Papež František na slavnost Zjevení Páně celebroval mši svatou ve Svatopetrské bazilice a promluvil o třech aspektech cesty mudrců, které nás mohou přivést blíže k Bohu. O pohledu zaměřeném na Pána, o hledání Světla v životě a o adoraci.
"Stejně jako mudrci hledejme Pána s pohledem upřeným k nebi." Toto povzbuzení pronesl papež František při mši svaté v sobotu ráno na slavnost Zjevení Páně.
V promluvě Svatý otec vyzval věřící ve Svatopetrské bazilice, aby se blíže podívali na mudrce z východu a zamysleli se nad třemi aspekty jejich cesty, kterými jsou oči pozvednuté k nebi, nohy putující po zemi a srdce skloněné v adoraci.
Když uvažoval o očích pozvednutých k nebi, vysvětlil, že mudrci toužili po nekonečnu, a proto mohli hledět na hvězdy večerní oblohy. "Neprožívají svůj život s pohledem upřeným k nohám, nejsou zahledění do sebe a omezení pozemskými horizonty. Neplahočí se vpřed v rezignaci nebo nářku. Zvedají hlavu vysoko a čekají na světlo, které může ozářit smysl jejich života."
"Zde vidíme klíč k objevení skutečného smyslu našeho života: pokud zůstáváme uzavřeni v úzkých hranicích pozemských věcí, pokud chřadneme se skloněnou hlavou jako rukojmí svých neúspěchů a výčitek; pokud žízníme po bohatství a světském pohodlí, místo abychom se stali hledači života a lásky, náš život pomalu ztrácí světlo."
Zamyšlení pokračovalo k druhému aspektu: k putování. Mudrci měli nohy, které putovaly po zemi. Hvězda zářící na nebi je posílá na cestu světem. "Hledají Boha a jsou nasměrováni k tomu, aby ho našli v člověku, v malém Dítěti ležícím v jeslích. Neboť právě tam se Bůh, který je nekonečně velký, zjevil: v malém, nekonečně malém."
Světlo, které ozařuje náš život, Pán Ježíš, nám bylo dáno ne proto, aby zahřívalo naše noci, ale aby paprsky světla prorazily temné stíny, které zahalují tolik situací v naší společnosti. Mudrci se vydali hledat Boha a našli dítě z masa a kostí a učí nás, že setkání s Bohem nás otevírá větší realitě, která nás nutí změnit způsob života a proměnit náš svět.
Svatý otec navázal citací svého předchůdce: "Slovy Benedikta XVI., když chybí pravá naděje, hledáme štěstí v opilství, v nadbytku, v excesech a ničíme sebe i svět... Proto potřebujeme lidi, kteří živí velkou naději, a mají tak velkou odvahu: odvahu mudrců, kteří podnikli dlouhou cestu za hvězdou a dokázali pokleknout před Dítětem a nabídnout mu své vzácné dary."
Nakonec papež František mluvil o třetím aspektu, kterými nás mudrci inspirují, o srdcích skloněných v adoraci. "Přišli do Betléma, a když spatřili Dítě, poklekli a vzdali mu úctu. Dítě je ve skutečnosti Král, který nám přišel sloužit, Bůh, který se stal člověkem, který se nad námi smilovává, trpí s námi a umírá za nás." Podle Svatého otce jsme stejně jako mudrci povolání před tímto tajemstvím sklonit své srdce a pokleknout v úctě, klanět se Bohu, který přichází v malosti a přebývá v našich domovech.
Proto papež povzbudil věřící, aby znovu objevili upřímnou adoraci. "Uznávejme Ježíše za svého Boha a Pána a obětujme mu jakékoli dary, které máme, ale především dar, kterým jsme my sami: nás samotné."
Promluvu zakončil výzvou: "Bratři a sestry, jako mudrci pozvedněme oči k nebi, vydejme se hledat Pána a skloňme svá srdce v adoraci!"