Papež: Lidé touží po míru, nikoli po dětinské agresi mocných

První Františkova slova na maltské půdě, s nimiž se ve Vallettě obrátil na veřejné představitele a diplomatický sbor, symbolicky navazují na obraz větrné růžice, kde sever připomíná Evropu, západ západní životní styl, jih otázku migrace, východ válečný vítr. Válečná noc nesmí udusit soucit a schopnost zmírnit potřeby chudých, vyzdvihl František.

Fotogalerie

3

Po přistání na mezinárodním letišti v Luqa, kde papeže přivítal prezident Maltské republiky Georg William Vella, se papež odebral do Valletty. Zde v budově, která byla kdysi sídlem velmistrů maltézského řádu, kteří ji postavili v roce 1571, proběhla zdvořilostní návštěva prezidenta Velly a krátká soukromá schůzka s premiérem Robertem Abelou a jeho rodinou. Poté se konalo setkání se státními představiteli a diplomatickým sborem v sále Velké rady, během něhož papež František pronesl svůj první veřejný projev na maltské půdě. 

Severní vítr připomíná Evropu, zejména domov Evropské unie, který byl vybudován tak, aby v něm mohla žít velká lidská rodina sjednocená v ochraně míru a stvoření, vysvětloval František s poukazem na maltskou státní hymnu, která vybízí k míru a jednotě. „Připomíná, že je důležité spolupracovat, upřednostňovat soudržnost před rozdělením a posilovat společné kořeny a hodnoty, které utvářely jedinečnost maltské společnosti“. K zajištění dobrého společenského soužití „nestačí jen upevnit pocit sounáležitosti, ale je třeba posílit základy společného života založené na právu a zákonnosti. Čestnost, spravedlnost, smysl pro povinnost a transparentnost jsou základními pilíři občansky vyspělé společnosti“.

Vítr ze severu „se často mísí s větrem ze západu“. Malta, zejména její mládež, sdílí „západní životní styl a způsob myšlení“, pokračoval papež, což s sebou přináší velká dobra, například hodnoty svobody a demokracie, ale také rizika, která je třeba hlídat, aby touha po pokroku nevedla k odtržení od kořenů. Pro zdravý vývoj je důležité zachovat paměť a s úctou spřádat harmonii mezi generacemi, aniž bychom se nechali pohltit umělou homologací a ideologickou kolonizací, nabádal František a vyzdvihl, že solidní růst se zakládá na úctě k životu a důstojnosti každého muže a ženy.

Při pohledu na jih papež zmínil přicházející bratry a sestry, kteří putují za nadějí a poděkoval Malťanům „za přijetí, kterého se jim dostalo ve jménu evangelia, lidskosti a smyslu pro pohostinnost“. Podle fénické etymologie znamená Malta „bezpečný přístav“. Tváří v tvář rostoucímu přílivu migrantů v posledních letech však „obavy a nejistota vyvolávají znechucení a frustraci“. Svatý otec prohlásil, že pro správné řešení „složité otázky migrace je nutné zasadit ji do širší časové a prostorové perspektivy“.

„Není možné, aby některé země převzaly celý problém za lhostejnosti ostatních! Středomoří potřebuje evropskou spoluodpovědnost, aby se opět stalo dějištěm solidarity, a ne výspou tragického ztroskotání civilizace a největším evropským hřbitovem“, zdůraznil papež a dodal: „Druhý člověk není virem, kterému je třeba se bránit, ale osobou, kterou je třeba přijmout. Křesťanský ideál nás bude vždy vybízet k překonání podezíravosti, trvalé nedůvěry, strachu z napadení, obranných postojů, které nám dnešní svět vnucuje. Nedovolme, aby lhostejnost zničila sen o společném životě!“

Východní vítr, zakončil papež, nás zahalil do válečné temnoty: „Mysleli jsme si, že invaze z jiných zemí, brutální pouliční boje a atomová hrozba jsou temnými vzpomínkami na vzdálenou minulost. Zatímco několik mocných lidí, bohužel uvězněných v anachronických nárocích nacionalistických zájmů, opět vyvolává a podněcuje konflikty, obyčejní lidé cítí potřebu budovat budoucnost, která buď bude společná, nebo nebude. Nyní, v noci války, která se snesla na lidstvo, prosím, nedovolme, aby se sen o míru rozplynul“, vyzýval František. „Potřebujeme soucit a péči, nikoli ideologické vize a populismus, které se živí slovy nenávisti a neberou si k srdci konkrétní životy běžných lidí“.

V závěru papež připomněl slova italského politika Giorgia La Piry, který před šedesáti lety prohlásil: „Historická konjunktura, kterou prožíváme, střet zájmů a ideologií, které otřásají lidstvem v zajetí neuvěřitelného infantilismu, vrací Středomoří velkou odpovědnost: nově definovat měřítka, v nichž člověk, ponechaný blouznění a nestřídmosti, může poznat sám sebe“.

Tento „infantilismus“ bohužel nezmizel, komentoval papež. Znovu se mocně objevuje ve svodech autokracie, v nových imperialismech, v rozšířené agresi, v neschopnosti stavět mosty a začít od nejchudších. Zvykli jsme si myslet logikou války, která se připravuje již dlouhou dobu, s velkými investicemi a obchodem se zbraněmi. A je smutné vidět, jak nadšení pro mír, které se zrodilo po druhé světové válce, v posledních desetiletích slábne, stejně jako cesta mezinárodního společenství, kdy si několik mocných lidí jde svou vlastní cestou a hledá prostor a zóny vlivu. A tak nejen mír, ale i mnoho důležitých otázek, jako je boj proti hladu a nerovnosti, byly ve skutečnosti odsunuty z hlavních politických agend. Pomozme si navzájem naslouchat touze lidí po míru, snažme se položit základy pro stále širší dialog, vraťme se k setkávání na mezinárodních mírových konferencích, kde je otázka odzbrojení ústředním tématem, s ohledem na budoucí generace! A nechť jsou obrovské finanční prostředky, které jsou stále vynakládány na zbrojení, převedeny na rozvoj, zdravotnictví a výživu“, naléhal papež ze středomořského ostrova Malta.