Papež: Nechme se ohromit bláznivou láskou Boha, který se námi neunaví

Promluva papeže Františka před modlitbou Anděl Páně v neděli 13. března.

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

Evangelium liturgie této druhé neděle postní vypráví o Ježíšově proměnění (srov. Lk 9,28-36). Když se modlí na vysoké hoře, změní svou podobu, jeho oděv zbělá a zazáří a ve světle jeho slávy se objeví Mojžíš a Eliáš, kteří s ním mluví o Velikonocích, které ho čekají v Jeruzalémě, tedy o jeho umučení, smrti a vzkříšení.

Svědky této mimořádné události jsou apoštolové Petr, Jan a Jakub, kteří s Ježíšem vystoupili na horu. Představujeme si je s očima doširoka otevřenýma před touto jedinečnou podívanou. A tak to určitě bylo. Evangelista Lukáš však poznamenává, že "Petra a jeho společníky tížil spánek" a že "když se probudili", spatřili Ježíšovu slávu (srov. v. 32). Spánek tří učedníků se jeví jako disharmonický tón. Stejní apoštolové usnou i v Getsemanech – to je přece totéž, ne? – při úzkostné modlitbě Ježíše, který je požádal, aby bděli (srov. Mk 14,37-41). Tato ospalost v tak důležitých chvílích je překvapivá.

Čteme-li však pozorně, vidíme, že Petr, Jan a Jakub usnou ještě před začátkem proměnění, tedy právě ve chvíli, kdy se Ježíš modlí. Totéž v Getsemanech. Byla to zřejmě modlitba, která trvala dlouho, v tichu a usebranosti. Můžeme si myslet, že i oni se zpočátku modlili, dokud nepřevládla únava, spánek.

Bratři a sestry, nepodobá se tento nemístný spánek mnoha jiným, které nás potkávají v časech, o nichž víme, že jsou důležité? Třeba večer, kdy bychom se rádi pomodlili a strávili nějaký čas s Ježíšem po dni stráveném v tisíci zápřahů a povinností. Nebo když je čas prohodit pár slov s rodinou a my už nemáme sílu. Rádi bychom byli bdělejší, pozornější, angažovanější, abychom nepropásli vzácné příležitosti, ale nedaří se nám to, nebo se nám to sice daří, ale ne příliš.

Silná postní doba je v tomto smyslu příležitostí. Je to čas, kdy nás Bůh chce probudit z vnitřní letargie. Aby nás probudil z naší vnitřní letargie, z ospalosti, která nedovoluje Duchu projevit se, protože – nezapomeňme – udržení bdělého srdce nezávisí jen na nás: je to milost a je třeba o ni prosit. To dokazují tři učedníci v evangeliu: byli dobří, šli za Ježíšem na horu, ale vlastními silami nemohli zůstat vzhůru. To se stává i nám. Probudí se však právě během proměnění. Můžeme si myslet, že to bylo Ježíšovo světlo, které je probudilo. Stejně jako oni i my potřebujeme Boží světlo, které nás nutí vidět věci jinak, přitahuje nás, probouzí nás, probouzí v nás touhu a sílu modlit se, nahlížet do svého nitra a věnovat čas druhým. Únavu těla můžeme překonat mocí Božího Ducha. A když to nejsme schopni překonat, musíme říci Duchu svatému: "Pomoz nám. Přijď, přijď, Duchu svatý. Pomoz mi: chci se setkat s Ježíšem, chci být bdělý, probuzený." Proste Ducha svatého, aby nás zbavil ospalosti, která nám brání v modlitbě.

V tomto postním období, po náročné práci každého dne, nám prospěje, když nezhasneme světlo ve svém pokoji, aniž bychom se postavili do Božího světla. Před spaním se trochu pomodlete. Dejme Pánu šanci, aby nás překvapil a probudil naše srdce. Můžeme to udělat například tak, že otevřeme evangelium a necháme se překvapit Božím slovem, protože Písmo osvětluje naše kroky a rozpaluje naše srdce. Nebo se můžeme dívat na Ukřižovaného a žasnout nad šílenou Boží láskou, která nás nikdy neomrzí a má moc proměnit naše dny, dát jim nový smysl, jiné světlo, nečekané světlo.

Kéž nám Panna Maria pomůže udržet naše srdce bdělá, abychom mohli přijmout tento čas milosti, který nám Bůh nabízí.

Přeložil Petr Vacík