Veliká lidská rodina sjednocená v lásce není utopie, ale projekt, pro který nás Bůh stvořil, píše papež František v poselství u příležitosti devětapadesátého Světového dne modliteb za povolání, který se bude slavit 8. května, čtvrtou neděli velikonoční, na téma "Povoláni k budování lidské rodiny".
Zatímco vane ledový vítr války, církev se vydala na synodální cestu: to znamená, že cítí naléhavou potřebu jít společně a prostřednictvím naslouchání, účasti a sdílení "přispívat k budování lidské rodiny, uzdravovat její rány a směřovat ji k lepší budoucnosti".
Povolání podle papeže Františka znamená "uskutečnit Boží sen": "velký plán bratrství, který měl Ježíš v srdci, když se modlil k Otci, 'aby všichni byli jedno'". Každé povolání v církvi, píše papež ve svém poselství, přispívá k cíli, jímž je "nechat zaznít harmonii mnoha různých darů, které může přinést pouze Duch svatý". Proto má církev směřovat ke stále větší synodalitě: musí být schopna jít společně v harmonii rozmanitosti, do níž všichni přispívají svým dílem a mohou se jí aktivně účastnit.
Společné putování je základním posláním církve, která existuje proto, aby evangelizovala. Tato mise je možná pouze se zapojením všech. Proto "se musíme vyvarovat mentality, která odděluje kněze a laiky a považuje prvně jmenované za protagonisty a druhé za vykonavatele": křesťanské poslání musí být uskutečňováno "jako jeden Boží lid, laici a pastýři společně".
Na druhou stranu by se "povolání" nemělo reduktivně vztahovat pouze na kněze nebo řeholníky. "Není to výjimečný prožitek vyhrazený jen pro pár vyvolených". "Všichni jsme povoláni podílet se na Kristově poslání sjednotit rozptýlené lidstvo a smířit ho s Bohem. Každý z nás je stvořením, které Bůh chtěl a miloval a na které myslel jedinečným a zvláštním způsobem. "Tuto božskou jiskru, která přebývá v srdci každého muže a ženy, jsme povoláni rozvíjet" a "přispívat k růstu lidstva, které by bylo prodchnuto láskou a vzájemným přijetím".
Všichni, pokračuje papež, jsme povoláni k tomu, abychom se navzájem opatrovali, abychom uzdravovali rány stvoření, "abychom se stali jednou rodinou v podivuhodném společném domově stvoření, v harmonické rozmanitosti jeho prvků". "Nejen jednotlivci, ale i národy mají povolání."
František si vypůjčil slova uměleckého velikána Michelangela Buonarrotiho: "Každý kamenný blok má v sobě postavu a úkolem sochaře je objevit ji". Stejně tak nás oslovuje Boží láskyplný pohled, dotýká se nás, osvobozuje nás a proměňuje, činí nás novými lidmi. To se stalo Marii, Šimonu Petrovi, celníkovi Levimu, Saulovi. Bůh "vidí v každém člověku potenciál a neustále pracuje na tom, abychom ho mohli dát do služeb obecného dobra". "Povolání se rodí díky umění božského Sochaře, který nás svýma rukama nechává vyjít ze sebe samých, aby v nás mohlo vzniknout mistrovské dílo, k němuž jsme povoláni." František nás proto vybízí, abychom naslouchali Slovu, ale také našim bratrům a sestrám ve víře.
Když přijímáme Ježíšův pohled plný lásky, poznamenává papež, náš život se mění. Jsme povoláni "dívat se na druhé a na svět Božíma očima, sloužit dobru a šířit lásku skutky i slovy". Jsme povoláni a svoláváni: Každý z nás září jako hvězda v Božím srdci a na nebeské klenbě vesmíru, ale, jak se píše v poselství, jsme povoláni k tomu, abychom vytvářeli souhvězdí, která orientují a osvětlují cestu lidstva, počínaje prostředím, v němž žijeme. Každý muž a každá žena jsou tedy jako dílky mozaiky, "krásné, když se berou odděleně, ale teprve dohromady tvoří obraz". "Každý z nás - to je Františkova naděje - může najít své místo a dát ze sebe to nejlepší v tomto velkém projektu."
Český překlad celého poselství ke Světovému dni modliteb za povolání připravujeme.