Papež: Musíme znovu objevit krásu liturgie

Papež František dnes zveřejnil apoštolský dopis o liturgii s názvem Desiderio desideravi, kterým celou církev vyzývá, "aby znovu objevila, chránila a žila pravdu a sílu křesťanské liturgie".

"Chci, aby krása křesťanské liturgie a její nezbytné důsledky pro život církve nebyly ničeny povrchním a zkratkovitým chápáním její hodnoty, nebo hůř, jejím zneužíváním ve službách nějaké ideologické vize, ať už má jakýkoli podtext," uvedl v dokumentu, který byl zveřejněn 29. června, na slavnost svatých Petra a Pavla.

Název dopisu je převzat z latinského textu z Lukášova evangelia (Lk 22,15): "Desiderio desideravi hoc Pascha manducare vobiscum, antequam patiar" - „Velice jsem toužil jíst s vámi tohoto beránka, dříve než budu trpět."

Papež František uvedl, že poté, co napsal průvodní dopis k motu proprio Traditiones Custodes adresovaný biskupům, chce oslovit také všechny katolíky s několika úvahami o liturgické formaci, teologickém významu mše svaté a přijetí liturgických dokumentů II. vatikánského koncilu. 
"Koncilu - a liturgickému hnutí, které mu předcházelo - vděčíme za znovuobjevení teologického chápání liturgie a jejího významu v životě církve," řekl František. "Zanechme polemik a společně naslouchejme tomu, co Duch říká církvi. Chraňme naše společenství. Nadále žasněme nad krásou liturgie," vyzval.

Řekl, že zásady uvedené v Sacrosanctum Concilium, konstituci II. vatikánského koncilu o posvátné liturgii, byly zásadní pro reformu liturgie a nadále jsou zásadní pro podporu jejího "plného, vědomého, aktivního a plodného slavení". 
"Nepřijetí liturgické reformy, stejně jako její povrchní chápání, nás odvádí od povinnosti hledat odpověď na otázku, kterou znovu opakuji: Jak můžeme růst ve schopnosti prožívat plně liturgické úkony? Jak se nadále nechat ohromovat tím, co se při slavení odehrává pod našima očima?"

"Potřebujeme vážnou a dynamickou liturgickou formaci," zdůraznil a poznamenal, že "by bylo triviální číst napětí, které je bohužel kolem slavení liturgie přítomno, jako pouhou odlišnost různých vkusů týkajících se určité rituální formy".

Problém je podle papeže především eklesiologický: "Nechápu, jak je možné říci, že někdo uznává platnost koncilu - i když mě udivuje, že by si katolík mohl dovolit jej neuznávat - a zároveň nepřijímá liturgickou reformu, která se zrodila ze Sacrosanctum Concilium." 
Proto cítil potřebu vydat Traditionis custodes, aby potvrdil liturgické knihy promulgované papeži Pavlem VI. a Janem Pavlem II. po II. vatikánském koncilu jako "jedinečné vyjádření lex orandi římského ritu," řekl.

Papež František v dopise vyzval k tomu, aby liturgická formace přesahující akademické prostředí byla přístupná všem katolíkům a oživila tak smysl pro úžas nad tajemstvím mešní oběti.
"Plný rozsah naší formace je naše připodobnění Kristu," vysvětlil. "Opakuji: nemá to co dělat s abstraktním mentálním procesem, ale s tím, že se stáváme Jím. To je účel, pro který je dán Duch, jehož působení je vždy a jedině v tom, aby utvářel Kristovo Tělo."

Papež také hovořil o důležitosti ars celebrandi, "umění slavit" mši svatou.
"Řekněme si to jasně: každý aspekt slavení musí být důkladně upraven (prostor, čas, gesta, slova, předměty, roucha, zpěv, hudba...) a musí být dodržováno každé ustanovení," řekl. "Taková pozornost by stačila k tomu, aby shromáždění nebylo ochuzeno o to, co mu náleží, totiž o velikonoční tajemství slavené podle ritu, který církev stanoví." "Ale i kdyby byla zaručena kvalita a správný průběh slavení, nestačilo by to k tomu, aby naše účast byla plnohodnotná."

Liturgická formace musí lidi naučit číst a rozumět symbolům, řekl s odkazem na spis Romana Guardiniho, německého katolického kněze a intelektuála 20. století. "Tento úkol není snadný, protože moderní člověk se stal negramotným, přestal být schopen číst symboly, skoro jako by jejich existenci ani nevnímal," řekl papež.

František si všiml, že způsob prožívání slavení mše svaté v katolickém společenství je podmíněn tím, jak ji slaví duchovní, a pokud je způsob slavení neadekvátní, je "častou příčinou" "zvýšený personalismus způsobu slavení, který někdy vyjadřuje špatně skrývanou mánii být středem pozornosti".

"Často je to patrnější, když se naše liturgie přenáší vysíláním nebo online, což není vždy vhodné a je třeba se nad tím dále zamyslet," poznamenal. "Rozumějte: nejde o nejrozšířenější chování, ale přesto nezřídka shromáždění trpí tím, že jsou takto zneužívána." 
"Úkon slavení mše svaté je místem, kde se prostřednictvím památky zpřítomňuje velikonoční Tajemství, aby ho pokřtění skrze svou účast mohli zakoušet ve svém životě...Bez tohoto chápání slavení liturgie snadno sklouzává k soustředěnosti na zevnějšek (více či méně kultivovaný) nebo k zájmu pouze o ustanovení (více či méně rigidní)," řekl.

"Křesťanská víra je buď setkáním s živým Kristem, nebo neexistuje," dodal. "Liturgie nám zaručuje možnost takového setkání. Mlhavá vzpomínka na Poslední večeři by nám nebyla k ničemu dobrá. Je třeba být na této hostině přítomni, být schopni slyšet jeho hlas, jíst jeho Tělo a pít jeho Krev. Potřebujeme Ho."

Český překlad listu se připravuje.