Papež František: Naděje je darem a povinností každého křesťana

Papež František v úvodu své nové knihy „Naděje je světlo v noci“, která shromažďuje úryvky z různých papežových promluv o teologické ctnosti naděje, píše, že naděje je dar od Boha a úkol, který musí pěstovat všichni křesťané.

Jubileum roku 2025, svatého roku, který jsem chtěl věnovat tématu „Poutníci naděje“, je vhodnou příležitostí k zamyšlení nad touto základní a rozhodující křesťanskou ctností - zvláště v dnešní době, kdy nás třetí světová válka může vést k zaujímání postojů chmurné sklíčenosti a špatně skrývaného cynismu.

Na druhou stranu je naděje darem a úkolem pro každého křesťana. Je darem, protože je to Bůh, kdo nám ji nabízí. Naděje totiž není pouhým projevem optimismu, jako když někdy doufáme, že složíme zkoušku na univerzitě, nebo když doufáme v dobré počasí na jarní nedělní výlet. Ne, doufat znamená čekat na něco, co nám již bylo dáno: na spásu ve věčné a nekonečné Boží lásce. Této lásce, této spáse, která dává chuť našemu životu, na níž svět zůstává stát navzdory všem špatnostem a neřestem způsobeným našimi hříchy. Doufat tedy znamená přijímat tento dar, který nám Bůh každý den nabízí. Doufat znamená vychutnávat si zázrak toho, že jsme milováni, hledáni, žádáni Bohem, který se neuzavřel ve svých neproniknutelných nebesích, ale učinil se tělem a krví, aby sdílel náš úděl.

Naděje je také úkol, který mají křesťané povinnost pěstovat a dobře využívat pro dobro všech svých bratří a sester. Úkolem je zůstat věrný přijatému daru, jak správně podotkla Madeleine Delbrêlová, Francouzka 20. století, která dokázala přinést evangelium na geografickou a existenciální periferii Paříže poloviny století, poznamenanou dechristianizací. Madeleine Delbrêlová napsala: „Místo, které nám přiděluje křesťanská naděje, je oním úzkým hřebenem, onou hranicí, na níž naše povolání vyžaduje, abychom se každý den a každou hodinu rozhodli být věrní Boží věrnosti vůči nám“. Bůh je nám věrný, naším úkolem je na tuto věrnost odpovědět. Ale pozor: nejsme to my, kdo tuto věrnost vytváří; je to dar od Boha, který v nás působí, pokud se necháme formovat jeho mocí lásky, Duchem Svatým, který působí v našich srdcích jako dech inspirace. Je tedy na nás, abychom tento dar vzývali: „Pane, dej mi, abych ti byl věrný v naději!“.

Řekl jsem, že doufat je Boží dar a úkol pro křesťany. A žít naději vyžaduje „mystiku s otevřenýma očima“, jak ji nazval velký německý teolog Johann-Baptist Metz: umět všude rozeznat důkazy naděje, průlom možného do nemožného, milost tam, kde by se zdálo, že hřích podkopal veškerou důvěru. Před časem jsem měl příležitost vést dialog se dvěma výjimečnými svědky naděje, dvěma otci: jedním Izraelcem Ramim a druhým Palestincem Bassamem. Oba přišli o dcery v konfliktu, který již příliš mnoho desetiletí krvavě sužuje Svatou zemi. Ale přesto se ve jménu své bolesti, utrpení, které pocítili při smrti svých dvou malých dcer - Smadar a Abir - stali přáteli, ba bratry: žijí odpuštění a smíření jako konkrétní, prorocké a autentické gesto. Setkání s nimi mi dalo tolik, tolik naděje. Jejich přátelství a bratrství mě naučilo, že je možné, že nenávist nemusí mít poslední slovo. Smíření, které prožívají jako jednotlivci, proroctví většího a širšího smíření, je nepřemožitelným znamením naděje. A naděje nám otevírá nepředstavitelné obzory.

Vyzývám každého čtenáře tohoto textu k jednoduchému, ale konkrétnímu gestu: večer před spaním, až budete přemýšlet o událostech, které jste prožili, a o setkáních, která jste zažili, se vydejte hledat znamení naděje v právě uplynulém dni. Úsměv od někoho, od koho jste to nečekali, projev bezděčnosti, který jste zaznamenali ve škole, laskavý čin, s nímž jste se setkali na pracovišti, gesto pomoci, byť i malé: naděje je skutečně „dětská ctnost“, jak napsal Charles Péguy. A my se musíme vrátit k tomu, abychom byli jako děti, s jejich smyslem pro úžas, abychom se setkávali se světem, poznávali ho a vážili si ho. Učme se rozpoznávat naději. Pak budeme moci žasnout nad tím, kolik dobra na světě existuje. A naše srdce se rozzáří nadějí. Pak budeme schopni být majáky budoucnosti pro lidi kolem nás.

Zdroj: Vatican News, anglická sekce