Papež František hovořil s novináři během letu ze Singapuru do Říma

Během zpátečního letu ze Singapuru do Říma (v pátek 13. září) hovořil papež František s novináři, kteří ho doprovázeli na jeho apoštolské cestě. Mluvilo se o civilní tragédii v Gaze a o tom, že Američané si musí podle svého svědomí vybrat mezi Harrisovou a Trumpem. Svatý otec odsoudil potraty a odmítání migrantů, pozitivně se vyjádřil k dohodě s Čínou a označil ji za příslib a naději pro církev.

Fotogalerie

2

Matteo Bruni: Vaše Svatosti. Děkujeme vám za tyto dny a za to, že nám pomáháte vnímat více lidské radosti než vlastní únavu. Novináři, kteří s vámi cestují, mají několik otázek.

Především vám všem chci poděkovat za vaší práci a společnost, která je pro mě velmi důležitá. Dále bych chtěl poblahopřát nestorce, protože Valentina [Alazraki] podniká 160. cestu, včetně této! Nebudu jí říkat, aby odešla do důchodu, ale ať pokračuje! A nyní se ptejte. 

Pei Ting Wong (The Straits Times): Doufám, že se vám návštěva Singapuru líbila a že jste ochutnal místní jídlo. Čeho jste si všiml na kultuře a lidech v Singapuru? Překvapilo vás něco? Co se může Singapur naučit od ostatních tří navštívených zemí? Konkrétně vaše poselství o spravedlivých mzdách pro špatně placené migranty rezonovalo u mnoha Singapurců. Čím bylo toto poselství inspirováno a co si o něm myslíte? Nakonec jste řekl, že Singapur má na mezinárodní scéně zvláštní roli. Co může Singapur udělat ve světě, kde se válčí, a jak k tomu může Vatikán diplomaticky přispět?

Děkuji. Především jsem nečekal, že Singapur bude vypadat tak, jak vypadá. Říká se mu New York Východu, vyspělá, čistá země se slušnými lidmi, vysokými mrakodrapy a skvělou náboženskou kulturou. Mezináboženské setkání, které jsem absolvoval, bylo vzorem pospolitosti.

Co se týče migrantů, viděl jsem luxusní mrakodrapy a pak i jiné, které sice nebyly tak velkolepé, ale byly čisté a udržované, což jsem ocenil. Neměl jsem pocit, že by docházelo k diskriminaci. Zasáhla mě zdejší kultura, zejména během setkání se studenty poslední den. A pak mezinárodní role Singapuru. Všiml jsem si, že příští týden se tam koná závod Formule 1. Mezinárodní role hlavního města je opravdu silná, přitahuje různé kultury; je to velké hlavní město. Nečekal jsem, že něco takového poznám. 

Pei Ting Wong: Je tu ještě jedna otázka: může se Singapur poučit od tří zemí: Papuy-Nové Guineje, Indonésie a Východního Timoru?

Víte, vždycky je co se učit, protože každý člověk a každá země má jiné bohatství. Proto je tak důležité přátelství v komunikaci. Například ve Východním Timoru jsem viděl mnoho dětí, ale v Singapuru jich tolik nebylo. Možná je to něco, z čeho se můžeme poučit... Budoucnost je v dětech, uvědomte si to. A ještě jedna věc: vy obyvatelé Singapuru jste velmi přátelští a vždy usměvaví!

Delfim De Oliveira (GMN TV): Na konci mše v Taci Tolu jste upozornil na výskyt krokodýlů. Co jste tím myslel?

Použil jsem obraz krokodýlů přicházejících na pláž. Východní Timor má prostou, rodinnou, radostnou kulturu, má kulturu života, má mnoho dětí, a já, když jsem mluvil o krokodýlech, jsem mluvil o nápadech a představách, které by mohly přijít zvenčí a zničit tuto harmonii, kterou máte. Řeknu vám jedno, do Východního Timoru jsem se zamiloval. 

Ve Východním Timoru tvoří katolíci většinu, ale přibývá sekt. Vztahoval se výraz "krokodýl" rovněž na tyto sekty? 

Je to možné; nechci o tom mluvit, protože nemohu, ale je to možné. Všechna náboženství musí být respektována, ale existuje rozdíl mezi náboženstvím a sektou. Náboženství je univerzální, ať už je jakékoliv. Sekta je omezující; je to malá skupina, která má vždy jiný záměr. Děkuji vám a blahopřeji k vaší zemi!

Francisca Christy Rosana (Tempo Media Group): Děkuji vám, papeži Františku. Lidé v Indonésii, a to nejen katolíci, už dlouho netrpělivě očekávali vaši návštěvu. Moje otázky jsou následující: Věděl jste, že země stále bojuje s demokracií? Jak to vidíte a jaké je vaše poselství pro nás? Indonésie se také potýká s podobnými problémy jako Papua-Nová Guinea, kde z těžebního průmyslu profitují pouze oligarchové, zatímco místní a domorodé obyvatelstvo nemá žádný užitek. Jaké jsou vaše názory a co můžeme udělat?

To je problém, dovolím si tvrdit, společný rozvojovým zemím. Proto je důležité to, co říká sociální nauka církve, že musí existovat komunikace mezi různými vrstvami společnosti. Řekla jste, že Indonésie je rozvojová země, a možná jednou z věcí, které je třeba rozvíjet, jsou právě sociální vztahy. Ale návštěva vaší země mě potěšila. 

Matteo Bruni: Vaše Svatosti, tisk v Papui-Nové Guineji sledoval vaši cestu s velkým zájmem, ale bohužel nebylo možné, aby se tohoto letu zúčastnil její novinář. Rád bych tedy využil této příležitosti a zeptal se vás, zda byste nám chtěl něco říci o Papui-Nové Guineji, zejména o Vanimu, což je místo, kam jste se chtěl osobně podívat.

Tato země se mi líbila a všiml jsem si, že se silně rozvíjí. Chtěl jsem jet do Vanima, abych navštívil skupinu argentinských kněží a řeholnic, kteří tam pracují, a viděl jsem tam velmi pěknou, velmi povedenou organizaci. Ve všech zemích je umění hodně rozvinuté: zejména tanec a jiné poetické projevy... Na Papui-Nové Guineji je umění působivé a ve Vanimu je jeho rozvoj opravdu impozantní. Udělalo to na mě velký dojem. Misionáři, které jsem navštívil, žijí v pralese a chodí tam i pracovat. Vanimo se mi líbilo a celá země také. Děkuji.

Stefania Falasca (Tianou Zhiku): Dobrý večer, Svatý otče: Přijíždíme ze Singapuru, což je země s většinovým čínským obyvatelstvem a je to vzor harmonického a mírového soužití. A teď k míru: chtěla bych vědět, co si myslíte, vzhledem k blízkosti s pevninskou Čínou, o úsilí Číny dosáhnout příměří v konfliktních oblastech, jako je například pásmo Gazy. V červenci byla v Pekingu podepsána „Pekingská deklarace“, která má ukončit rozpory mezi Palestinci. A pak, zda existuje prostor pro spolupráci na míru mezi Čínou a Svatým stolcem. A také poslední věc: jsme blízko obnovení dohody mezi Čínou a Svatým stolcem o jmenování biskupů. Jste s dosavadními výsledky dialogu spokojen, nebo ne?

Co se týče posledního bodu, ano, jednání s Čínou mě těší. Výsledky jsou dobré. I v případě jmenování biskupů se věci vyvíjejí v dobré víře. Mluvil jsem se Státním sekretariátem a jsem spokojen s tím, jak se věci vyvíjejí. Pokud jde o Čínu, vnímám ji jako „ilusión“ (touhu, pozn. red.), což znamená, že bych ji rád navštívil. Je to velká země a já Čínu obdivuji a respektuji.

Je to země s tisíciletou kulturou a schopností vzájemného dialogu, která přesahuje různé vládní systémy. Věřím, že Čína je pro církev příslibem a nadějí. Spolupráce je možná, a to jistě i v případě konfliktů. Kardinál Zuppi v této oblasti pracuje a je s Čínou v kontaktu.

Anna Matranga (CBS News): Dobrý večer, Vaše Svatosti. Vždy jste hovořil na obranu důstojnosti života. Ve Východním Timoru, zemi s velmi vysokou porodností, jste řekl, že cítíte, jak život pulzuje a exploduje s tolika dětmi. V Singapuru jste hovořil na obranu migrujících pracovníků. Vzhledem k nadcházejícím volbám ve Spojených státech bych se vás ráda zeptala: Co můžete poradit katolickému voliči, co se má rozhodnout mezi kandidátem, který je pro přerušení těhotenství, a jiným, který by rád deportoval 11 milionů migrantů?

Oba jsou proti životu, jak ten, kdo vyhání migranty, tak ten, kdo zabíjí děti. Nemohu se rozhodnout, nejsem z USA a nepůjdu tam volit, ale řeknu to jasně. Vyhánění migrantů, odmítnutí možnosti, aby migranti pracovali, je hříchem, to je vážné. Ve Starém zákoně je toto spojení: sirotek, vdova a cizinec, to znamená migrant. To jsou tito tři, které musí izraelský lid chránit. Kdo migranta nechrání, chybuje, je to hřích i proti životu těchto lidí. 

Sloužil jsem mši na hranicích, poblíž diecéze El Paso. Bylo tam mnoho bot od migrantů, kteří tam špatně skončili. Dnes existuje na území Střední Ameriky migrační proud a mnohdy se s těmito lidmi zachází jako s otroky. Migrace je však právem, které je přítomno i v Písmu a ve Starém zákoně. Cizinec, sirotek a vdova, na to nezapomínejte.

A dále potrat. Věda říká, že měsíc po početí má člověk všechny orgány. Všechno. Potrat je zabití lidské bytosti. Ať se vám to slovo líbí, nebo ne, je to vražda. Církev není omezená, protože zakazuje potraty; církev zakazuje potraty, protože zabíjejí. Je to vražda; je to vražda! A musíme si to ujasnit: posílat migranty pryč, nedovolit jim rozvíjet se, nedovolit jim žít je něco špatného, je to krutost. Poslat dítě pryč z lůna matky je vražda, protože tam je život. A o těchto věcech musíme mluvit jasně. „Ne, ale...“ Žádné „ale“. Obě věci jsou jasné. Sirotek, cizinec a vdova, na to nezapomínejte.

Anna Matranga: Mohou existovat okolnosti, za kterých je pro katolíka morálně přípustné volit kandidáta, který je pro ukončení života?

V politické morálce se obecně říká, že nevolit je špatné, není to dobré: volit by se mělo. A člověk musí volit menší zlo. Kdo je menší zlo, ta dáma nebo ten pán? Nevím, každý podle svého svědomí přemýšlí, a tak i jedná.

Mimmo Muolo (Avvenire): Dobrý večer, Vaše Svatosti, a děkuji vám za tyto dny. Jménem italských novinářů bych se vás chtěl zeptat: existuje nebezpečí, že se konflikt v Gaze rozšíří i na Západní břeh Jordánu a před několika hodinami tam došlo k výbuchu, při kterém zahynulo 18 lidí, včetně několika pracovníků OSN. Jaké jsou v tuto chvíli vaše pocity? A co máte chuť říci válčícím stranám? Existuje nějaká možnost zprostředkování ze strany Svatého stolce, které by přineslo příměří a kýžený mír? Děkuji.

Svatý stolec na tom pracuje. Něco vám řeknu, denně volám do Gazy; je tam farnost a v její škole žije 600 lidí - křesťanů a muslimů - jako bratři a sestry. Vyprávějí mi hrozné příběhy, strašné věci. Nemohu říci, zda je tato válka příliš krvavá, ale když vidíte těla zabitých dětí, když slyšíte, že se bombardují školy, protože uvnitř mohou být povstalci, je to strašné. 

Omlouvám se, že to říkám, ale nevidím, že by se podnikaly kroky k míru. Například ve Veroně jsem zažil velmi krásný zážitek. Žid, jehož žena zemřela při bombovém útoku, a muž z Gazy, kterému zemřela dcera, oba mluvili o míru, objali se a vydali svědectví o bratrství. Řeknu to takto: bratrství je důležitější než vzájemné zabíjení. Bratrství, podání ruky. Nakonec ten, kdo válku vyhraje, utrpí velkou porážku. Válka je vždy porážkou, vždy, bez výjimky. A na to nesmíme zapomínat. Proto je důležité vše, co se dělá pro mír. A chci něco říct, možná se tím tak trochu pletu do politiky: Jsem velmi, velmi vděčný jordánskému králi. Je to muž míru. Král Abdulláh je dobrý člověk.

Lisa Weiss (ARD): Svatý otče, děkuji vám za tyto dny. Během této cesty jste mluvil velmi otevřeně, velmi přímo, o problémech každé země, nejen o jejích krásách. A právě proto se divíme, proč jste nemluvil o problému, že v Singapuru stále existuje trest smrti.

To je pravda, to mě nenapadlo. Trest smrti nefunguje, musíme se snažit ho zbavit. Tolik zemí ho má, ale nevykonává ho. Ve Spojených státech je to v mnoha [státech] stejné. Ale trest smrti musí být zastaven. Nikam nevede.

Simon Leplâtre (Le Monde): Svatý otče, především vám velmi děkuji za tuto úžasnou cestu. Ve Východním Timoru jste mluvil o mladých obětech sexuálního zneužívání. Samozřejmě se nám vybavil biskup [Carlos Felipe Ximenes] Belo. Ve Francii máme podobný případ, případ abbého Pierra, zakladatele Emauzského hnutí, který byl po mnoho let oblíbenou postavou Francouzů. V obou případech bylo díky charismatu těchto dvou lidí mnohem těžší uvěřit tomu, co se stalo. Rád bych se vás zeptal: co věděl Vatikán o abbé Pierrovi a co byste mohl říci všem těm lidem, pro které je těžké uvěřit, že člověk, který vykonal tolik dobrého, mohl také spáchat zločiny? Když už mluvíme o Francii, rád bych ještě věděl, zda budete v Paříži u příležitosti znovuotevření katedrály Notre-Dame? Děkuji mnohokrát.

Nejprve odpovím na poslední otázku. Do Paříže nepojedu. Teď k první otázce. Dotkl jste se velmi bolavého místa, velmi choulostivého místa, dobří lidé, lidé, kteří konají dobro. Zmínil jste abbého Pierra, vykonali tolik dobra, vidíte, že ten člověk je hříšník. A to je náš lidský stav. Nesmíme říkat "zahalme to, zakryjme to, aby to nebylo vidět". Veřejné hříchy jsou veřejné a musí být odsouzeny. Například abbé Pierre je člověk, který udělal tolik dobrého, ale je to také hříšník. A o těchto věcech musíme jasně mluvit, ne je skrývat. Boj proti zneužívání je něco, co musíme dělat všichni. Ne pouze proti sexuálnímu zneužívání, proti všem druhům zneužívání. Proti sociálnímu zneužívání, proti zneužívání ve výchově, proti změně myšlení, proti odnímání svobody... Zneužívání je podle mého názoru něco démonického, protože všechny druhy zneužívání ničí důstojnost člověka, všechny druhy zneužívání se snaží zničit to, čím všichni jsme: Božím obrazem. Jsem proto rád, když tyto případy vycházejí najevo. A řeknu vám něco, co jsem možná řekl už jindy. Před třemi lety jsme měli setkání s předsedy biskupských konferencí k případům sexuálního a jiného zneužívání. A měli jsme velmi dobře zpracovanou statistiku, myslím, že od OSN. Čtyřicet dva až čtyřicet šest procent zneužití se odehrává v rodině nebo v sousedství. Sexuální zneužívání dětí a nezletilých je zločin!

Na jednu věc jsem neodpověděl: co věděl Vatikán o abbé Pierrovi? Nevím, kdy se o něm Vatikán dozvěděl; nevím. Nevím, protože jsem tam nebyl a nikdy mě nenapadlo to zkoumat, ale určitě se to po jeho smrti zjistilo, ale předtím, to nevím.

Elisabetta Piqué (La Naciòn): Především vám děkuji za tuto krásnou cestu na konec světa. Byla nejdelší za vašeho pontifikátu a když už mluvíme o dlouhých cestách, mnoho kolegů se mě ptalo, zda pojede Argentiny? Mnohokrát jste řekl, že možná na konci roku...To znamená, že to je první otázka, zda pojedete do Argentiny. A druhá je k Venezuele: jak víte, je tam dramatická situace. V těchto dnech, kdy jste cestoval, se teoreticky zvolený prezident uchýlil do exilu do Španělska. Co byste vzkázal venezuelskému lidu? Děkuji.

Situaci ve Venezuele jsem nesledoval, ale vzkaz, který bych dal vládcům je dialog a mír. Diktatura je k ničemu a dříve či později skončí špatně. Přečtěte si Dějiny církve. Řeknu, aby vláda a lid udělali vše pro to, aby našli pro Venezuelu cestu míru. Nemohu vyjádřit politický názor, protože neznám podrobnosti. Vím, že biskupové promluvili a poselství biskupů musí být lepší. A pak, zda pojedu do Argentiny, o tom ještě není rozhodnuto. Rád bych jel, je to můj národ, rád bych jel; ale ještě není rozhodnuto, protože je třeba nejprve vyřešit několik věcí. 

Pokud pojedete, mohla by být zastávka i na Kanárských ostrovech?

Čtete mi myšlenky, že? Přemýšlím o cestě na Kanárské ostrovy, protože tam dochází k situaci s migranty, kteří připlouvají po moři, a já bych chtěl být nablízku tamním čelním představitelům a lidem.

Bonifasius Josie Susilo Hardianto (Kompas.Id): Děkuji vám, Svatý otče. Některé země od svého závazku přijatého v Pařížské dohodě odstupují kvůli ekonomickým potížím, zejména po pandemii. Mnohé země váhají s přechodem na čistou energii, která je méně založená na fosilních palivech. Co si o tom myslíte?

Myslím, že problém klimatu je vážný, je velmi vážný. Od pařížského setkání (COP 21 v roce 2015, pozn. red.), které bylo vyvrcholením, to pak s klimatickými setkáními šlo z kopce. Mluví se, mluví se, ale nejedná se. To je můj dojem. Mluvil jsem o tom ve svých dvou spisech, Laudato si' a Laudate Deum.

Matteo Bruni: Děkujeme Jeho Svatosti.

Děkuji vám. Děkuji vám. A vzhůru, odvahu, pokračujte ve vaší práci. Doufejme, že teď dostaneme najíst (smích).

Zdroj: Zenit