Papež: Nečiňme z Otce všech boha vlastních důvodů a národů

Papež František dnes přijal delegaci konstantinopolského ekumenického patriarchátu v rámci tradiční výměny mezi katolickou a pravoslavnou církví u příležitosti jejich patronátních svátků. Ve své promluvě vyšel z výroku ekumenického patriarchy Athenagory o sesterských církvích a bratrských národech.

Fotogalerie

4

Jak papež poznamenal v úvodu, toto každoroční ekumenické setkávání je hmatatelným znamením toho, že byla překonána doba odstupu a lhostejnosti, kdy se mělo za to, že rozdělení je neodstranitelnou skutečností. Obě křesťanské církve dnes mezi sebou díky Bohu vedou bratrský a plodný dialog a jsou pevně a nezvratně odhodlány jít cestou k obnově plného společenství.

„V této souvislosti bych chtěl vyjádřit vděčnost těm, kteří tuto cestu zahájili. Zvláště bych rád připomněl pouhých několik dní před padesátým výročím jeho úmrtí nezapomenutelného ekumenického patriarchu Athenagoru, moudrého a odvážného pastýře, který je pro mě i pro mnohé stálým zdrojem inspirace a který prohlásil: »Sesterské církve, bratrské národy«. Sesterské církve, bratrské národy: smíření mezi odloučenými křesťany jako příspěvek k uklidnění znesvářených národů je dnes stejně aktuální jako kdykoli předtím, neboť dnes světem otřásá krutá a nesmyslná válečná agrese, v níž proti sobě bojuje tolik křesťanů“.

Podle Františka však není třeba o této nové válce především uvažovat, ale je nutné truchlit, pomáhat a obracet.

„Je třeba oplakávat oběti a příliš mnoho prolité krve, smrt četných nevinných lidí, traumata rodin, měst, celého národa. (…) Dále je třeba těmto bratrům a sestrám pomáhat: je to připomínka lásky, kterou jsme jako křesťané povinni projevovat vůči migrantům, chudým a zraněným, kteří mají Ježíšovu tvář. Ale je třeba se také obrátit, abychom pochopili, že ozbrojené výboje, expanze a imperialismus nemají nic společného s královstvím, které ohlašoval Ježíš, když v Getsemanech žádal učedníky, aby se zřekli násilí, neboť všichni, kdo sahají po meči, mečem zahynou (Mt 26,52); a utnul veškeré námitky slovem: Dost! (Lk 22,51)“.

Úsilí o jednotu křesťanů tedy není jen vnitřní záležitostí církví, pokračoval římský biskup, ale je nezbytnou podmínkou pro uskutečnění autentického univerzálního bratrství, které se projevuje spravedlností a solidaritou vůči všem.

„Od nás křesťanů se proto vyžaduje vážné zamyšlení: jaký svět bychom si přáli po této strašné epizodě střetů a rozbrojů? A jaký přínos jsme nyní připraveni nabídnout pro bratrštější lidstvo? Jako věřící můžeme čerpat odpovědi na tyto otázky pouze z evangelia: v Ježíši, který nás vyzývá, abychom byli milosrdní a nikoli násilní, dokonalí jako Otec, aniž bychom se přizpůsobovali světu (srov. Mt 5,48). Pomáhejme si navzájem, drazí bratři, abychom nepodlehli pokušení, které dusí pronikavou novost evangelia svody tohoto světa, abychom z Otce všech neučinili boha vlastních důvodů a národů“.

Již není čas řídit církevní agendu podle logiky moci a světského pohodlí, ale podle odvážného proroctví evangelia o míru, vyzdvihl papež, a sice v pokoře a v hojných modlitbách, ale též s odvahou a parrhésií. Nespokojme se s „církevní diplomacií“, ale kráčejme spolu jako bratři: modleme se jeden za druhého, spolupracujme, podporujme se navzájem pohledem na Ježíše a jeho evangelium, uzavřel papež.