"Otázka, kterou se zabýváte, je ta nejpodstatnější: Co kvalifikuje člověka jakožto člověka?" Upozornil dnes 12. února papež František na generálním shromáždění Papežské akademie pro život. Jde o starou a stále novou otázku, kterou dnešní vyspělé technologie činí ještě složitější. Jak papež připustil, nemá vždy smysl oddělovat "přirozené" a "umělé", protože hranice autenticky lidského nejsou tak docela jasné.
Papež si ve svém projevu všímá, že pokusy o znovuvytvoření člověka technickými prostředky nejsou bez analogie s biblickým příběhem o Babylonské věži. ”Takový postup znamená redukci lidské bytosti na agregát reprodukovatelných reprezentací digitálního jazyka, který si činí nárok na vyjádření všech druhů informací pomocí číselných kódů.” Podle Svatého otce nás rostoucí možnosti vědy a techniky sice vedou k pocitu, že můžeme být protagonisty tvůrčího činu podobného božskému, v němž se vytváří obraz a podoba lidského života, včetně schopnosti používat jazyk, kterým se zdají být obdařeny 'mluvící stroje’, avšak pokušení vdechnout ducha neživé hmotě je “záludné”. "Je třeba pečlivě rozlišovat, jak lze zodpovědně využívat kreativitu svěřenou člověku."
"Hlavní úkol tedy vyvstává na antropologické úrovni a vyžaduje rozvoj kultury, která by integrací prostředků vědy a techniky dokázala rozpoznat a podporovat člověka v jeho jedinečné specifičnosti. Je třeba prozkoumat, zda tuto specifičnost nelze hledat také mimo sféru jazyka, v oblasti patosu a emocí, tužeb a internacionálnosti, které jedině člověk dokáže rozpoznat, docenit a přetvořit ve vztahy k druhým, za pomoci Stvořitelovy milosti,” poznamenal František a vyjádřil vděčnost za způsob, jakým Papežská akademie pro život vede zmíněnou reflexi. Jedná se o skutečný dialog, který se vyznačuje otevřeností a interdisciplinaritou, stejně jako synodalitou procesu naslouchajícího hlasu Ducha Svatého.
Zdroj: Vatican News