Papež ke Světovému dni misií: Evangelizace je identitou církve

„Budete mými svědky“ (Sk 1,8). Toto téma zvolil papež František pro Světový den misií, který se bude slavit v neděli 23. října 2022. „Letošní rok nám nabízí příležitost připomenout si některá významná výročí pro život a poslání církve: před 400 lety založení Kongregace de Propaganda fide - dnes pro evangelizaci národů - a před 200 lety založení misijního díla šíření víry, které spolu s misijním dílem dětí a misijním dílem sv. Petra apoštola získalo papežské uznání, zdůrazňuje papež František.

„Budete mi svědky“, „až na konec země“ a „sestoupí na vás Duch svatý“ – tyto tři klíčové výrazy, které papež analyzuje v poselství k letošnímu Světovému dni misií, které Svatý stolec zveřejnil 6. ledna, shrnují poslání učedníků. Každý křesťan je vyzýván k tomu, aby svědčil o Kristu. „To je ústřední bod, jádro Ježíšova učení, které Pán předává učedníkům s ohledem na jejich poslání ve světě. Všichni učedníci budou Ježíšovými svědky díky Duchu svatému, kterého obdrží: budou jimi ustanoveni milostí. Ať jdou kamkoli, ať jsou kdekoli. Identitou církve je evangelizovat“, komentuje papež první bod.

František pak upřesňuje, že „se po učednících žádá, aby svůj osobní život prožívali v misionářském zorném úhlu: jsou Ježíšem posláni do světa nejen proto, aby konali misii, ale také a především proto, aby žili poslání, které jim bylo svěřeno; nejen proto, aby vydávali svědectví, ale také a především proto, aby byli Kristovými svědky“.

Podle papeže je pravým svědkem „mučedník, tedy ten, kdo dává svůj život za Krista a oplácí tak dar, který nám dal on sám“. „Při evangelizaci tedy příklad křesťanského života a hlásání Krista jdou ruku v ruce. Jeden slouží druhému. Jsou to dvě plíce, kterými musí každé společenství dýchat, aby mohlo být misionářské. Toto úplné, ucelené a radostné svědectví o Kristu bude jistě přitažlivou silou pro růst církve i ve třetím tisíciletí“, uzavírá papež výklad prvního bodu.

Druhý zásadní pojem – „až na konec země“ – podle papeže Františka „zobrazuje odstředivý geografický pohyb, téměř v soustředných kruzích, od Jeruzaléma, který je židovskou tradicí považován za střed světa, k Judsku a Samaří a na konec světa. Učedníci nejsou posláni, aby získávali stoupence, ale aby zvěstovali. O tomto misijním hnutí nám vyprávějí Skutky apoštolů: podávají nám krásný obraz církve, která se vydává na cestu, aby naplnila své povolání vydávat svědectví o Kristu, vedena boží Prozřetelností skrze konkrétní životní okolnosti“, vysvětluje František a dodává:

„Něco podobného se děje i v dnešní době. Kvůli náboženskému pronásledování a válečným a násilným situacím je mnoho křesťanů nuceno uprchnout ze své země do jiných zemí. Jsme vděčni těmto bratřím a sestrám, kteří se neuzavírají před utrpením, ale vydávají svědectví o Kristu a Boží lásce v zemích, které je přijímají. Stále častěji totiž zažíváme, jak přítomnost věřících různých národností obohacuje tvář farností a činí je univerzálnějšími, katoličtějšími. Pastorační péče o migranty je proto misijní činností, kterou nelze zanedbávat a která může pomoci i místním věřícím znovu objevit radost z křesťanské víry, kterou přijali“, poznamenává papež.

„Žádný křesťan nebude schopen vydávat plné a opravdové svědectví o Kristu bez inspirace a pomoci Ducha svatého“, objasňuje papež třetí bod. „Každý Kristův misionářský učedník je povolán k tomu, aby si uvědomoval zásadní význam působení Ducha svatého, žil s ním v každodenním životě a neustále od něj přijímal sílu a inspiraci. Duch svatý je skutečným protagonistou misie: právě on totiž vnuká správné slovo ve správný čas a správným způsobem“, uzavírá papež František a zmiňuje letošní výročí Papežských misijních děl. Zvláště založení kongregace De propaganda fide v roce 1622 označuje za prozřetelnostní, protože evangelizační poslání církve se tak oprostilo od zásahů světské moci a umožnilo vznik místních církví, které dnes vykazují životodárnou sílu.