Papež František posílá videoposelství celosvětové online ekumenické letniční vigilii organizované organizací CHARIS a ujišťuje křesťany, že Duch svatý může dosáhnout míru a obnovit lásku skrze naše každodenní činy, dokonce i ve světě zraněném válkou a nenávistí.
Papež František
V knize Skutky apoštolů čteme: „Po svém utrpení jim poskytl mnoho důkazů, že žije: po čtyřicet dní se jim zjevoval a mluvil o Božím království. Když s nimi jedl, přikázal jim, aby neodcházeli z Jeruzaléma, ale čekali na Otcovo zaslíbení: „Vždyť jste přece o tom ode mne slyšeli: Jan křtil vodou, ale vy budete pokřtěni Duchem svatým za několik málo dní.“ (1,3-5). A později dodává: 1,8 „Ale až na vás sestoupí Duch svatý, dostanete moc a budete mými svědky v Jeruzalémě, v celém Judsku a Samařsku, ano až na konec země“ (1,8).
V noci, jako je ta dnešní, zažili tito vystrašení muži a ženy, zavření v horním patře jeruzalémského večeřadla – protože věděli, že jsou pronásledováni – mocnou přítomnost Ducha svatého, který navždy proměnil jejich životy. A jejich životy, proměněné mocí Ducha, změnily dějiny.
Té noci jsme také my, všichni křesťané na celém světě, sjednoceni v modlitbě a čekáme na Otcův příslib, na příchod Ducha svatého. Čekáme na něj, protože nepřišel, protože tu není? Ne, byl tu už v okamžiku stvoření a je v každém z nás skrze křest, který jsme přijali. Každý rok v předvečer Letnic chceme mít stejnou živou a jistou zkušenost jeho přítomnosti v nás, v našich životech, v našich společenstvích.
Dnešní realita ve světě je poznamenána nemocí, pandemií, která zachvátila miliony lidí po celém světě, a s ní bolest, utrpení, nepřítomnost. A také v mnoha částech světa přetrvává hlad a celé národy jsou nuceny odcházet do vyhnanství. A pak je tu válka: válka mezi bratry, válka mezi křesťany, jako v případě současné invaze na Ukrajinu. Příkladem této války po celém světě je mimo jiné i situace v Jemenu, mučednická smrt Rohingů a situace v Libanonu. Válka.
A tváří v tvář tomuto rozervanému světu, který se také obává nejisté budoucnosti, se dnes večer vynořuje zářivá přítomnost Ducha svatého, který nám dává sílu, odvahu a odhodlání neúnavně pracovat na míru, který může dát jen On. Mír začíná v rodinách, v mezilidských a mezirasových vztazích, ve vztazích mezi křesťany a s příslušníky jiných náboženství. Mír začíná láskou k nepříteli, k tomu, kdo nesmýšlí jako já.... Sami to učinit nemůžeme, s Duchem svatým ano. Zdá se, že nenávist ovládla celý svět. Existuje však moc mocnější než nenávist, je to moc lásky, Boží lásky, [která] je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán (Řím 5,5).
Zítra v síle Ducha svatého vyhledejme člověka, který nám ublížil, kterého z různých důvodů nemáme rádi, třeba ve vlastní rodině, a požádejme ho o odpuštění nebo mu odpusťme a obejměme ho. Tak začíná mír. Postupně, jeden po druhém. Kultura míru, kterou musíme šířit, začíná takto. Hlavy států budou pracovat pro mír, nebo ne, a historie je bude soudit. Je na každém z nás, abychom šířili lásku a překonávali nenávist svými každodenními činy. A naše děti se to naučí žít a naši vnuci se to od nich naučí, abychom mohli něco udělat pro změnu světa.
Ano, k této cestě jsme byli povoláni: Až na vás sestoupí Duch svatý, praví Pán, dostanete moc a budete mými svědky v Jeruzalémě i v Samařsku a až na konec země (Sk 1,8).
To vám všem přeji: abyste přijali moc Ducha svatého a byli svědky. Kéž vám Bůh žehná.