Při středeční generální audienci, která se po více než dvou letech opět konala na Svatopetrském náměstí, vyzdvihl papež František důležitost úcty ke starším lidem a vyzval mladé lidi, aby byli poučeni o životě a jeho etapách.
Svatý otec připomněl, že prostřednictvím Božího slova (Sir 3,3-6, 12-13.16) se zamyslíme nad křehkostí stáří, která se vyznačuje „zkušenostmi zmatku a sklíčenosti, ztráty a opuštění, deziluze a pochyby." Vysvětlil, že tato zkušenost naší slabosti se může objevit v jakékoli fázi života. Ve stáří působí menším dojmem – nebo dokonce mrzutostí, zatímco vážnější rány mládí a dětství „správně vyvolávají pocit nespravedlnosti a vzpoury, sílu reagovat a bojovat“. Rány stáří – i ty vážné – provází, podle papežových slov, pocit, že „život si neprotiřečí, protože už byl prožit“.
„Láska se nevrací do života za námi se stejnou silou, jakou vylévá na život, který je stále před námi." Všichni rodiče a starší lidé znají nezištnost lásky. Zjevení navíc otevírá cestu pro opětování lásky tím, že ctíme ty, kteří nás předcházeli. Tato pocta určená starším lidem je také zpečetěna Božím přikázáním „cti svého otce a matku.“ Navíc důstojnost – hodnota úcty a péče o život každého – je v podstatě ekvivalentní cti. „Nejde jen o vlastního otce a matku. Jde o jejich generaci a generace předcházejících, jejichž loučení může být také pomalé a zdlouhavé, čímž vzniká čas a prostor dlouhodobého soužití s ostatními věky života. Jinými slovy, je to o stáří života.“
V úvahách o „krásném projevu lásky, kterým je čest“ poukázal Svatý otec na to, že čest chybí, když „přemíra sebevědomí, místo toho, aby byla vyjádřena jako jemnost a náklonnost, něha a respekt, se promění v drsnost a zneužívání“.
Tedy i akty jako je péče o nemocné, podpora těch, kteří nejsou soběstační a záruka obživy může postrádat čest. A to se může stát kdekoli – dokonce i v domácnostech nebo kancelářích, když „slabost je vyčítána a dokonce trestána, jako by to byla chyba, a když se zmatení a zmatek stávají prostorem pro posměch a agresi“.
Papež dále varoval před povzbuzováním u mladých lidí – i nepřímo – k blahosklonnému nebo pohrdavému postoji vůči starším, protože mohou vést k nepředstavitelným excesům. Pohrdání, které zneuctívá staré lidi, ve skutečnosti zneuctívá nás všechny, zdůraznil papež, když připomněl pasáž z Knihy Sirachovcovy, která odsuzuje potupu, která „volá po pomstě před Bohem“.
Dále si připomněl příběh o Noemovi, který ve stáří ležel v bezvědomí poté, co se trochu napil. Jeho synové, aby ho nevzbudili a neztrapnili, ho přikryli a s úctou hleděli stranou. Papež upozorňuje, že tento text je „velmi krásný a říká vše o cti, která náleží starému muži“.
Navzdory materiálním opatřením, která mohou bohatší společnosti poskytnout na stáří, papež František poznamenal, že boj za obnovení „té zvláštní formy lásky, kterou je čest, se stále zdá křehký a nezralý“. Aby podpořil tuto lásku, vyzval všechny, aby nabízeli lepší sociální a kulturní podporu těm, kteří jsou citliví na tuto formu „civilizace lásky“, včetně přeměny toho, jak vychováváme mladé o životě a jeho fázích.
Na závěr papež řekl, že láska k lidské osobě, včetně ctění prožitého života, není záležitostí pouze starších lidí, ale je spíše „ambicí, která rozzáří mladé lidi, kteří zdědí její nejlepší vlastnosti“.
Přeložila: Tereza Myslilová