Papež František: Sním o spravedlivější, otevřenější a výrazněji pastorační církvi

V rozhovoru pro argentinský deník La Nación papež potvrzuje, že církev jde cestou vytyčenou druhým Vatikánským koncilem, aby byla více domovem pro všechny. Hovořil také o probíhající synodě o synodalitě, úsilí Svatého stolce znovu obnovit mír na Ukrajině nebo o nebezpečí genderové ideologie.

Jedna věc papeže v posledních letech obzvlášť těší: „Vše, co se týká pastorační linie odpuštění a porozumění lidem. Dát každému místo v církvi“, svěřuje se papež František Elisabettě Piqué, novinářce argentinského deníku La Nación, v novém rozhovoru, který ji poskytl v Domě sv. Marty u příležitostí desátého výročí svého zvolení, připadající na 3. března.

Církev s otevřenými dveřmi

Jeho snem je otevřít dveře: „Otevřené dveře, to je to, co opravdu chci. Otevírat dveře a razit nové cesty."  A církev, kterou si představuje pro nadcházející roky, je církev více pastorační, spravedlivější a otevřenější podle linie vytyčené Druhým vatikánským koncilem: „Musíme jít tímto směrem. Konkrétní podoba této cesty je však obtížná“. Tazatelka v rozhovoru zdůrazňuje, že František si hodně všímá ztracených ovcí, což je postoj, se kterým ne všichni katolíci souhlasí, stejně tak jako se to stalo i staršímu bratrovi v podobenství o marnotratném synovi: „Vždycky se to stává“, reaguje papež, „ale Ježíšovo klíčové slovo je 'všichni'. Pro mě je to klíč k pastorační otevřenosti. Všichni do domu. Bude tam hluk, ale všichni mají být uvnitř“.

Samozřejmě podle papeže existuje odpor a opozice vůči změnám, i „Ježíš měl velkou opozici“, ale je třeba jednat ve „svobodě Ducha Svatého“ a hledat Boží vůli. František mimo jiné hovořil rovněž o formaci budoucích kněží a naznačil potřebu revize seminářů.

Reformy

K otázce reforem František poznamenal, že „dikasteria byla reorganizována a také samotné kardinálské kolegium je nyní svobodnější“. V ekonomické oblasti vzdal hold kardinálu Pellovi, který mu pomohl rozjet ekonomickou reformu: „Jsem mu velmi vděčný. Nyní mi v tomto ohledu velmi pomáhá Sekretariát pro ekonomiku. Předtím tu byl otec Guerrero, který za tři a půl roku věci dokázat systematizovat, a nyní je tu laik Maximino Caballero.".

O konverzi papežství, o níž se zmiňuje ve svém programovém dokumentu Evangelii gaudium, připomíná, co vykonal Pavel VI. -  velký muž, světec, Jan Pavel II, - velký evangelizátor, Jan Pavel I. - blízký pastýř, který chtěl skoncovat s některými věcmi, které se nedařily, a Benedikt XVI. - odvážný muž, který vynikal hloubkou svého magisteria: „Byl prvním papežem, který se oficiálně zabýval otázkou zneužívání. Byl to skvělý teolog, ale byl to také člověk, který se nebál jít s kůží na trh. Benedikt mi chybí, protože byl můj společník“.

Právo hlasovat na synodě

Pokud jde o synodalitu, František zdůrazňuje, že jde o pokračující proces: „Asi před deseti lety proběhla důležitá reflexe a byl vypracován dokument, který jsem podepsal společně s teology. V dokumentu se uvádí: „To je maximum, kterého jsme dosáhli, nyní je třeba něco víc“. Například se odsouhlasilo, že ženy nemohou volit: „Takže na synodě o Amazonii někdo vznesl dotaz: Proč ženy nemohou volit? Jsou snad druhořadými křesťany?“ Novinářka se tedy papeže zeptala, zda nyní na této synodě bude volit jen jedna žena nebo všechny, a papež odpověděl: „Všichni, kdo se zúčastní synody, budou volit. Hosté nebo pozorovatelé hlasovat nebudou. Každý, kdo se účastní synody, má právo hlasovat. Ať je to muž nebo žena. Všichni, všichni. Slovo 'všichni' je pro mě zásadní."

Nebezpečí genderové ideologie

František dále v rozhovoru uvedl, že novou encykliku nepíše, a na otázku, jestli byl požádán o sepsání dokumentu na téma gender, odpověděl,  že nebyl. V této souvislosti zopakoval: „Vždy rozlišuji mezi pastorační prací s lidmi s odlišnou sexuální orientací a genderovou ideologií. Jsou to dvě rozdílné věci. Genderová ideologie je v současné době jednou z nejnebezpečnějších ideologických kolonizací. Přesahuje sexuální sféru. Proč je nebezpečná? Protože rozmělňuje rozdíly, a bohatství mužů a žen a celého lidstva spočívá v napětí rozdílů. Roste skrze napětí mezi touto rozdílností. Genderová otázka tyto rozdíly ředí a činí svět stejným, čímž zaobluje všechny hrany, vše vyrovnává. A to je v rozporu s lidským povoláním."

Ukrajina: mírová mise Svatého stolce

Novinářka také otevřela  téma války na Ukrajině a ptala se papeže, zda masakry, které se v této zemi odehrávají, lze definovat jako genocidu: „Je to jistě odborné slovo, genocida, odpovídá František, „ale je zřejmé, že když se bombardují školy, nemocnice, kryty, nemůžeme se domnívat, že jde o okupování místa, ale o jeho ničení... Nevím, jestli je to genocida, nebo ne, musí se to prověřit a dobře definovat, ale rozhodně to není válečná etika, na kterou jsme zvyklí."

Papež dodává, že Vatikán v tuto chvíli jedná diplomatickou cestou, aby zjistil, zda se dá něčeho dosáhnout,, ale upřesňuje, že žádný mírový plán Vatikánu neexistuje, ale existuje spíše „služba míru“, která probíhá diskrétně s těmi, kdo jsou otevřeni dialogu. Vatikán také pracuje na možném setkání světových představitelů.

Papež pak znovu zopakovala, že je ochotný jet do Kyjeva. "Chci jet do Kyjeva. Ale pod podmínkou, že pojedu také do Moskvy. Buď pojedu na obě místa, nebo na žádné z nich“. Na otázku, zda je cesta do Moskvy možná, odpovíděl: „Není to nemožné... Neříkám, že je to možné. Není to ale nemožné. Doufejme, že se to podaří ... nic neslubuji, nic, ale nezavírám tyto dveře." "Ale zavřel je Putin, nebo ne?" Ptá se tazatelka, na což papež odpověděl: „Ale možná ho něco rozptýlí a zase je otevře, nevím“.. „Válka mě bolí, to je, co chci říct. Válka mě bolí,"

Cesta do Argentiny

Pak je tu téma možné cesty do Argentiny. Papež opakuje, že by do Argentiny rád jel a zatím se cesta nemohla uskutečnit z mnoha důvodů, které se časem nastřádaly: „Všechno bylo naplánováno, ale pak se věci zkomplikovaly... dva roky pandemie, která způsobila, že cesty, které bylo třeba uskutečnit, se přeskočily... Chci jet, doufám, že tam pojedu, že se mi to podaří". Ale jak dodává, „Argentinu nespasí můj příjezd Pojedu rád, ale je také třeba přemýšlet o věcech, které je nutné zrealizovat, aby se tato země pohnula kupředu“.

Umění čekat

Nakonec v odpovědi na otázku o chybách, kterých se během těchto deseti let pontifikátu dopustil, papež poukazuje na příčinu těchto chyb, kterou je netrpělivost: „Někdy se mi nahrne krev do hlavy. Pak člověk ztrácí trpělivost, a když ztratí klid, uklouzne a dopouští se omylů. Je třeba umět čekat."