Papež: Ježíš nás vyzývá, abychom jednali

Papež František dnes přijal poutníky francouzské asociace Voir Ensemble, která se stará o nevidomé a zrakově postižené. Při této příležitosti jim předložil svou úvahu nad jedním biblickým textem, kterou vám nabízíme.

„Vaše pouť je znamením plné účasti věřících s postižením na společenství církve. S ohledem na to bych se s vámi rád podělil o krátké zamyšlení založené na Božím slově: o epizodu Ježíšova setkání s mužem, který se narodil slepý (srov. J 9,1-41), v souladu s názvem vašeho sdružení Voir Ensemble.

Především je třeba si uvědomit, že Ježíšův pohled nás předchází, je to pohled, který vyzývá k setkání, vyzývá k akci, k laskavosti, k bratrství. Ježíš přichází k rybníku Siloe a vidí muže slepého od narození. Učedníci také vidí tohoto muže, který nic nežádá. Je to Ježíš, kdo v něm vidí bratra, který potřebuje vysvobodit, zachránit. Pán nás vyzývá, abychom kultivovali laskavost a umění setkávat se. Učedníci zase uvízli v pohledu, který se v té době upíral na lidi narozené jako slepí: byli považováni za narozené v hříchu, potrestané Bohem a vězně vyloučení.

V kultuře předsudků Ježíš tento způsob vidění radikálně odmítá. Proto před učedníky potvrzuje, že "ani on, ani jeho rodiče" (v. 3) nejsou příčinou jeho nemoci. Je to slovo osvobození, přijetí a spásy. Dnes jsme bohužel zvyklí vnímat jen vnější stránku věcí, tu nejpovrchnější. Naše kultura říká, že lidé jsou hodni zájmu podle svého fyzického vzhledu, oblečení, krásných domů, luxusních aut, společenského postavení a bohatství. Jak nás učí evangelium, i dnes může být nemocný nebo postižený člověk, vycházející ze své křehkosti, ze svého omezení, v centru setkání: setkání s Ježíšem, které otevírá životu a víře a které může budovat bratrské a solidární vztahy v církvi i ve společnosti.

Za druhé, Kristus dělá pro slepého "Boží skutky" (v. 3) a dává mu zrak. Přistoupí ke slepci, namaže mu oči blátem a pošle ho k rybníku Siloe. Ježíšovo srdce nemůže zůstat lhostejné tváří v tvář utrpení. Vyzývá nás, abychom okamžitě jednali, utěšovali, konejšili a hojili rány našich bratří a sester. Církev je jako polní nemocnice. Kolik zraněných lidí, kolik bratří a sester potřebuje podanou ruku, aby se jejich rány zahojily!

Paradox je v tom, že slepec při setkání s tím, který je Světlem světa, vidí, zatímco ti, kteří vidí, při setkání s Ježíšem zůstávají slepí. Tento paradox velmi často prochází naším vlastním životem a naším způsobem víry. Saint-Exupéry ve své knize Malý princ napsal: "Člověk nevidí dobře jinak než srdcem. Člověk nemůže dobře vidět jinak než srdcem. Co je podstatné, je očím neviditelné." Vidět srdcem znamená vidět svět a naše bratry a sestry Božíma očima. Ježíš nás vyzývá, abychom obnovili svůj způsob vnímání lidí a věcí. Nabízí nám stále nový pohled na naše vztahy s druhými lidmi, zejména v rodině, na naši lidskou křehkost, na nemoc a smrt. Vyzývá nás, abychom se na to všechno dívali Božíma očima! Víra se nedá redukovat na řadu teoretických přesvědčení, tradic nebo zvyků. Je to pouto a cesta za Ježíšem, který vždy obnovuje náš pohled na svět a na naše bratry a sestry.

A konečně, my křesťané se nemůžeme spokojit s tím, že jsme osvíceni: musíme být také "svědky světla" (srov. J 1,8). Zatímco představitelé farizeů, uzavření ve svých tradicích a rigiditě, odsuzovali muže, který se narodil slepý, jako "hříšníka", on se skličující prostotou vyznával svou víru: "Jedno vím: byl jsem slepý, a teď vidím" (J 9,25), a stal se Ježíšovým svědkem, svědkem Božího díla, díla milosrdenství, životodárné lásky. I my jsme povoláni svědčit o Ježíši ve svém životě ve stylu vstřícné a bratrské lásky.“

Přeložil Petr Vacík