Papež František vydal apoštolskou exhortaci věnovanou sv. Terezii z Lisieux

Papež František dnes, v neděli 15. října, zveřejnil novou apoštolskou exhortaci s názvem "C'est la Confiance" ("Je to důvěra"), která je věnovaná svaté Terezii od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře.

"Důvěra a nic víc než důvěra nás musí vést k lásce." Jsou slova, která v září 1896 napsala svatá Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře, inspirovala název nové apoštolské exhortacepapeže Františka. Tato slova vystihují podstatu její spirituality a byla by dostatečným zdůvodněním, že byla jmenována učitelkou církve.

Papež František připomíná, jak jeho předchůdci došli k uznání mimořádné hodnoty duchovního svědectví sv. Terezie z Lisieux. Začíná papežem Lvem XIII., který Terezii v patnácti letech umožnil vstoupit do kláštera, poté zmiňuje papeže Pia XI., který ji v roce 1925 prohlásil za svatou a v roce 1927 za patronku misií aJan Pavel II. ji v roce 1997 prohlásil učitelkou církve. "A konečně," říká papež František, "v roce 2015 jsem měl radost, že jsem mohl kanonizovat její rodiče, Ludvíka a Zélii, během synody o rodině."

Láska misionářské duše

Svatá Terezie z Lisieux napsala: "Ježíš je moje jediná láska." Papež František při reflexi nad její spiritualitou podotýká, že setkání s Ježíšem ji povolalo k jejímu poslání natolik, že si své zasvěcení Bohu nedokázala představit jinak, než jako úsilí o dobro svých bratří a sester. Ve skutečnosti vstoupila ke karmelitském právě proto, aby zachraňovala duše. Terezie vyjádřila své misionářské poslání následovně: "Cítím, že čím více v mém srdci hoří oheň lásky (...), tím více také duše, které se ke mně přiblíží. Tyto duše se rychle rozběhnou ve vůni olejů svého Milovaného, neboť duše, která hoří láskou, nemůže zůstat nečinná."

Cesta důvěry a lásky

Papež František pak přechází k jádru spirituality "Terezičky", oné "malé cesty", která je známá také jako cesta duchovního dětství. Terezie napsala: "Výtah, který mě musí vynést do nebe, je Tvá náruč, Ježíši! A k tomu jsem nepotřebovala vyrůst, ale spíše jsem musela zůstat malá a stávat se jí stále více." To, co se počítá, je Boží působení, milost, nikoli osobní zásluhy, protože je to Pán, kdo posvěcuje. Svatý otec píše: "Je tedy nanejvýš vhodné, abychom upřímně důvěřovali nikoli sami sobě, ale nekonečnému milosrdenství Boha, který nás bezpodmínečně miluje a všechno nám již daroval v kříži Ježíše Krista. Z tohoto důvodu Terezie nikdy nepoužívá výraz, který byl v její době dost běžný, "stanu se svatou". 

V našem životě jsme podle papeže Františka často napadáni strachem, touhou po lidské jistotě, potřebou mít všechno pod kontrolou. Důvěra, a tedy odevzdanost Bohu, kterou Terezie podporuje, nás osvobozuje od obsedantních kalkulací, neustálých obav o budoucnost a strachů, které nás obírají o pokoj.

Oddanost do rukou Otce

"Jsme-li v rukou Otce, který nás bezmezně miluje," pokračuje papež František, "bude tomu tak, ať se děje, co se děje; budeme schopni přenést se přes to, co nás může potkat, a tak či onak se v našem životě naplní jeho plán lásky a plnosti."

Zkouška víry a důvěra v milosrdenství

Duchovní život mladé karmelitánky se neobešel bez zkoušek a bojů. Zejména v posledním období svého života prožila velkou zkoušku víry. V té době byl ateismus na velkém vzestupu a ona se cítila být sestrou ateistů a často se za ně modlila. Věřila v nekonečné Boží milosrdenství a v Ježíšovo konečné vítězství nad zlem: její důvěra získala milost obrácení mnohonásobného vraha na šibenici. 

Všechno v Bohu je láska, dokonce i spravedlnost. "To je jeden z nejvznešenějších Tereziiných pohledů a jeden z jejích hlavních přínosů celému Božímu lidu. Mimořádným způsobem zkoumala hlubiny Božího milosrdenství a čerpala z nich světlo své bezmezné naděje," dodává Svatý otec.

Největší láska v jednoduchosti

Svatá Terezie chce "těšit" Pána, chce se vyrovnat Ježíšově lásce. "Měla naprostou jistotu, že ji Ježíš miloval a osobně znal v době svého umučení," píše papež František. "Uvažuje o Ježíšově lásce k celému lidstvu a ke každému jednotlivci, jako by byl jediný na světě." Dále uvádí: "Ježíš se snažil o to, abychom se stali svědky toho, co se stalo: Terezie praktikovala lásku v maličkostech, v nejprostších věcech každodenního života, a to ve společnosti Panny Marie, od níž se naučila, že milovat znamená dát všechno. Znamená to dávat sebe sama."

Láska v srdci církve

Od svaté Terezie z Avily podle Svatého otce Terezie zdědila velkou lásku k církvi a dokázala proniknout do hlubin tohoto tajemství. V Příběhu jedné duše Terezie píše: " Pochopila jsem, že církev má Srdce, a že toto Srdce hoří láskou. Pochopila jsem, že je to jedině láska, která nutí členy církve jednat. (...) Všichni jsme se snažili, aby církev byla věrná: Ano, našla jsem své místo v církvi: v Srdci církve, mé Matky, budu Láska!" 

To komentuje papež František: "Toto srdce nebylo srdcem triumfalistické církve, ale církve milující, pokorné a milosrdné." A dodává: "Ježíš Kristus je vskutku milostivý a milosrdný: Tento objev srdce církve je velkým zdrojem světla i pro nás dnes. Chrání nás před pohoršením nad omezeními a slabostmi církevní instituce s jejími stíny a hříchy a umožňuje nám vstoupit do srdce církve hořícího láskou, které vzplálo o Letnicích díky daru Ducha Svatého."

Exhortaci uzavírá krátká modlitba, v níž se papež mimo jiné modlí: "Pomoz nám, abychom si byli stejně jako ty stále jisti nesmírnou Boží láskou k nám, abychom každý den napodobovali tvou "malou cestu" svatosti."

Oficiální český překlad exhortace se připravuje. 

Zdroj: Vatican News, anglická sekce