Papež: Křesťanství nespočívá v řadě zákazů, ale v životním plánu schopném naplnit srdce

Papež František dnes přijal vedoucí mládeže z různých syromalabarských eparchií v diaspoře, kteří přijeli na pouť do Říma spolu se svými pastýři. „Na každé pouti hledáme především Pána Ježíše, který je cesta, pravda a život. Chceme ho následovat a jít jeho cestou lásky – jedinou, která vede k věčnému životu, ačkoli není snadná,“ oslovil je papež.

Fotogalerie

4

Jak František zdůraznil v úvodu, Ježíš se neváhal zeptat svých učedníků, zda ho chtějí skutečně následovat, nebo zda raději volí jinou cestu:

„I já vám dnes, milí mladí lidé, v době poznamenané »tekutou« nebo dokonce »plynnou« kulturou říkám, že život nabývá smyslu a plodnosti, když přitakáme Ježíši.“

Papež poukázal na existenciální otázky každého člověka a vyzdvihl důležitost této zkušenosti, která si volí službu a odpovědnost, nikoli povrchnost a odpis. Poté připomněl mučednictví apoštola Tomáše, od něhož letos podle tradice uplynulo 1950 let. Díky Tomášově působení a hlásání evangelia v západní Indii vznikla v této oblasti první křesťanská společenství.

„Každý pokřtěný se podílí na utváření apoštolské církve v té míře, v jaké je svědkem. Jste povoláni k tomu, abyste jimi byli především mezi svými vrstevníky v syrsko-malabarské diaspoře, ale také mezi těmi, kteří nepatří k vaší komunitě, i mezi těmi, kteří Pána Ježíše vůbec neznají.“

Papež František poté vyzval mladé lidi, aby se nebáli Ježíšovy lásky a inspirovali se svědectvími světců a světic všech dob, včetně té současné.

„Dokazují více než jakýkoli proslov, že křesťanství nespočívá v řadě zákazů, které potlačují touhu po štěstí, ale v životním plánu schopném naplnit srdce. Nebojte se vzbouřit proti rozšířené tendenci redukovat lásku na banalitu, postrádající krásu, společenství, věrnost a odpovědnost. Tak to dopadá, když druhé používáme pro své sobecké účely, jako předmět: srdce je zlomeno a přetrvá jen smutek."

V druhé části promluvy se papež zaměřil na téma příštích Světových dní mládeže v Lisabonu, které se ponesou v mariánském duchu. Z jejich motta „Maria se vydala na cestu a spěchala“ (Lk 1,39) odvodil vlastnosti, potřebné rovněž pro dnešního mladého člověka, vrstevníka Boží Matky, která v témže věku přijala andělovo zvěstování.

„Maria se nenechá ochromit pýchou ani strachem. Když její starší příbuzná potřebuje pomoc, neotálí a okamžitě se vydává na cestu. Po příchodu do Alžbětina domu, při tomto setkání naplněném Duchem svatým, z Mariina srdce vytryskne Magnificat. To nás nutí přemýšlet o plodnosti setkání mezi mladými a starými lidmi. Zeptám se vás: máte ještě prarodiče? A jaký k nim máte vztah? Když otevíráte svá křídla větru, je důležité, abyste objevili své kořeny a převzali štafetu od těch, kteří tu byli před vámi. Vy mladí máte sílu, starší mají paměť a moudrost. Vyzývám vás, abyste – stejně jako Maria spěchala za Alžbětou – navštívili své starší příbuzné a osvojili si jejich moudrost.“

Mladá Ježíšova matka dobře znala modlitby svého lidu, které ji naučili její rodiče a prarodiče a které shromažďují dědictví víry, pokračoval František. Pokud mají mladí lidé ze svého života vytvořit chvalozpěv, je nezbytné, aby zapustili kořeny v tradici a modlitbě předchozích generací, vyzdvihl. A konečně nás Maria také učí eucharistickému postoji, to znamená děkovat, pěstovat chválu a nesoustředit se jen na problémy a těžkosti. V dynamice života se dnešní prosby stanou zítřejšími důvody k díkůvzdání, uzavřel Svatý otec.