Papež František: Kněžství bych za nic nevyměnil

Argentinský portál Infobae otiskl rozhovor papeže Františka s argentinským knězem a bývalým Bergogliovým mluvčím z Buenos Aires, Guillermo Marcó. Svatý otec mluví o svobodě, kněžském povolání jako neustálé službě, mocné přímluvě Panny Marie rozvazující uzly a svatého Josefa. Nakonec odkazuje krátká poselství dětem, mladým, rodičům, němocným a seniorům.

Když se procházím po Svatopetrském náměstí, myslím na miliony lidí, kteří by si rádi popovídali s papežem Františkem. Měl jsem tuto vzácnou výsadu po celá léta. V Buenos Aires jsem s ním běžně mluvil, někdy i vícekrát denně. Dnes jsme v kontaktu méně, ale papež si zachovává svěžest blízkosti a přátelství nabytého v průběhu let; v tomto ohledu se nezměnil ... Poslouchat ho je velice zajímavé ...

Nejprve se tě chci zeptat: Co tě nejvíce přitahuje na následování Ježíše?

Nedokážu to vyjádřit slovně... Když jsem s Ním v souladu, cítím pokoj, cítím se šťastný. Když ho nenásleduji, protože jsem unavený, protože jsem si stanovil určitý časový limit, cítím se mdle. Jako bych už byl naplněn svým životem... Někdo mi jednou řekl: „Bůh ti dává svobodu, vždycky ti dává svobodu, ale jakmile poznáš Ježíše, svobodu ztrácíš“. To ve mně vyvolalo krizi. Nevím, jestli svobodu ztrácíš, nebo ne, ale způsob, jakým tě Pán volá a navazuje s tebou dialog, tě nutí říct 'ne, nikam jinam nepůjdu, to mi stačí'. Takže cítím tu rovnováhu v dobrém slova smyslu, nikoli psychologickou, ale cítím pokoj, a to i v těžkých situacích, kterým je třeba čelit.

Tam, v oné zpovědnici ve farnosti San José de Flores, jsi rozpoznal své povolání: co na něm bylo zvláštního?

Je zajímavé, že po tomto zážitku z 21. září jsem pokračoval ve svém životě, aniž bych věděl, co budu dělat. Ale bylo v tom něco jiného, co se mě pomalu zmocňovalo. Nevykročil jsem z té zpovědnice rovnou do semináře... Uplynuly tři roky. Je to jako proces, který mění tvou orientaci, tvé opěrné body. Pán vstupuje do tvého života a přeuspořádá ho, aniž by ti bral svobodu. Nikdy jsem neměl pocit, že bych nebyl svobodný.

Stále se označuješ za kněze: co se ti na kněžském povolání nejvíce líbí?

Být ve službě. Jeden kněz, který bydlel na faře ve velmi chudé čtvrti, mi vyprávěl, že když zavřel dveře, lidé mu bouchali na okno. Pak si pomyslel, že to okno zavře, aby ho lidé nechali na pokoji. Lidé tě ale nenechají na pokoji. Říkal, že když to okno zavře, nebude klid, bude to mnohem horší. Povolání ke službě je takové, že si nedokážete představit život bez služby. Po mé zkušenosti s kněžstvím bych nevyměnil kněžskou službu za nic jiného. Navzdory omezením, chybám, hříchům chci být knězem.

Co kněžím říkáš?

Buďte kněžími. A pokud vám to nevyhovuje, hledejte jinou cestu, církev vám otevře jiné dveře. Ale nebuďte funkcionáři. Rád říkám toto: buďte pastýři lidí, ne státní církevní úředníci.

Jak vnímáš bratrství mezi kardinály?

Z dlouhodobého hlediska vnímám blízkost. Kardinálové mohou mít různé názory, ale dobré je, že vám řeknou, co si myslí. Obávám se neupřímnosti. Když něco proti někomu máte a neřeknete to. Děkuji Bohu, že v kardinálském kolegiu funguje komunikace, a to jak mezi jeho novými, tak mezi staršími členy, že mezi sebou svobodně mluvíme.... Nevím, jestli všichni, ale mnozí ano. Někdy si vyslechnu nějaké varování, poděkuji, popřemýšlím o tom a pak to řeším, řeknu jim, jak ... nebo je neposlouchám, řeknu jim, neposlechl jsem tě z takových či onakých důvodů. Ale dialog tu volně běží.

Pěstuješ různé formy zbožnosti. Sedíme tady pod obrazem Panny Marie rozvazující uzly, jejíž úctu sis osvojil v Německu. Můžeš nám říci, proč jsi vždy zasílal lístky s tímto obrazem?

Nikdy jsem se nevydal na do Augšpurku, kde uchovávají původní obraz. Jednou mi ho poslala jedna německá řeholnice. Líbil se mi, v Argentině jsem pak začal tento obraz uctívat. Příběh obrazu je krásný, obraz pochází z pozdního, už dekadentního baroka. Jeden malíř tenkrát proklínal svou ženu. Byli velmi katoličtí, ale každý den se hádali. Tento muž si jednou přečetl text svatého Ireneje z Lyonu, podle něhož uzly, které naše matka Eva svázala svým hříchem, rozvázala naše matka Maria svou poslušností. Koncil to převzal a zahrnul to, myslím, do konstituce o církvi. Jemu se to líbilo, a tak požádal Pannu Marii, aby rozvázala uzel, který měl se svou ženou, protože si nerozuměli. A proto je níže vyobrazen archanděl Rafael s Tobiášem, který ho vede, aby našel svou snoubenku, svou ženu, a setkal se s ní. Panna Maria učinila zázrak a od toho se vše odvíjelo. Osvojil jsem tu zbožnost. To město je Augšpurk, obraz najdete v kostele svatého Petra v Perlachu. Nikdy jsem tam nejel, byl jsem jen kousek od něj ve Frankfurtu. Ale stačilo mi to a pobožnost se začala šířit v Argentině. Jako by vám Panna Maria dokázala pomoci v rozuzlení různých problémů, jak říká text svatého Ireneje.

Rozmotat uzly života...

V tom spočívá „mateřskost“ Panny Marie.

A co svatý Josef?

Svatého Josefa mi do hlavy vložila moje babička... Jako dítě jsem s ní odříkával modlitby ke svatému Josefovi. Ta úcta mi zůstala.

Máš také malou sošku spícího svatého Josefa. Pod něj vkládáte zvláštní prosby…

Když mě žádají o modlitby, vkládám je pod něj a říkám mu: „Ty, který spíš, vyřeš ty problémy“.

A svatá Terezička?

Svatá Terezička mě vždycky přitahovala... Její odvaha obyčejného člověka. Když se mě zeptáte, co měla mimořádného? Nic. Byla to chudá, normální řeholnice. Ve svých posledních dnech prožila i největší temnoty, největší pokušení proti víře, prošla jimi všemi. Normální žena.

Na závěr tě poprosím o několik krátkých poselství. První poselství je určeno dětem:

Pečujte o prarodiče. Mluvte s nimi. Navštěvujte je. Nechte se prarodiči rozmazlovat.

Mladým lidem.

Nebojte se života. Nestůjte na místě. Jděte kupředu. Budete dělat chyby, ale nejhorší chybou je stát na místě, takže jděte dopředu.

Otcům a matkám...

Neplýtvejte láskou. Pečujte jeden o druhého, abyste se mohli lépe starat o své děti.

Nemocným...

Ach, to je těžké, protože radit trpělivost je snadné, ale já sám ji nemám, takže chápu, když se trochu rozčílíte. Proste Pána o milost trpělivosti a on vám dá milost to všechno vydržet.

Nakonec poselství pro seniory, o kterých tak často mluvíš...

Nezapomínejte, že jste kořeny. Staří lidé mají právě toto předat mladým lidem, dětem a dospívajícím. Ten verš z knihy Joel vystihuje, jaké je vaše povolání: staří uzří vidění a mladí budou prorokovat. Když jsou spolu, staří sní o budoucnosti a předávají tyto sny dál a mladí, podporováni starými, jsou schopni prorokovat a pracovat pro budoucnost. Spolu s mladými se ničeho nebojte. Zatrpklý starý člověk je velmi smutný. Je horší než smutný mladý člověk. Proto pokračujte vpřed spolu s mladými lidmi.