Papež František napsal v úterý 17. prosince pro New York Times esej o tom, jak je důležité pěstovat smysl pro humor, potlačovat narcismus „přiměřenými dávkami sebeironie“ a vyhýbat se „utápění se v melancholii“.
„Evangelium, které nás vybízí, abychom byli více jako děti (Mt 18,3), nám připomíná, abychom se naučili usmívat se“ napsal papež František v eseji převzaté z jeho nové knihy Hope: The Autobiography, která vyjde v lednu. Papež označil děti za „příklad spontánnosti a lidskosti“.
„Připomínají nám, že kdo se zříká vlastní lidskosti, zříká se všeho, a že když pro nás začne být obtížné plakat nebo se smát, pak jsme opravdu na špatné cestě. Umrtvujeme sami sebe a umrtvení dospělí nedělají nic dobrého ani pro sebe, ani pro společnost, ani pro církev,“ napsal.
„Ironie je lékem nejen k povznesení druhých, ale také nás samotných, protože umění udělat si ze sebe legraci je mocným nástrojem k překonání pokušení narcismu,“ pokračoval papež. „Narcisté se neustále dívají do zrcadla, přitom to nejlepší, co člověk může před zrcadlem udělat, je zasmát se sám sobě. Je to pro nás dobré. Ukáže se pravdivost onoho starého přísloví, které říká, že existují jen dva druhy dokonalých lidí: mrtví a nenarození.“
Papež František během svého pontifikátu několikrát hovořil o humoru; letos v červnu hostil a bavil skupinu více než 100 komiků, komediantů a humoristů na největším (a možná jediném) setkání komiků ve Vatikánu od doby, kdy papež Pius V. v 16. století zrušil roli papežského šaška. Během nedávné návštěvy francouzského prezidenta Emmanuela Macrona na Korsice papež František Macronovi doporučil, aby si přečetl jeho apoštolskou exhortaci Gaudete et exultate, přičemž upozornil na pasáž odkazující na modlitbu svatého Tomáše Mora za smysl pro humor.
Papež ve své eseji uvedl příklady dobrého smyslu pro humor, který projevovali jeho předchůdci svatý Jan XXIII. a svatý Jan Pavel II. Svatý Jan XXIII. prý například žertoval, že často chtěl hovořit s papežem o vážných problémech, než si vzpomněl, „že papež jsem já“.
František vyprávěl anekdotu o hravém odporu svatého Jana Pavla II. vůči rigidním očekáváním klerikálního chování: jednou, ještě jako kardinál, byl světec pokárán za to, že se příliš věnuje sportovním aktivitám v přírodě, na což Jan Pavel odpověděl, že „to jsou aktivity, které dělá nejméně 50 % kardinálů“. V Polsku byli v té době pouze dva kardinálové.
„Někdy se my [papežové] bohužel prezentujeme jako zahořklí, smutní kněží, spíše staří mládenci než manželé církve, více funkcionáři než pastýři, více arogantní než radostní, a to také jistě není dobré,“ napsal papež „Obecně však platí, že my kněží máme sklon mít rádi humor, a dokonce máme dobrou zásobu vtipů a veselých historek, které často umíme docela dobře vyprávět.“
Zdroj: Aciprensa, redakčně upraveno