Charita v Charkově uspořádala výtvarnou soutěž, aby přiblížila papeže dětem z tohoto ukrajinského města, které je neustále ohroženo bombardováním, a aby pocítily jeho blízkost a podporu. Sešlo se více než sto výkresů, které se lišily jeden od druhého. Iniciativa byla také příležitostí k nečekané radosti pro malé děti a jejich rodiny.
"Papež František je můj nejlepší přítel", tak zněl neobvyklý název soutěže v kreslení pro děti v Charkově, jejíž nápad vznikl spontánně. "Když k nám na podzim přijel kardinál Konrad Krajewski, přivezl s sebou humanitární pomoc a požádal nás, abychom ji rozdělili lidem", říká otec Wojciech Stasiewicz, ředitel Caritas-Spes charkovsko-zaporižské diecéze. "Když jsme jedné rodině přinesli balíček, dospívající syn se zeptal, kdo tuto pomoc poslal. Dobrovolník Charity odpověděl, že věci do Charkova přivezl kardinál Konrad Kraiewski, kterého zase poslal papež František. Chlapec, který neměl žádné náboženské vzdělání, byl zvědavý, kdo je papež. Dobrovolník mu jednoduchými slovy vyprávěl o Svatém otci a jeho podpoře Ukrajiny. "Takže papež František je náš nejlepší přítel," uzavřel chlapec. Právě tato věta přiměla otce Wojciecha, aby během loňského adventu uspořádal mezi dětmi v péči diecézní Charity soutěž v kreslení, která jim měla umožnit poznat postavu papeže Františka. "Ke konci roku jsme obdrželi asi 100 krásných kreseb, které představovaly Svatého otce", vypráví nadšeně kněz působící v Charkově.
Otec Wojciech vypráví o kruté realitě, kterou zažívají charkovské děti, jimž bylo ukradeno dětství: tráví spoustu času v protileteckých krytech, což jsou často prosté sklepy pod budovami. Některé rodiny sestupují s dětmi do krytů při zvuku poplachu, jiné tam chodí každou noc, aby mohly klidněji spát a nemusely se v případě útoku budit a utíkat dolů. Caritas-Spes (římskokatolická ukrajinská Charita) se snaží pomáhat těmto dětem ve čtyřech různých čtvrtích města tím, že pro ně organizuje určité aktivity. "Kromě toho jsme v listopadu v našem sociálním centru otevřeli místnost pro děti," vysvětluje ředitel: "Některé děti přivedli rodiče, jiné jsme vyzvedli z krytů. V našem centru mohou zůstat půl dne, věnovat se výtvarným, hudebním a pohybovým aktivitám a pak jim nabídneme oběd".
Je působivé slyšet, že si děti na válku zvykají. "Vzpomínám si," svěřuje se otec Stasiewicz, "že jsem se jednou v jednom z krytů v rozhovoru s malou holčičkou zeptal, kde se cítí nejlépe: doma nebo v krytu. Odpověděla: "Tady, v krytu, protože tady jsem se svými přáteli". Mohlo by se tedy zdát, že se děti těmto podmínkám rychle přizpůsobí, ale pravdou je, že trpí nejvíce. Rodiče mi říkají, že se jejich děti často v noci budí, mají děsivé sny, křičí ze spaní, některé začaly koktat: to jsou konkrétní důsledky, které tato válka u dětí vyvolala. Dalším problémem je skutečnost, že v Charkově a celém regionu probíhá školní výuka pouze online. Všechny školy jsou zavřené, protože asi 70 procent budov je mimo provoz: buď jsou zcela zničené, nebo poškozené. Velmi často zde chybí elektřina a internetové připojení, takže je vše přerušeno. To vše má velmi negativní dopad na vzdělávání a výchovu dětí a mládeže".
V této souvislosti se soutěž v kreslení pod titulem "Papež František je můj nejlepší přítel" stala pro děti a dospívající podnětem k výtvarné činnosti a také příležitostí k tomu, jak se seznámit se s člověkem, o kterém většina z nich nic nevěděla. Otec Wojciech vysvětluje, že mladí účastníci (nejmladšímu bylo 6 let, nejstaršímu 13 let) se při tvorbě těchto kreseb museli samozřejmě obrátit na internet. "Ale co mě udivilo," říká kněz, "bylo to, že žádná z těch více než 100 kreseb se neopakovala. Na mnoha kresbách je papež zobrazen s dětmi, jsou zde ukrajinské symboly, symboly míru. Vyjádřili tak svou představu o tom, kdo je papež a co nyní dělá pro Ukrajinu".
"Papež František," pokračuje charkovský kněz, "mnohokrát svými slovy i činy ukázal, že má blízko k Ukrajině, k lidem, kteří trpí. Pro zdejší lidi, věřící i nevěřící, je velmi důležité vědět, že Svatý otec myslí na Ukrajinu, dělá si o ni starosti a připomíná světu, že lidé trpí a že dochází k vojenské agresi". Lidé si tak mohou říct: "Nejsme sami. Někdo si na nás vzpomněl. Papež často říká, že si nesmíme zvykat na válku. V Charkově není možné zvyknout si na válku: naučili jsme se žít ve válečných podmínkách, ale nemůžeme si na ně zvyknout. Na druhou stranu víme, že lidé v zahraničí si na válku zvykají, a proto jsou slova papeže Františka, které jsou často dojemná, potřebná a poskytují nám velkou morální a duchovní podporu".
Život v Charkově je těžký kvůli problémům s elektřinou a s vytápěním, mnoho domů je zničených, chybí práce a do města stále přicházejí lidé z jiných míst regionu v naději, že zde najdou lepší životní podmínky. Každé dva až tři dny dochází k bombovým útokům. Aby do této temnoty vnesli trochu světla, rozhodli se organizátoři soutěže pozvat asi patnáct mladých účastníků do katedrály Nanebevzetí Panny Marie. V neděli 8. ledna se děti se svými rodinami zúčastnily mše svaté, na jejímž konci jim všem předal ceny charkovsko-záporožský biskup, mons. Pavlo Hončaruk. "Pro děti i jejich rodiče to byl velmi emotivní okamžik," zdůraznil otec Wojciech, "bylo hezké vidět, kolik radosti přinesla tato zdánlivě jednoduchá soutěž v kreslení."