Papež František k encyklice Pacem in terris: Válka nikdy nepřinesla úlevu

V poselství zaslaném účastníkům konference o encyklice „Pacem in terris“, kterou zorganizovala Lateránská univerzita, papež František zdůrazňuje, jak touha po moci pohání vztahy mezi státy, a vyzdvihuje, že k zajištění míru je nutná hluboká reforma mnohostranných struktur.

Z encykliky Pacem in terris Jana XXIII. z 11. dubna 1963 lze i dnes čerpat pozitivní a konstruktivní poselství, protože „mír zůstává v duši a v touhách celé lidské rodiny, každého národa a každého člověka“, napsal František v poselství adresovaném účastníkům mezinárodní konference k šedesátému výročí tohoto papežského dokumentu, kterou uspořádala Papežská lateránská univerzita a Dikasterium pro integrální lidský rozvoj a která byla zahájena 11. května.

Válka přináší jen zkázu

„Válka nikdy nepřinesla úlevu životu lidských bytostí, nikdy nebyla schopna vést jejich cestu dějinami, ani nebyla schopna řešit konflikty a protiklady, které vznikly při jejich jednání“, píše František a připomíná zkázu, kterou válka přináší: „oběti, ničení, ztrátu lidskosti, nesnášenlivost, a to až do té míry, že popírá možnost hledět do zítřka s obnovenou důvěrou“. Proto musí být mír postaven na úsilí o uskutečňování politiky, založené na pravdě, spravedlnosti, lásce a svobodě.

Je snad lidstvo hluché?

Při bilancování šesti desetiletí následujících po tomto papežském dokumentu František vysvětluje, že „lidstvo jako by nepochopilo, jak je mír nezbytný a kolik dobra přináší“. Dodává, že „sobectví a stále užší zájmy několika málo lidí vedou k tomu, že si člověk myslí, že zbraně jsou řešením problémů, konfliktů, které vznikají. Navíc pokud na jedné straně existují mezinárodní vztahy, které omezují použití síly, na straně druhé touha po moci je bohužel stále kritériem posuzování a prvkem činnosti ve vztazích mezi státy. A to se projevuje v různých regionech s ničivými dopady na lidi a jejich city, aniž by se šetřila infrastruktura a přírodní prostředí“.

Závody ve zbrojení

Papež se dále pozastavuje nad nárůstem ekonomických zdrojů na zbrojení, nad závody, které se vrátily „do role nástroje vztahů mezi státy“, jako by byl možný mír, pokud by byl založen pouze „na rovnováze zbrojního vlastnictví“. To jsou okolnosti, které vyvolávají strach a hrůzu a které hrozí srážkou, jakmile zajiskří.

Reforma mnohostranných struktur

František opět vyzývá k „hluboké reformě multilaterálních struktur, které státy vytvořily za účelem řízení bezpečnosti a zajištění míru, ale které jsou nyní zbaveny svobody a možnosti jednat. Nestačí hlásat mír, pokud není možné konkrétně jednat, jinak hrozí, že se tyto instituce stanou stranickými nástroji a přestanou být nástroji k dosažení společného dobra“. S odvoláním na Pacem in terris papež připomíná, že státy jsou „ze své podstaty povolány sloužit svým společenstvím, je jejich povinností jednat podle metody svobody a odpovídat na požadavky spravedlnosti, avšak s vědomím, že přizpůsobení sociální reality objektivním požadavkům spravedlnosti je problém, který nikdy nepřipouští definitivní řešení“.

Výchova k míru

„Univerzitě svěřuji úkol prohloubit metodu výchovy k míru, k formaci, která je nejen přiměřená, ale i nepřetržitá“, píše papež v závěru svého poselství a vyzývá k opravdové a řádné vědecké formaci, která je plodem studia a výzkumu, hloubkového studia, aktualizací a praktických cvičení. „To má být cesta, kterou je třeba se vydat, aby se otevřely nové obzory, aby se v cyklu studia věd o míru (který sám papež zavedl) vzdělávaly mladé generace, které budou podporovat kulturu setkávání jako základ lidského společenství modelovaného podle bratrství, které je pak normou činnosti pro budování míru“.