Papež František ke španělské Charitě: Pokračujte rozhodně a radostně

Svatý otec zaslal list Manuelu Bretónovi, předsedovi španělské Charity, v němž mu blahopřál k 75. výročí založení této instituce. Jak papež poznamenává, práce Charity je cestou milosrdenství a obnovy, věnovanou těm nejposlednějším.

„Je to služba, která pokračuje v přítomnosti a s nadějí se otevírá budoucnosti, dokáže vidět tvář ukřižovaného Krista v mnoha trpících lidech a nabízí jim přátelství, pomoc a útěchu“, píše papež. Podle Františka je toto jubileum „vhodnou příležitostí k tomu, jak poděkovat Pánu za všechnu lásku, kterou nám dal, a také vhodným časem, abychom pod vedením Ducha svatého rozpoznali cesty pro novou, následující etapu“.

Jak Svatý otec vyzdvihuje, při hledání této budoucí cesty nesmí chybět trojí rys. Za prvé zdůrazňuje činnost Charity ve prospěch nejpotřebnějších: „Chudí a vyřazovaní jsou privilegovanými příjemci evangelia; v Božím srdci zaujímají přednostní místo, a to do té míry, že on sám se stal chudým (srov. 2 Kor 8,9). Nemůžeme však čekat, až zaklepou na naše dveře; musíme jim vyjít vstříc, usilovat o jejich celistvé dobro a plný rozvoj, uznávat jejich důstojnost a práva“.

Druhým pojmem, který Petrův nástupce rozvíjí, je milosrdenství, neboť „to je styl Boha, který přistupuje k nejslabším, aby se o ně staral se soucitem a něhou“. František připomíná, že pokud máme jít touto cestou, „je zapotřebí neustálého obrácení a soustředěnosti na Krista, protože jen do té míry, do jaké si přisvojíme jeho city a postoje, bude naše láska aktivní a účinná“.

V závěru římský biskup uvádí, že „nová realita chudoby od nás vyžaduje, abychom se starali jak o lidi, tak o náš společný domov, a abychom byli připraveni jít cestami kultury setkávání a lásky, skloubit místní s globálním, pracovat pro lidi, kteří jsou nám blízcí, ale s univerzálním horizontem (srov. encyklika Fratelli tutti, 142). František pracovníky španělské Charity vybízí, „aby s radostí a odhodláním vytrvali v aktivitách a projektech, které realizují ve španělských diecézích a které přesahují územní hranice ve prospěch mnoha bratří a sester, kteří potřebují naši blízkost, lásku a solidaritu“. „Ať vám Ježíš žehná a svatá Panna ať nad vámi bdí a provází vás. A nezapomeňte se za mě modlit“, uzavírá papež.

Cáritas Española byla založena v roce 1947 Španělskou biskupskou konferencí a působí v 70 diecézích s diecézními Charitami, které koordinují, řídí a podporují charitativní a sociální činnost ve svých diecézích. Kromě toho má 5402 farních Charit, 2,62 milionu klientů a doprovázených osob, 73 661 dobrovolníků a 5 408 smluvních zaměstnanců. Jak je uvedeno na jejích institucionálních internetových stránkách, její pětasedmdesátiletá práce se vyznačuje množstvím úspěšných dobročinných projektů. Po druhé světové válce upozornila na nutnost péče o dvacet tisíc opuštěných dětí z Rakouska a Německa. V polovině 50. let řídila sociální pomoc (Marshallův plán), v letech 1957 a 1958 byla vytvořena sociální sekce, vzniklo Centrum pro aplikovaná sociologická studia a začal vycházet časopis Documentación Social.

O několik let později, v roce 1961, byl vypracován plán křesťanského sdílení statků  a vznikl první akční plán proti chudobě. Charita zavedla ve Španělsku metody komunitního rozvoje v oblastech bez zdrojů. V roce 1980 byla její prioritou nezaměstnanost, v roce 1984 byly uspořádány Dny charitní teologie. V 80. letech byly otevřeny domovy pro seniory a centra pro matky samoživitelky a drogově závislé,  roku 1991 pak domovy pro pacienty s AIDS. V roce 2000 byla činnost poznamenána hospodářskou krizí, která zvýšila práci spojenou s poskytováním přístřeší a doprovodem stále většího počtu rodin. V tomto kontextu se model sociální akce stal základem práce španělské Charity v místním i globálním kontextu, neboť „symbolizuje jednotu mezi identitou a činností, ukazuje cestu, jak vtělit dobrou zvěst v naší době“.