektivy, zahrnující všechny rozměry člověka. Aniž bychom jakkoli snižovali hodnotu specifických dovedností, léčit nemocného znamená brát v úvahu nejen jeho patologii, ale i jeho psychologický, sociální, kulturní a duchovní stav.

„Když Ježíš někoho uzdraví, nejenže z jeho těla odstraní fyzickou nemoc, ale také mu navrátí důstojnost, znovu ho uvede do společnosti a dá mu nový život. Samozřejmě to může udělat jen On, ale jeho postoj, jeho přístup k člověku, je pro nás vzorem. Celostní pohled na péči pomáhá čelit kultuře odpisu, která vyřazuje ty, kteří z různých důvodů nesplňují určité standardy. Skartační kultura, v níž se vše nepotřebné vyhazuje, vše funguje na jedno použití, se dnes šíří na všech úrovních. Ve společnosti, kde hrozí, že nemocní budou považováni za břemeno, za pouhý nákladný výdaj, je třeba vrátit do centra to, co je neocenitelné, co se nedá koupit a prodat, tedy důstojnost člověka. Nemoci mohou poznamenat tělo, zmást myšlenky, vzít sílu, ale nikdy nemohou zrušit hodnotu lidského života, který musí být vždy chráněn, od početí až po jeho přirozený závěr“.

Papež vyjádřil naději, že si výzkum a různé zdravotnické profese zachovají tento obzor a přešel ke třetímu léku, jímž je společné dobro, které lze „naordinovat“ proti prosazování partikulárních zájmů.

„I v oblasti zdravotnictví je časté pokušení nechat převládnout ekonomické nebo politické výhody několika skupin na úkor většiny obyvatel. A to platí i v mezinárodních vztazích. Pandemie nás naučila, že »každý sám za sebe« se rychle promění ve »všichni proti všem«, což prohlubuje nerovnosti a zvyšuje konflikty. Místo toho musíme usilovat o to, aby měl každý přístup k péči, aby byl zdravotnický systém podporován a propagován a aby byl i nadále bezplatný. Omezování prostředků na zdravotní péči je urážkou lidskosti“.

V závěru papež italské zdravotníky svěřil do ochrany svatého neapolského lékaře Giuseppa (Josefa) Moscatiho, patrona hospiců.