Ježíšův pohled proniká do nitra každého z nás, vidí naše slabosti, ale i touhy, připomíná papež ve středeční katechezi. Je věnována evangelijní postavě bohatého mladíka. „Svěřme Ježíšovu Srdci všechny, kdo jsou smutní a nerozhodní, aby zakusili láskyplný pohled Pána, který s pohnutím a něhou hledí do našeho nitra,“ vyzývá Svatý otec.
Přestože papež František pokračuje ve své rekonvalescenci v Domu sv. Marty, vatikánské tiskové středisko zveřejnilo opět jeho středeční katechezi z cyklu „Ježíš Kristus, naše naděje“. Věnována je tentokrát postavě bohatého mladíka (Mk 10,17-22). Jak papež připomíná, v evangeliu jde o anonymní postavu, neznáme jeho jméno. Víme však, že je to člověk, který od mládí dodržuje přikázání, a přesto nenašel smysl svého života. Papež ho přirovnává k luxusní lodi, která nedokáže vytáhnout kotvu a vyplout z přístavu.
Evangelium popisuje jeho setkání s Ježíšem. Mladík před ním poklekne a prosí: „Dobrý Učiteli, co mám dělat, abych dosáhl věčného života?“. Papež poznamenává, že jeho slova naznačují, že v jeho životě chybí nezištnost. „Všechno je [pro něj] povinností. Věčný život je pro něj dědictví, něco, co se získává na základě práva, svědomitým dodržováním povinností. Jaké místo však může mít v takto prožívaném životě láska - jakkoli je jistě veden dobrými úmysly?“.
V odpovědi na mladíkovu otázku Ježíš překračuje první dojem, pohlédne na něj s láskou a vidí jeho nitro, jeho slabost i touhu. „Ježíšova láska je nezištná,“ poznamenává papež, “přesně naopak než logika zásluh, která trápila tohoto mladíka. Jsme skutečně šťastní, když si uvědomíme, že jsme milováni tímto způsobem - svobodně, z milosti.“ Ježíš tedy bohatému mladíkovi navrhuje, aby změnil svůj životní styl a svůj vztah k Bohu. Ukazuje mu, že si nemusí „kupovat“ uznání, náklonnost, úctu. Musí však „prodat“ všechno, co ho tíží, aby jeho srdce bylo svobodnější.
Ježíš také vyzývá mladíka, aby ho následoval, aby nezůstal sám, ale aby setrval ve svazku, ve vztahu. Jen tak bude moci vystoupit z anonymity. „Své jméno uslyším jedině ve vztahu,” podotýká Svatý otec, “protože když jsme ve vztahu, někdo nás [jménem] osloví. Pokud zůstaneme sami, nikdy své jméno neuslyšíme a budeme nadále 'neurčití', anonymní. Možná, že se dnes cítíme méně šťastní právě proto, že žijeme v kultuře soběstačnosti a individualismu, a neslýcháme tedy už své jméno vyslovené někým, kdo nás nezištně miluje.“
Papež František připomíná, že bohatý mladík Ježíšovo pozvání nepřijal, zůstal sám, protože ho v přístavu zastavil balast jeho života. A jeho smutek svědčí o tom, že se nedokázal vydat na cestu.
Zdroj: vatican.va