Papež: Od začátku pontifikátu chci více docenit synodu

Aktualizace: Přípravný dokument Synody 2021-2023 vychází z tohoto projevu Svatého otce, proto se k němu nyní znovu vracíme. V sobotu 17. října 2015 se ve Vatikánu uskutečnila připomínka 50 let od ustavení biskupských synod. Ve svém projevu papež hovořil o prvku synodality v církvi, o autoritě nebo úřadu nástupce apoštola Petra. Současně otevřel nové cesty k reflexi.

Vatikán: „Od samého počátku své služby biskupa Říma jsem zamýšlel více docenit synodu, která představuje jedno z nejcennějších dědictví posledního koncilního shromáždění.“ Těmito slovy se obrátil papež František k účastníkům biskupské synody, kteří si v sobotu 17. října 2015 připomněli 50. výročí od ustavení těchto shromáždění biskupů v katolické církvi. Projev, který byl záhy komentátory nazván „jedním z nejdůležitějších projevů pontifikátu“, hovoří o prvku synodality v církvi a úřadu papeže a současně otevírá nové cesty k reflexi.

„To, co po nás Pán žádá, je již svým způsobem obsaženo ve slově ‚synoda‘. Kráčet společně – laici, pastýři, římský biskup. Je to pojem, který se snadno říká, avšak obtížněji uvádí do praxe,“ uvedl František v úvodu svého projevu.

Během synody si vzájemně naslouchají laici, biskupové i papež

Podle II. vatikánského koncilu je Boží lid posvěcen Duchem svatým, který zaručuje, že se jako celek nemůže nikdy zmýlit ve víře. Právě tato skutečnost vedla papeže k tomu, aby na začátku synody rozeslal dotazníky všem členům církve a vyslechl si hlasy alespoň některých rodin, jakkoliv tato konzultace není dostatečná.

„Synodální církev je církví naslouchání, s vědomím, že naslouchat je víc než slyšet. Je to vzájemné naslouchání, z něhož se každý může něco naučit. Věřící lid, biskupský sbor, biskup Říma: každý naslouchá ostatním a všichni naslouchají Duchu Svatému, aby poznali, co ‚Duch říká církvím‘,“ řekl František.

Kromě naslouchání všem věřícím je třeba naslouchat také biskupům, již jednají jako „autentičtí strážci, interpreti a svědkové víry celé církve, kterou musí pozorně odlišit od často proměnlivého veřejného mínění“.

Konečně je třeba naslouchat římskému biskupovi, který se vyjadřuje jako „pastýř a učitel všech křesťanů“: nikoliv na základě osobního přesvědčení, nýbrž jako nejvyšší garant poslušnosti vůči Boží vůli a tradici církve. Synoda jedná společně s nástupcem apoštola Petra (cum Petro) a současně je mu podřízena (sub Petro): tato podřízenost však neomezuje svobodu biskupů, nýbrž zaručuje jednotu církve.

Církev je jako obrácená pyramida

Synodalita současně pomáhá lépe pochopit povahu hierarchické služby v církvi. Jako se Ježíš ponížil, aby umyl nohy svým učedníkům, a tak učil své apoštoly (Mt 20,25-27), podobně i ti, kdo stojí v hierarchii církve, jsou především povoláni ke službě Božímu lidu. Autorita v církvi je proto jako obrácená pyramida: vrchol leží pod základnou. Proto i papež má od 6. století titul „služebník služebníků Božích“.

„Nikdy na to nezapomínejme! Pro Ježíšovy učedníky, včera, dnes i navěky, je jedinou autoritou autorita služby, jedinou mocí je moc kříže,“ řekl přítomným papež.

Synodalita se projevuje na všech úrovních

Synodalita se podle Františka projevuje na všech úrovních. Na místní úrovni se jedná např. o kněžskou radu, sbor poradců, kapituly kanovníků nebo pastorační rady. Pouze v té míře, v jaké zůstanou tyto orgány spojeny s lidmi a jejich každodenními problémy, se může utvářet synodální církev. Podle papeže musí být zmíněné nástroje více doceněny.

Na úrovni církevních provincií se pak synodalita projevuje skrze místní sněmy a především skrze biskupské konference. František vyzval k reflexi nad tím, jak tyto složky mohou více přispět ke kolegialitě, a naznačil možnost obnovení některých prvků starodávného církevního uspořádání. Současně papež hovořil o potřebě „blahodárné decentralizace“, neboť není vhodné, aby papež nahrazoval místní biskupy ve všech problematikách, které se na jejich území objevují.

Nové světlo pro způsob vykonávání papežského úřadu

Synodální církev má také velké ekumenické důsledky. Současně může vrhnout více světla na způsob vykonávání papežského primátu. „Papež nestojí sám nad církví, nýbrž je v ní jako pokřtěný mezi pokřtěnými, a v biskupském sboru jako biskup mezi biskupy, který je zároveň povolaný – jako následovník apoštola Petra – aby vedl římskou církev, jež v lásce předsedá všem církvím,“ řekl František.

Papež zdůraznil potřebu promyšlení „konverze papežství“ a citoval přitom slova sv. Jana Pavla II. z encykliky o ekumenismu Ut unum sint: „Jako římský biskup jsem si plně vědom, (…) že Kristus touží po plném a viditelném společenství všech těchto komunit, v nichž díky Boží věrnosti přebývá jeho Duch. Jsem přesvědčen o tom, že mám v této oblasti zvláštní zodpovědnost spočívající především v uznávání ekumenických snah většiny křesťanských společenství a v pozornosti vůči požadavku, abych nalezl způsob, jak vykonávat primát; způsob, který by nezpochybnil to, co je pro toto poslání zásadní, byl by však otevřený nové situaci.“ (čl. 95)

Biskupská synoda je shromáždění biskupů, kteří mají za úkol pomáhat papeži svou radou při vedení celé katolické církve. Jako stálá instituce byla biskupská synoda ustavena papežem Pavlem VI. v roce 1965. V minulosti již proběhla např. synoda o rodině (1980), smíření a pokání (1983) úloze laiků v církvi (1987), zasvěceném životě (1996), Božím slově (2008) nebo nové evangelizaci (2012).