Papež: Nemocní jsou Božím obrazem a zasluhují celistvou péči

Itálie. Papež František opatřil předmluvou knihu nazvanou „Spiritualita v ošetřovatelské péči. Dialogy mezi klinickou, psychologickou a pastorační péčí“. Pod svazkem, který vydalo italské nakladatelství Společnosti sv. Pavla (San Paolo), jsou podepsáni MUDr. Carlo Alfredo Clerici a otec Tullio Proserpio, lékař a kněz, kteří se podílejí na službě nemocným v Národním ústavu pro nádorová onemocnění v Miláně. Svazek vyjde 24. února.

Fotogalerie

2

Papež František

S obzvláštní radostí vítám pozvání, které mi adresovali otec Tullio Proserpio a dr. Carlo Alfredo Clerici, kteří se věnují pomoci a podpoře nemocných, stejně jako jejich rodinám a celému personálu Národního onkologického ústavu v Miláně. Jde jistě o aktuální téma, které se dotýká stále většího počtu lidí a pozitivně podněcuje všechny, kdo se ztotožňují s křesťanskou vírou, aby si kladli pravé otázky, jež přebývají v srdci každého z nás. Víme, že na tyto velké otázky nemáme zcela přesvědčivé odpovědi, zejména tehdy, když stojíme u pacientova lůžka. I to je forma chudoby, ale právě protože tuto bídu rozpoznáváme, obracíme se k ustavičně dobrému a slibnému slovu evangelia, které je schopno otevřít naše srdce naději, oné veliké naději, která prochází srdcem těch, kdo putují tímto bytím.

Název knihy „Spiritualita v péči“ předkládá obzvláště citlivé a důležité téma, jakým je spiritualita v okamžiku nemoci. Kniha je jistě kladným projevem pozornosti ze strany vědecké obce, která pro dobro pacientů, rodinných příslušníků i ošetřujícího personálu uznává tuto duchovní pomoc, jež byla v posledních letech možná poněkud opomíjena. Jak se v knize správně zdůrazňuje, všichni lidé zapojení v přítomnosti nebo budoucnosti do tohoto velmi specifického odvětví, potřebují odpovídající přípravu a školení v terénu, tj. v blízkosti lůžka nemocného, aby byli schopni pracovat v hluboké součinnosti s celou pečovatelskou komunitou.

Pandemie Covidu-19 silně zvýraznila nezbytnost nepodléhat výlučně ekonomické logice, která není schopna plně uspokojit hluboké potřeby člověka. Pozornost věnovaná duchovní perspektivě pomáhá odpovědět na tuto otázku v souladu s ostatními skutečnostmi. Právě pohled z periferie lidské situace, poznamenané nejistotou existence, napomáhá k budování mostů, nutných k tomu, abychom nezapomínali na lidství, jímž se vyznačujeme, a abychom vždy hledali nové, často nepředvídatelné cesty.

Doufám, že tento prospěšný dialog mezi teologicko-pastoračním a klinicko-psychologickým odvětvím bude pokračovat se stále větší účinností a trvalou připraveností k řešení mnoha složitých otázek. Kéž Duch svatý provází všechny, kdo se podílejí na pomoci nemocným lidem a jsou jim oporou. Velmi oceňuji chvályhodnou citlivost, vkládanou do péče o nemocné, považované za osoby ad imago Dei. Kéž tato esej pomůže těm, kdo pečují o nemocné, aby jim dávali zakoušet láskyplnou blízkost a útěchu po vzoru Ježíše, milosrdného Samaritána lidstva.

Svěřuji dobrý výsledek vaší služby nebeské přímluvě svatého Josefa a Panny Marie, Salus infirmorum (Uzdravení nemocných), a posílám vám své apoštolské požehnání, doprovázené vzpomínkou v modlitbě za celou komunitu milánského Národního ústavu nádorových onemocnění, zvláště za pacienty a jejich rodiny.