Papež František předal osobní pozdrav českým poutníkům

Přestože se papež František kvůli rekonvalescenci nemohl osobně zúčastnit plánované audience s poutníky z České republiky v rámci národní pouti v Římě, předal jim alespoň svůj osobní pozdrav. Ten přečetl na začátku bohoslužby ve Svatopetrské bazilice generální sekretář ČBK P. Roman Czudek. Papež věřícím z ČR děkuje za modlitby a povzbuzuje je k vytrvalosti ve víře. Ve svém vzkazu připomněl i hluboké duchovní kořeny naší země. Poselství Svatého otce přinášíme níže v plném znění.

Fotogalerie

3

Drazí bratři v biskupské službě, drazí kněží, řeholnice a řeholníci, drahé sestry a drazí bratři v Pánu!

Chtěl jsem být osobně s vámi, abych sdílel tento okamžik víry a společenství, ale vzhledem ke své rekonvalescenci se k vám připojuji duchovně a z celého srdce vám děkuji za vaše modlitby.

Srdečně zdravím vás všechny, kteří jste přijeli z České republiky do Říma, abyste v tomto jubilejním roce vykonali národní pouť. S vděčností zdravím předsedu biskupské konference, Mons. Jana Graubnera, všechny přítomné biskupy, kněze, zasvěcené osoby i laiky. Vaše pouť je konkrétním znamením touhy po obnově víry, utvrzení pouta s Petrovým nástupcem a radostného vyznání vaší oddanosti Hospodinu, který s námi vždy kráčí, podpírá nás ve zkouškách a povolává nás, abychom byli svědky jeho pokoje a lásky. On je věrný svým zaslíbením, a proto naděje nikdy nezklame! (srov. Řím 5,5; Bula Spes non confundit).

Vaše cesta víry navazuje na bohatou křesťanskou tradici vaší země, osvícenou svědectvím svatého Vojtěcha, Cyrila a Metoděje a mnoha dalších. Tito světci nesli světlo evangelia s odvahou a trpělivostí i na místa, kde se to zdálo nemožné. Jejich příklad nás učí, že křesťanské poslání nestojí na viditelných výsledcích, ale na věrnosti Bohu. Také my jsme povoláni hlásat evangelium s důvěrou, bez strachu z obtíží a překážek. Svatý Pavel nám připomíná: „Já jsem zasadil, Apollos zaléval, ale Bůh dal vzrůst.“ (1 Kor 3,6). Naším úkolem je zasévat a zalévat s láskou a vytrvalostí, aniž bychom se nechali odradit.

Bůh od nás žádá, abychom nabídli to málo, co jsme a co máme. Vzpomeňme si na pět chlebů a dvě ryby: v Ježíšových rukou se staly pro zástupy hojným pokrmem (srov. Mt 14,13-21). Stejně je to i s naším úsilím ve víře: pokud ho svěříme Pánu s velkorysým srdcem, on ho rozmnoží a učiní plodným způsoby, které si ani neumíme představit. Proto nikdy nesmíme ztratit důvěru. Bůh jedná, i když nevidíme okamžité výsledky. Historie vašich svatých nás o tom učí: vzpomeňme na vytrvalost Jana Nepomuckého a mnoha dalších svědků víry ve vaší zemi. Jejich životy nám ukazují, že ten, kdo důvěřuje Bohu, nikdy nezůstane opuštěn, ani v čase zkoušky, jakou je pronásledování.

Kráčejme společně, pastýři a lid, po této krásné cestě víry. Podporujme se navzájem a svým životem se stávejme svědky pokoje a naděje ve světě, který je tolik potřebuje, a to i v Evropě. Naše víra není jen pro nás, ale je to dar, který máme radostně sdílet.

Svěřuji vaši pouť Panně Marii, Matce naděje, abyste byli posíleni ve víře, naději a lásce. Ze srdce žehnám vám všem i vašemu národu. A prosím vás, modlete se za mě.

Vatikán, 26 března 2025