Při dnešním setkání s patriarchou asyrské východní církve se papež František podělil o přání slavit Ježíšovo zmrtvýchvstání ve stejný den. Papež také vyzval, aby křesťanům na Blízkém východě byla zaručena jejich práva, zejména náboženská svoboda a plné občanství.
„Nikoli cizinec ani host, ale spoluobčan. Vskutku milovaný bratr“, tato slova pronesl papež František při setkání s Mar Awou III., katholikem a patriarchou Asyrské církve Východu. Papež vyjádřil vděčnost „za pouta utkaná v posledních desetiletích“ a připomněl „vřelé objetí v Erbílu“ s katholikem Mar Gewargisem III. během cesty do Iráku. František zejména poděkoval patriarchovi Mar Awovi III. za to, že „vyjádřil přání najít společné datum, kdy by křesťané slavili Velikonoce:
„A k tomu bych chtěl říci a zopakovat to, co svého času řekl sv. Pavel VI: jsme připraveni přijmout jakýkoli návrh, který ale učiníte společně. Rok 2025 bude důležité datum: oslavíme výročí prvního koncilu, ale je to také důležité datum, protože budeme slavit Velikonoce ve stejný den. Mějme však odvahu skoncovat s tímto rozdělením, které někdy vyvolává smích... "Váš Kristus, kdy vstane z mrtvých? Váš Kristus, kdy bude vzkříšen? Nikoli, je jeden Kristus pro nás všechny: buďme stateční a hledejme společně. Jsem ochoten, nejen já osobně, ale celá katolická církev je ochotna, řídit se tím, co řekl sv. Pavel VI.“
František dále připomněl, že Blízký východ je bohužel stále zraňován mnoha násilnostmi, nestabilitou a nejistotou: „Mnoho našich bratří a sester ve víře muselo opustit své země. Mnozí z nich se tam snaží zůstat a já spolu s Vaší Svatostí znovu vyzývám, aby mohli požívat svých práv, zejména náboženské svobody a plného občanství. V této souvislosti se duchovní a věřící našich církví snaží vydávat společné svědectví o Kristově evangeliu v obtížných podmínkách a na mnoha místech již zažívají téměř úplné společenství“.
Papež se také věnoval ekumenické cestě: „Je důležité, abychom se stále více sbližovali nejen tím, že se budeme vracet ke společným kořenům, ale také tím, že budeme společně hlásat dnešnímu světu svědectvím a slovy života tajemství lásky Krista a jeho nevěsty, církve. František nakonec vyslovil svůj sen: „Aby rozluka s milovanou asyrskou církví, první trvalá rozluka v dějinách církve, byla také, dá-li Bůh, první, která bude vyřešena“.
Asyrská církev Východu je starobylá církev. Rozvíjela se v převážně semitském a syrském kulturním kontextu, který byl velmi blízký prvním apoštolským společenstvím, s originální teologickou a duchovní tradici. Asyrská církev na Východě vyvinula v raném středověku mimořádnou misijní dynamiku, když se vydala po různých hedvábných stezkách přes Střední Asii, Indii, a dokonce i Čínu. Má stejné teologické a liturgické dědictví jako chaldejská církev a syromalabarská církev v Indii, které v 16. století vstoupily do společenství s římskou církví. Dějiny asyrské církve na Východě jsou od jejího vzniku tragicky poznamenány pronásledováním za období Perské říše, poté Mongolské, a nakonec Osmanské říše.