Na středeční generální audienci před Vánocemi se papež František zamýšlel nad narozením Ježíše a řekl, že je tato událost připomínkou toho, že nás Bůh miluje, aniž bychom na tom měli nějakou vlastní zásluhu.
S blížícím se vánočním obdobím využil papež František ve středu příležitosti při pravidelné generální audienci k zamyšlení nad Ježíšovým narozením – událostí, kterou „historie nemůže obejít“.
Papež připomněl známé postavy Marie a Josefa ve stáji v Betlémě, pokorné pastýře a bohaté a mocné mudrce z Východu a vysvětlil: „Poselství evangelia je jasné: narození Ježíše je univerzální událostí, která se týká celého lidstva.“
Papež připomněl pokoru pastýřů, ale také náboženské hledání pohanských mudrců, kteří podnikli dlouhou a obtížnou cestu, aby našli a uctili nově narozeného krále Židů, v němž poznali Syna Božího, který se stal člověkem.
„Drazí bratři a sestry, jedině pokora je cestou, která nás vede k Bohu, a zároveň právě proto, že nás vede k Němu, přivádí také k podstatě života, k jeho pravému smyslu, k nejspolehlivějšímu důvodu, proč stojí za to žít.“
Papež trval na tom, že každý je povolán hledat Boha, a s Boží milostí a skrze ni je každý schopen Ho najít. Svatý otec pozval každého muže a ženu na celém světě, aby přišli do betlémské stáje, „aby se poklonili Božímu Synu, který se stal člověkem. Každý z nás ať přistoupí k jesličkám, které najde doma, v kostele nebo kdekoli jinde, a pokusí se o klanění, o vnitřní adoraci: Věřím, že jsi Bůh, že toto dítě je Bůh. Prosím, dej mi milost pokory, abych to dokázal pochopit.“
Na první místo, ve chvíli, kdy se přiblížíme k jesličkám v modlitbě, by chtěl papež František postavit chudé, které "musíme milovat, protože jsou v jistém smyslu svátostí Krista; s nimi – hladovými, žíznivými, vyhnanými, nahými, nemocnými a vězni - se chtěl mysticky ztotožnit.“
Poté papež vyjádřil své přání „doprovázet“ náboženské hledající, dokonce i ty, kteří proti náboženství bojují. A připomněl poselství II. vatikánského koncilu: „Církev je přesvědčena, že uznání Boha není v rozporu s důstojností člověka, neboť tato důstojnost má základ a dovršení právě v Bohu. [...] Církev velmi dobře ví, že její poselství je v plném souladu s nejskrytějšími tužbami lidského srdce“ (Gaudium et spes, 21).
Nakonec se papež vrátil k poselství anděla v Betlémě: „Pokoj na zemi těm, v nichž má zalíbení. S apoštolem Janem poznamenal, že láska spočívá ve faktu „ne, že jsme my milovali Boha, ale že on si zamiloval nás [...]. On napřed miloval nás“ (1 Jan 4,10.19), hledal nás. Nezapomínejme na to.“
To je podle slov Svatého otce důvodem naší radosti, protože víme, že jsme milováni bez jakékoli zásluhy, že jsme vždy milováni Bohem na prvním místě, láskou tak konkrétní, že se vtělil a žil mezi námi.
Ježíš je jméno a tvář této božské lásky a Ježíš, řekl papež, „je základem naší radosti“.
Zdroj: Vatican News, anglická a česká redakce