Papež František: Nechme minulost u Ježíšových nohou a vyjděme na novou cestu

Papež František, který po návratu z nemocnice pokračuje v rekonvalescenci v Domě sv. Marty, nechal zveřejnit katechezi připravenou pro středeční generální audienci. Připomíná v ní, že nikdy není pozdě svěřit svůj život Bohu a vydat se znovu na cestu.

Svatý otec v katechezi zveřejněné Tiskovým střediskem Svatého stolce vybízí věřící, aby nikdy neztráceli naději, neboť Bůh nám vždy dává možnost začít znovu. Generální audience se nekonala, protože podle lékařů papež František potřebuje k celkovému zotavení další dva měsíce odpočinku a terapií.

Katecheze připravená pro dnešní den se soustředí na postavu Samaritánky, o níž čteme v evangeliu svatého Jana (srov. 4, 5-26). Samařská žena se setkává s Ježíšem u studny, kde ji požádá o vodu a dává se jí poznat jako Mesiáš. Během rozhovoru odhaluje její minulost a nabízí jí „živou vodu“, která symbolizuje věčný život. Samařská žena proměněná tímto setkáním zanechává nádobu s vodou, běží do své vesnice a přivádí k Ježíši další lidi.

Zatímco Nikodém se setkal s Ježíšem v noci, Samaritánka potkává Ježíše za poledne, kdy je nejvíce světla, poznamenává papež. Její příběh ukazuje Ježíše, který na nás čeká na křižovatkách našeho života, setkává se s námi, tam, kde to nečekáme. Ježíš na cestě z Judska do Galileje, mohl zvolit jinou cestu a nemusel procházet Samařím. Přesto „chce tudy projít a zastaví se právě u té studny, právě v té době!“. Ježíš na nás čeká“ a „nechává se nalézt právě tehdy, když si myslíme, že už pro nás není žádná naděje“.

Samařské ženě pomáhá znovu číst její historii, která je komplikovaná a bolestná, nechává ji objevit, že tím, na koho čeká je On. „Jaké jiné hlásání by mohla přinést než svou zkušenost, že je pochopena, přijata, že jí bylo odpuštěno?“. Jak dodal papež František, Ježíšův rozhovor se Samaritánkou by nás měl „přimět k zamyšlení nad hledáním nových způsobů evangelizace“.

Stejně jako zamilovaný člověk Samaritánka zapomíná na svou nádobu s vodou a nechává ji u Ježíšových nohou. Tíha této nádoby jí při každém návratu domů připomínala její stav, její neklidný život. Nyní však nádobu nechává u Ježíšových nohou, podotýká Svatý otec. “Minulost již není břemenem, je smířená. A stejně tak je to s námi. Abychom mohli jít a hlásat evangelium,“ řekl papež, “musíme nejprve odložit břemeno své historie k nohám Pána, odevzdat mu tíhu své minulosti.“

“Neztrácejme naději! I když se nám naše dějiny jeví jako tíživé, komplikované, možná dokonce zničené, vždy máme možnost odevzdat je Bohu a vydat se znovu na cestu,“ ujistil na závěr papež František. „Bůh je milosrdný a vždy na nás čeká!“.

Zdroj:vatican.va