Papež konstantinopolskému patriarchovi: K trvalé jednotě skrze rostoucí svatost života

V rámci tradiční výměny delegací mezi Svatým stolcem a konstantinopolským patriarchátem na příslušné patronátní svátky vedl vatikánskou delegaci do Istanbulu na dnešní svátek sv. Ondřeje kardinál Leonardo Sandri, emeritní prefekt Dikasteria pro východní církve, který patriarchovi Bartoloměji předal papežské poselství.

Delegace Svatého stolce se zúčastnila slavnostní bohoslužby, které v patriarchálním kostele svatého Jiří předsedal ekumenický patriarcha Bartoloměj, poté se setkala s patriarchou a vedla rozhovory se synodální komisí, která má na starosti vztahy s katolickou církví. Kardinál Sandri předal ekumenickému patriarchovi poselství Svatého otce, které Bartoloměj veřejně přečetl na závěr bohoslužby.

Papež František v něm oceňuje tato pravidelná setkání, která vyjadřují sílu vzájemných vazeb mezi římskou a konstantinopolskou církví a jsou viditelným znamením naděje ve stále hlubší jednotu: „Plné obnovení společenství mezi všemi, kdo věří v Ježíše Krista, je neodvolatelným závazkem pro každého křesťana, protože „jednota všech“ (srov. Liturgie sv. Jana Zlatoústého) je nejen Boží vůlí, ale také naléhavou prioritou v dnešním světě. Současný svět totiž velmi potřebuje smíření, bratrství a jednotu. Církev by tedy měla zářit jako „znamení a nástroj vnitřního spojení s Bohem a jednoty celého lidstva“ (Lumen gentium, 1), píše František.

Papež dále povzbuzuje společné zkoumání, věnované historickým a teologickým důvodům rozdělení. Jak ale podotýká, „má pokračovat a rozvíjet se v duchu, který není ani polemický, ani apologetický, ale vyznačuje se skutečným dialogem a vzájemnou otevřeností“. Podle jeho soudu je nutné si „uvědomit, že rozdělení je důsledkem politováníhodných činů a postojů, které brání působení Ducha svatého, jenž vede věřící k jednotě v oprávněné rozmanitosti“:

„Z toho vyplývá, že pouze růst ve svatosti života může vést k autentické a trvalé jednotě. Jsme proto povoláni pracovat na obnově jednoty mezi křesťany nejen prostřednictvím podepsaných dohod, ale také věrností Otcově vůli a rozlišováním vnuknutí Ducha. Můžeme být Bohu vděčni, že se naše církve nesmířily s minulým a současným rozdělením, ale naopak se snaží modlitbou a bratrskou láskou dosáhnout plného společenství, které nám jednou, v Božím čase, umožní shromáždit se u jednoho eucharistického stolu“.

V závěru se papež zmiňuje o řadě „oblastí, v nichž katolická církev a ekumenický patriarchát spolupracují pro společné dobro lidské rodiny, a to prostřednictvím ochrany stvoření, obrany důstojnosti každého člověka, boje proti moderním formám otroctví a podpory míru“. František vyzdvihuje, že „jednou z nejplodnějších oblastí této spolupráce je mezináboženský dialog“ : „V této souvislosti s vděčností připomínám naše nedávné setkání v Bahrajnském království u příležitosti Fóra pro dialog: Východ a Západ pro lidské soužití. Dialog a setkání jsou jediným způsobem, jak překonat konflikty a všechny formy násilí“, uzavírá papež.