Papež František: Křesťanská láska zahrnuje i to, co není krásné

Křesťanská láska je tak odvážná, že se zdá téměř nemožná, a přesto je to jediná věc, která po nás zůstane. Papež František o tom hovořil při středeční audienci, v níž pokračoval v cyklu katechezí o ctnostech. Před poutníky na na Svatopetrském náměstí připomněl, že Kristova láska nás podněcuje jít tam, kam bychom z lidských pohnutek nešli, a milovat to, co by nikdo z nás nemiloval.

Svatý otec zdůraznil, že třetí teologální ctnost, kterou je – po víře a naději – láska, pochází od Boha, je to působení Ducha svatého v nás. František připomněl, že když myslíme na lásku, vybavují se nám slova chvalozpěvu svatého Pavla z prvního listu Korinťanům, adresovaného společenství, jež má k dokonalé bratrské lásce daleko. "Všichni byli pravděpodobně přesvědčeni, že jsou dobrými lidmi, a kdyby se jich někdo zeptal na lásku, odpověděli by, že láska je pro ně jistě důležitou hodnotou, stejně jako přátelství a rodina. I dnes je láska na rtech velmi mnoha vlivných lidí a v refrénech mnoha písní," řekl papež. Zdá se nicméně, že apoštol Pavel se křesťanů ptá, zda láska není ještě něco jiného.

Papež připomněl, že křesťané jsou schopni všech lásek světa: manželské lásky, přátelství, lásky k vlasti. Existuje však větší láska, která umožňuje milovat Boha a přátelit se s ním, milovat bližního, ale tak, jak ho miluje Bůh. "Je to láska pro Krista, která nás podněcuje jít tam, kam bychom z lidských pohnutek nešli: je to láska k chudým, k tomu, co není líbivé, k těm, kteří nás nemají rádi a nejsou nám vděční. Je to láska k tomu, co by nikdo nemiloval; dokonce k nepříteli! Je to láska 'teologální', to znamená přicházející od Boha; je to dílo Ducha svatého v nás,” zdůraznil Svatý otec.

František se ve své úvaze odvolal na horské kázání, kde Ježíš mimo jiné hovoří o lásce k nepřátelům a konání dobrých skutků, bez očekávání jakékoli náhrady. "V těchto slovech se láska ukazuje jako teologální ctnost a získává jméno Caritas – milosrdná láska," zdůraznil papež.

"Je to láska obtížná, ba dokonce neuskutečnitelná, pokud člověk nežije v Bohu. Naše lidská přirozenost nás nutí spontánně milovat to, co je dobré a krásné. Ve jménu ideálu nebo velkého citu můžeme být dokonce velkorysí a konat hrdinské činy. Boží láska však tato kritéria přesahuje. Křesťanská láska přijímá to, co není krásné, nabízí odpuštění, žehná těm, kdo proklínají. Je to láska tak odvážná, že se zdá téměř nemožná, a přesto je to jediné, co po nás zůstane," řekl papež. Zdůraznil, že je to "úzká brána", kterou je třeba projít, aby člověk vstoupil do Božího království.

Středeční katechezi zakončil poznámkou, že "na konci našeho života nebudeme souzeni podle obecné lásky, ale právě podle lásky milosrdné: "Amen, pravím vám, cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejmenších bratří, pro mne jste udělali”.

Zdroj: Vatican.va