Křesťanská modlitba není jakýmsi telefonátem, kde je na jedné straně člověk a na druhé Bůh. Je to Bůh, který se modlí v nás! Modlíme se k Bohu Jeho prostřednictvím, řekl papež František během středeční katecheze 6. listopadu. Poukázal také na to, že svobodná a nezištná přímluvná modlitba je cenným a nezbytným úkolem společenství církve.
Tématem středeční katecheze byla modlitba jako posvěcující působení Ducha Svatého. Papež na úvod připomněl, že Třetí osoba Trojice je subjektem i objektem křesťanské modlitby. „Modlíme se, abychom přijali Ducha Svatého, a Ducha Svatého přijímáme proto, abychom se mohli skutečně modlit, tedy jako Boží děti, a nikoli jako otroci,“ řekl Svatý otec.
Poukázal na aspekt modlitby, který je pro věřící nejdůležitější a nejpovzbudivější, totiž skutečnost, že dárcem pravé modlitby je Duch Svatý. Zdůraznil také příčinu lidské slabosti, v čem tkví naše neschopnost modlit se. Papež František citoval latinskou slovní hříčku: „mali, mala, male petimus”, totiž - volně přeloženo - jakožto špatní, žádáme špatné věci a ještě ke všemu špatným způsobem. Problém, jak řekl, spočívá v tom, že hledáme především své vlastní zájmy a „zcela zapomínáme prosit o Boží království“. Přitom je to Ježíš, kdo říká: „Hledejte nejprve Boží království a všechno ostatní vám bude přidáno” (Mt 6,33).
Duch Svatý přichází na pomoc naší slabosti, ale dělá něco ještě mnohem důležitějšího. Dosvědčuje, potvrzuje, že jsme Boží děti, a „vkládá nám do úst volání: 'Abba! Otče!“. Papež řekl, že právě v modlitbě se Třetí osoba Trojice zjevuje jako „Parakletos“, náš Obhájce a Zastánce. „On nás před Otcem neobviňuje, nýbrž obhajuje,“ zdůraznil František. Obhajuje nás rovněž tím, že nás usvědčuje, že jsme hříšníci (srov. Jan 16,8), ale činí tak proto, abychom zakusili radost z Božího milosrdenství, nikoli proto, aby nás ničil neplodným pocitem viny. „I když nám naše srdce něco vyčítá, Duch Svatý nám připomíná, že Bůh je větší než naše srdce, Bůh je větší než náš hřích,“ dodal Svatý otec.
Zdroj: vatican.va