Papež mezi dvěma světy

V době svého odstoupení z úřadu papeže vedl Benedikt XVI. rozhovor se svým „dvorním“ novinářem Peterem Seewaldem, v němž otevřeně hovořil o svém pontifikátu, ale také o současných výzvách pro křesťanství a o budoucnosti církve.

Co byste při pohledu zpět označil za svorník, poznávací znamení svého pontifikátu?

Řekl bych, že to dobře vyjadřuje „Rok víry“: nové povzbuzení k víře, život ze středu víry, z její dynamiky, úsilí znovu objevit Boha, znovu ho objevit v Kristu, tedy znovu nalézt ústřední postavení víry.

Pokládáte se za posledního papeže staré éry, nebo za prvního papeže éry nové?

Řekl bych, že někde mezi těmi érami.

Jako most, spojovací článek mezi světy?

Nepatřím už ke starému světu, ale ani nový svět tu ještě opravdu není.

Může být volba papeže Františka určitým vnějším znamením dějinného obratu? Začíná jím definitivně nová éra?

Rozdělení epoch se vždy rozpoznalo až později – že začíná středověk nebo že začíná novověk. Až zpětně vidíme, jak se to hýbalo. Proto bych se to tak nyní neodvážil říci. Ale je očividné, že církev i nadále vystupuje ze starého evropského životního ústrojí a získává tak novou tvářnost a žijí v ní nové formy. Především vidíme, jak postupuje odkřesťanšťování Evropy, že v Evropě se křesťanství stále více vytrácí ve své veřejné podobě. Proto musí církev najít nový druh přítomnosti, musí změnit způsob své přítomnosti. Probíhají periodické zvraty. V jakém bodě ale můžeme přesně říci, že tady začíná jedno, tady druhé, to ještě nevíme.

Co jste měl na svém úřadu nejméně rád?

Řekl bych, že ten velký počet politických návštěv. Vždycky pak ovšem bylo pěkné mluvit s představiteli států nebo s velvyslanci, protože člověk získá i opravdu pěkné zkušenosti. Většinou jsou to lidé, kteří, i když nejsou křesťané, mají duchovní zájmy. Ale pro mě byla ta politická část jaksi nejobtížnější.

Je něco, kde jste byl sám se sebou nespokojený?

Ano, jistě, například, že jsem vždycky neměl sílu prezentovat katecheze tak pronikavě, tak lidsky, jak to jen jde.

Řekněme to takto: váš celkový projev a vyjadřování byly velmi zdrženlivé. Především když jste při přednášení sotva navazoval oční kontakt a váš hlas zněl poněkud jednotvárně. Byl to úmysl?

Ne, ne. Prostě jsem, to musím přiznat, často do hlasu nedal dost velkou sílu – a text jsem si vnitřně ještě tak neosvojil, abych ho mohl představit volněji. Byla to určitě slabina. A můj hlas je slabý sám o sobě.

Ale vaší silnou stránkou je přece to, že většinou dokážete mluvit skoro tak, že by se to dalo tisknout.

Ale když musíte mluvit tak mnoho a často, jak papež musí, jste přece jen trošku přetažený.

Papež má kolem sebe hodně lidí, ustavičně se setkává s důležitými lidmi. Ale nepřicházejí i osamělé hodiny, kdy člověk může být ve svém nitru strašně sám?

To ano, ale jelikož se cítím natolik spojen s Pánem, nejsem nikdy úplně sám.

Kdo věří, není nikdy sám?

Ano, opravdu. Jednoduše vím, že já to nedělám. Také bych to nemohl dělat sám. On je stále zde. Musím jen naslouchat a zeširoka se mu otevřít. A pak se také musím o ty věci dělit s nejbližšími spolupracovníky.

Z knihy Benedikta XVI. a Petera Seewalda: Poslední rozhovory (Barrister Principal 2017)

14x s Benediktem XVI.

1. Křesťanství na přelomu tisíciletí. Rozhovor s Peterem Seewaldem (Portál 2005)
   
2. Můj život (Barrister & Principal 2005)
   
3. Duch liturgie (Barrister & Principal 2006)
   
4. Úvod do křesťanství (KNA 2007)
   
5. Eschatologie (Barrister & Principal 2008)
   
6. Vrchol a pramen. Texty o eucharistii (KNA 2009)
   
7. Bůh a svět. Rozhovor s Peterem Seewaldem (Barrister & Principal 2010)
   
8. Ježíš Nazaretský 1–3 (Barrister & Principal 2011)
   
9. Velké postavy středověké církve (KNA 2011)
   
10. Světlo světa. Rozhovor s Peterem Seewaldem (Barrister & Principal 2011)
    
11. Můj duchovní testament (Portál 2013)
    
12. Deus caritas est / Bůh je láska (Paulínky 2006)
    
13. Spe salvi / Spaseni v naději (Paulínky 2007)
    
14. Caritas in veritate / Láska v pravdě (KNA 2009)