Přání, „aby se zasévala naděje pro domorodé i nedomorodé obyvatelstvo, které chce žít v bratrství“, vyslovil papež při návratu z Kanady. Při své 37. zahraniční apoštolské cestě kladl důraz na pokání za podíl katolické církve na nespravedlivém jednání s domorodými obyvateli, zejména v systému internátních škol.
„V srdci si nesu poklad složený z lidí a národů; z tváří, úsměvů a slov; z příběhů a míst, které mě budou vždy provázet. Děkuji vám všem z celého srdce!“ uvedl papež František při návratu z Kanady. Se zástupci původních etnik se setkal při všech zastávkách své cesty: v Edmontonu, nedalekém městě Maskwacis, při pouti u jezera sv. Anny, v Quebecu i arktickém Iqaluitu. „Přišel jsem jako poutník, aby pokračovalo hledání pravdy na cestách uzdravení a smíření,“ nechal zveřejnit na svém twitterovém účtu.
Část Kanaďanů ocenila papežovu omluvu za nucenou asimilaci původních obyvatel, někteří potomci domorodců ale například požadují zpřístupnění údajů z katolických archivů, napsala agentura AP. Nutnost vyšetřování minulých křivd papež zmínil ve svém proslovu k domorodým obyvatelům (na str. 16), větší transparentnost při nakládání s archivními materiály přislíbili kanadští biskupové, kteří pro vyrovnání s minulostí zřídili zvláštní fond. „Uvědomujeme si, že je před námi ještě mnoho práce,“ napsali biskupové. Signály o tom, „že se kultura původních obyvatel začleňuje do širší kanadské kultury“, spatřuje Čechokanaďan kardinál Michael Czerny, prefekt Dikasteria pro službu integrálnímu lidskému rozvoji, který papeže doprovázel.
Při tiskové konferenci v letadle cestou zpět do Říma František reagoval na postřeh kanadské novinářky, že při popisu dění kolem internátních škol nepoužil k rozčarování mnohých slovo genocida, jak to pojmenovala kanadská K omise pro pravdu a smíření. „Ten výraz mi nepřišel na mysl, ale popsal jsem genocidu a požádal jsem o odpuštění za ono genocidní ‚dílo‘. Odsoudil jsem, že byly odnímány děti, že docházelo ke změně kultury, myšlení, tradic, rasy, veškerého kulturního zázemí,“ vysvětlil papež a zopakoval, že církev převzala kolonialistickou mentalitu tehdejších mocností.
Novinářům dále sdělil, že za výrazný prvek své cesty do Kanady považuje spojení s postavou sv. Anny, která je v severoamerické zemi silně uctívána. Pro Františka představuje matka Panny Marie obraz předávání víry „v mateřském nářečí, v dialektu babiček“. „Církev není muž, ale žena. Musíme se vnořit do tohoto pojetí církve jako ženy, jako matky, které je mnohem důležitější než jakékoliv machistické představy o úřadech a moci,“ dodal papež. V Kanadě hovořil také o potřebě rázných kroků proti zneužívání v církvi a v jedné z promluv se věnoval postupující sekularizaci.
Po návratu do Říma v sobotu 30. července se modlil v bazilice Santa Maria Maggiore, o den později vedl polední modlitbu Anděl Páně. V promluvě poděkoval za uskutečněnou cestu do Kanady a opětovně vyzval k zastavení válečného konfliktu na Ukrajině. Právě tam by se chtěl vydat, jak potvrdil při návratu ze zámoří, stejně jako záměr uskutečnit další cesty. „Vkládám do toho veškerou dobrou vůli, ale uvidíme, co řekne noha,“ poznamenal papež s poukazem na své problémy s kolenem.