Papež František: Křesťan má vyzařovat naději

Naděje není prázdné slovo, ani naše mlhavé přání, že všechno dobře dopadne: je to jistota, protože vychází z Boží věrnosti jeho příslibům, řekl papež František při středeční generální audienci. Dodal, že první a nejúčinnější formou evangelizace, která je otevřená všem, není síla argumentů, ale láska, kterou dokážeme dávat.

Papež František na začátku středeční katecheze poukázal na název celého cyklu: „Duch a nevěsta“. Tato slova jsou odkazem na závěrečné verše Písma - „Duch a nevěsta volají: ‚Přijď!’" (Zj 22,17). František připomněl, že první křesťanské komunity při liturgických shromážděních opakovaly zvolání „Maràna tha!“, což přesně znamená „Přijď, Pane!“. Dosvědčuje to jak sv. Pavel v 1. listu Korinťanům (16,22), tak Didaché. Toto zvolání mělo eschatologické pozadí. Vyjadřovalo totiž dychtivé očekávání slavného příchodu Spasitele na konci časů, které v církvi nikdy nezaniklo. Jak dodal Svatý otec, církev i dnes při mši svaté hned po konsekraci hlásá Kristovu smrt a vzkříšení „v očekávání jeho příchodu“.

Očekávání návratu Pána Ježíše na „konci časů“ však není jediné a výlučné. Pojí se s ní také očekávání jeho neustálého přicházení do současné situace a putující církve. A právě na tento příchod církev myslí především, když oživována Duchem Svatým volá k Ježíši: “Přijď!"

Volání „Přijď!“ je adresováno nejen Kristu, ale také Duchu Svatému. Tímto voláním začínají téměř všechny hymny a modlitby adresované Duchu Svatému. „A je dobře, že tomu tak je, protože po zmrtvýchvstání je Duch Svatý skutečným „alter ego“ Krista, tím, kdo jedná v jeho jménu a činí ho v církvi přítomným a činným,“ dodal papež František. Je to Duch, kdo „ohlašuje věci, které mají přijít“, a činí je žádoucími a očekávanými. Ježíš Kristus a Duch Svatý jsou tedy neoddělitelní, rovněž v ekonomii spásy.

„Duch Svatý je neustále tryskajícím zdrojem křesťanské naděje,“ pokračoval Svatý otec. Církev přirovnal k lodi, v níž je Duch Svatý plachtou, která ji pohání a vede vpřed po „moři dějin“.

Křesťanská naděje tedy není prázdným slovem, „vychází z Boží věrnosti příslibům“. Je teologickou ctností, „protože je vylita Bohem a Boha má za svého garanta“. „Není to pasivní ctnost, která se omezuje na čekání na vývoj událostí. Je to ctnost nesmírně aktivní, která napomáhá, aby se věci uskutečnily,“ podotkl Svatý otec. Zároveň upozornil, že křesťan se nesmí spokojit s tím, že „má naději“, ale musí ji také „vyzařovat.“ To je totiž nejkrásnější dar, který může církev lidem dát, zvláště v době, kdy se zdá, že vše směřuje k jakémusi “stanování plachet“.

Když apoštol Petr vybízel první křesťany, aby byli vždy připraveni obhájit se před každým, kdo se ptá po důvodech jejich naděje, dodává “ovšem s jemností a skromností” (srov. 1 Pt 3,15-16). A říká to proto, že spíš než síla argumentů přesvědčí často láska, s jakou k lidem dokážeme přistupovat, konstatoval papež František na závěr svého cyklu katechezí o Duchu Svatém.

Zdroj: Vatican.va