Papež k redemptoristům: Kdo lpí na své vlastní jistotě, brání působení Ducha

Vyvolat hlubokou obnovu, schopnou změnit srdce a struktury tak, aby stále lépe odpovídaly potřebám misie a službě nejchudším. To je klíčová myšlenka, kterou František vyjádřil ve svém pozdravu k redemptoristům, kteří se sešli v Římě na generální kapitule.

Papežova promluva v Klementinském sále Apoštolského paláce po slovech nového generálního představeného, otce Rogéria Gomese, směřovala nejen ke 140 přítomným redemptoristům, ale ke všem misionářům žijícím v 85 zemích, kde kongregace Nejsvětějšího Vykupitele působí, k řeholníkům i laikům patřícím do charismatické rodiny založené svatým Alfonsem Marií de' Liguori. František se rozhodl mluvit španělsky a spatra, předem připravený psaný text kongregaci odevzdal k následnému zamyšlení.

Přehodnocení charismatu „ve světle znamení doby“

V připravené řeči papež píše, že „slavení generální kapituly není kanonickou formalitou. Znamená to prožívat Letnice, které mají schopnost učinit všechno novým“. Poté připomíná pět ústředních témat, kterými se kongregace v těchto dnech zabývá: identita, poslání, zasvěcený život, formace a správa. To jsou podle něj zásadní témata, aby bylo možné charisma znovu promyslet „ve světle znamení doby“.

„Povzbuzuji vás, abyste se odvážili a měli za jedinou hranici evangelium a magisterium církve. Nebojte se jít novými cestami, vést dialog se světem ve světle vaší bohaté tradice morální teologie. Nebojte se ušpinit si ruce ve službě těm nejpotřebnějším a lidem, s nimiž se nepočítá."

Tvůrčí věrnost jako základ obnovy 

Redemptoristé, pokračuje papež v textu, mají ve svých konstitucích krásný výraz, který by podle něj nikdy neměl být samozřejmostí: disponibilita, tedy připravenost „čelit každé zkoušce, abychom tak všem přinesli Kristovo vykoupení," a ochota k „přehodnocení charismatu ve světle znamení doby," zejména v tomto „jedinečném historickém okamžiku“, v němž, jak František potvrzuje, církev a zasvěcený život „mají příležitost obnovit se, aby s tvůrčí věrností odpověděly na Kristovo poslání." Je to obnova, která, jak zdůrazňuje papež František, vyžaduje obrácení srdce a mysli, ale také změnu struktur.

„Někdy je třeba rozbít staré džbány, zděděné z našich tradic, v nichž se nanosilo mnoho vody, ale které již splnily svou funkci. A rozbít své džbány plné náklonností, kulturních zvyků, příběhů není snadné, je to bolestné, ale je to nutné, chceme-li se napít nové vody, která pochází z pramene Ducha svatého, zdroje veškeré obnovy. Ti, kdo zůstávají připoutáni ke svým jistotám, riskují, že upadnou do zatvrzelosti, která brání působení Ducha v lidském srdci“.

Pokora, modlitba, jednota: ať je Kristus vždy v centru dění

V tomto procesu se nesmí zapomínat na tři pilíře, poznamenává papež: ústřední postavení Kristova tajemství, život ve společenství a modlitba. Pouze setrváváním ve společenství s Bohem je možné přinášet ovoce.

„Opuštění komunitního života a modlitby vede k neplodnosti zasvěceného života, ke smrti charismatu a uzavření se vůči bratřím. Místo toho poddajnost Kristovu Duchu podněcuje člověka k evangelizaci chudých podle hlásání Vykupitele v nazaretské synagoze, které ve vaší kongregaci konkretizoval svatý Alfons Maria de Liguori. Toto poslání, které vykonávali vaši světci, mučedníci, blahoslavení a ctihodní, vede redemptoristy na celém světě k tomu, aby obětovali své životy za evangelium a psali příběhy o vykoupení na stránky naší doby."

„Pokora, jednota, moudrost a rozlišování“ jsou potřebné pro vedení dnešní kongregace, a to vše papež popřál jejímu novému vedení. Kromě toho připomněl, že dílo koná Pán, kdežto my jsme pouze jeho služebníci. „Ti, kdo si přivlastňují funkci vůdce kvůli osobním zájmům“, uzavírá František, „neslouží Pánu, který učedníkům umyl nohy, ale modlám světskosti a sobectví."