Papež o významu liturgické modlitby v životě církve

Papež František zaslal poselství účastníkům 74. národního liturgického týdne, který se koná v severoitalském městě Modena-Nonantola. Setkání na téma „Ovoce rtů, které vyznávají jeho jméno“ se zaměřuje na význam společné liturgické modlitby, duchovní hudby, ticha a liturgické služby.

V poselství k 74. národnímu liturgickému týdnu, který se koná v severní Itálii a který tlumočil vatikánský státní sekretář kardinál Pietro Parolin, se papež František zamýšlí nad tím, že liturgická modlitba je společnou zkušeností, která překračuje individualismus.

S odvoláním na Katechismus Svatý otec připomíná, že liturgická modlitba je „účastí na Kristově modlitbě, adresované Otci v Duchu Svatém“.

Vysvětluje, že na rozdíl od osobních modliteb, které se mohou soustředit na individuální potřeby, liturgická modlitba spojuje věřící v jedno tělo a umožňuje jim účastnit se společné modlitby církve. Papež dodává, že tato zkušenost jednoty je základním kamenem křesťanského života, protože spojuje věřící napříč časem a místem.

Ústředním bodem týdenních diskusí je pojem ars celebrandi (umění slavit liturgii). To podle Svatého otce nezahrnuje pouze formální dodržování ritů, ale postoj úcty a účasti, který společenství přivádí k hlubšímu spojení s Kristem.

Dále poznamenává, že efektivní slavení liturgie zajišťuje, aby se milost předávaná prostřednictvím obřadů dotýkala života všech, kdo se jí účastní. Tato výzva se vztahuje na všechny pokřtěné členy církve, kteří jsou vyzýváni, aby odložili svůj individualismus a přijali společnou identitu modlící se církve.

Jedním z klíčových aspektů, které papež František zdůraznil, je role posvátné hudby v liturgii. Hudba podle něj zdaleka není pouhou dekorací, ale je nedílnou součástí slavení a hraje jedinečnou roli při zprostředkování tajemství víry.

S odkazem na svatého Pavla VI., který poznamenal, že když věřící zpívají, zůstávají spojeni s církví a uchovávají si víru, papež František uvedl, že se tím zdůrazňuje komunitní a duchovní rozměr zpěvu, kdy prolínání hlasů symbolizuje jednotu věřících a jejich společnou cestu k Bohu.

Ve světě, který se často vyznačuje neustálým hlukem a aktivitou, papežovo poselství upozorňuje na hodnotu ticha v rámci liturgie.

Ticho není podle Svatého otce nepřítomnost, ale smysluplný prostor, kde mohou věřící naslouchat Bohu, pěstovat kontemplativní srdce a nechat se proměňovat Duchem Svatým. Toto „posvátné ticho“ je klíčovou součástí bohoslužby, která věřícím umožňuje hlubší spojení s Bohem i mezi sebou navzájem.

Papež si zaměřil také na další důležitý aspekt letošního liturgického týdne, liturgickou službu. Zdůraznil, že tyto služby nejsou jen pouhými funkcemi, ale projevem rozmanitých darů, kterými Duch Svatý obdarovává církev.

V této rozmanitosti se podle něj projevuje jednota církve, která podporuje aktivní účast a spoluodpovědnost na poslání církve. Papež vyzývá k neustálé formaci, která má zajistit, aby tyto úkony byly vykonávány s pokorou a v duchu služby, aby vyhnula se jakýmkoli tendencím k osobní interpretaci. 

Zdroj: Vatican News, anglická sekce