Papež František: Svatý Josef ukazuje plnost adoptivního otcovství

Při pravidelné středeční audienci pokračoval papež ve své sérii katechezí o svatém Josefovi. Tentokrát se zaměřil na jeho roli Ježíšova otce a modlil se, aby se všechny děti mohly těšit z pouta otcovské lásky, i když prostřednictvím chvályhodné adopce.

Papež poznamenal, že Lukášova a Matoušova evangelia představují Josefa jako „Ježíšova pěstouna“, nikoli jako jeho biologického otce. Evangelista Matouš se ve svém rodokmenu vyhýbá termínu „otec“, zatímco Lukáš řekl, že byl otcem Ježíše, „jak se předpokládalo“.

Ctihodná praxe adopce

Papež František připomněl, že praxe adopce byla ve starověku na Východě mnohem běžnější než v našich vlastních společnostech. 
Jako příklad uvedl požadavek ve starověkém Izraeli, aby se muž oženil s ovdovělou manželkou svého zesnulého bratra, pokud zemřel bez mužského dědice (Dt 25:5-6). V tomto případě by byl právním otcem prvorozeného syna z takového svazku zesnulý muž, který by zajistil jak dědice zesnulého, tak zachování jeho majetku.

Vštěpování identity

Instituce otcovství zahrnovala také právo pojmenovat syna a tím ho zákonně uznat.
„V dávných dobách bylo jméno souhrnem identity člověka. Změnit si jméno znamenalo změnit sebe."
Papež nabídl příklady toho, že Bůh změnil Abramovo jméno na Abrahamovo a Jákobovo na Izrael, přičemž obojí zahrnovalo změnu identity těchto patriarchů.
Když Josef zvolil Ježíšovo jméno, už věděl, že Bůh pro svého Syna připravil jméno, které znamená „Pán zachraňuje“.

Stát se rodiči

Papež František připomněl, že se lidé stávají rodiči tím, že přebírají odpovědnost za své děti.
„Otcové se nerodí, ale jsou stvořeni. Muž se nestane otcem pouhým přivedením dítěte na svět, ale tím, že převezme odpovědnost za péči o toto dítě. Kdykoli muž přijme odpovědnost za život druhého, stane se pro něj určitým způsobem otcem.“ (Apoštolský list Patris Corde)

Přijmout „riziko“, které stojí za to podstoupit

Papež poté obrátil své myšlenky k instituci adopce. Řekl, že Josef ukazuje, že adopce není založena na sekundárním typu vazby s dítětem, ale spíše je příkladem vysoké formy lásky.
„Kolik dětí na světě čeká na někoho, kdo se o ně postará!“ řekl papež. „A kolik manželů si přeje být otci a matkami, ale z biologických důvodů to není možné; nebo, ačkoli už mají děti, chtějí sdílet náklonnost své rodiny s těmi, kteří zůstali bez ní.“
Proto papež František povzbudil ochotné rodiny, aby si zvolily cestu adopce a „vzali na sebe riziko přijetí dětí“.
Papež lamentoval nad „demografickou zimou“, které čelí části světa, a naléhal na manželské páry, aby přivítaly děti – přirozenou cestou nebo adopcí – spíše než kupovali více psů a koček.
„Mít dítě je vždy riziko, ať už přirozenou cestou nebo adopcí. Ale riskantnější je nemít je, negovat otcovství nebo mateřství, ať už skutečné nebo duchovní.“
Svatý otec také vyzval občanské instituce, aby podporovaly legální adopci, „vážným sledováním, ale také zjednodušením nezbytných postupů ke splnění snu tolika dětí, které potřebují rodinu“.

Pouto otcovské lásky

Nakonec se papež modlil, aby žádné dítě nebylo „ochuzeno o pouto otcovské lásky“.

„Kéž svatý Josef ochraňuje sirotky a pomáhá jim, a kéž se přimlouvá za páry, které si přejí mít dítě. Za to se společně modleme:

Svatý Josefe, který jsi miloval Ježíše otcovskou láskou,
buď nablízku mnoha dětem,
které nemají rodinu a touží po otci a matce.
Podpoř manžele, kteří nemohou mít děti,
pomoz jim, aby skrze toto utrpení objevili větší cíl.
Dej, aby nikomu nechyběl domov,
pouto, člověk, který by se o něj či o ni staral,
a uzdrav sobectví těch, kteří se uzavírají před životem,
aby otevřeli svá srdce lásce.“